Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Od čtrnácti ji živilo houbaření a prodej hub, ve městě drahé pochoutky

„Dnes považujeme houbaření za hobby, ale pro mou prababičku, pocházející z malé obce na Kladensku, to bylo náročné povolání,“ začala vyprávět paní Jitka z Prahy rodinný příběh pro časopis Chvilka pro tebe. Houbám se sice říká „maso chudých“, ale to koncem předminulého a začátkem minulého století platilo jen pro venkov.
Znalost hub se vyplatí. A na trhu se dají prodávat i dnes. Tedy pokud prokážete...

Znalost hub se vyplatí. A na trhu se dají prodávat i dnes. Tedy pokud prokážete na krajské hygienické stanici jejich znalost, pořídíte si živnostenský list a dodržíte dané podmínky jejich prodeje. | foto: Getty Images

Ve městě šlo naopak o dost drahou pochoutku. V Praze se čerstvé, ale i sušené či nakládané houby prodávaly na trzích, kam je dodávali lidé z vesnic. Patřila k nim i prababička Aloisie. Její otec pracoval v kladenských železárnách, matka šila prádlo, a ačkoli oba dřeli „od nevidím do nevidím“, ze všech koutů chalupy koukala bída.

Kam s ní? S holkou po základní škole...

Houby, kterých rostlo (a dosud roste) v lesích v okolí Kladna dost, nosila Lojzička nejprve jen pro obohacení chudého jídelníčku. Když ve čtrnácti vyšla ze školy, rozhodovali se rodiče, co s ní. V té době už byla jejich jediným žijícím potomkem, tři mladší zemřeli na záškrt.

Od čtrnácti běhala po lese a vozila houby na trh

Měli o ni tedy strach, ale na druhou stranu bylo nemyslitelné, aby si ji jen tak hýčkali doma. Bylo jasné, že musí vydělávat. Pro matku, která trpěla těžkým revmatismem, bylo šití čím dál obtížnější. Čtrnáctileté dívce se nabízely v podstatě dvě možnosti. Buď půjde do fabriky, nebo do Prahy sloužit.

Aloisie by bývala ráda to druhé – lákal ji život ve městě. To otec zamítl. „Vím, jak to chodí, Lojzka! Vrátila by ses domů svedená a s outěžkem!“ Druhá možnost se zase nelíbila matce. „Ve fabrice se udře a umře nám na souchotě,“ prohlásila. Tehdy bylo rozhodnuto, že Lojzička bude vydělávat sbíráním hub.

OBRAZEM: Na houby s kolečkem. I tak může vypadat současné houbaření

Soused, který pěstoval zeleninu a vozil ji v bryčce pražským trhovcům, nabídl, že by děvče s houbami mohl brát s sebou. Lojzička vstávala za tmy a musela prochodit pořádný kus lesa, ale i luk, aby nasbírala plnou nůši.

Doma s matkou houby roztřídily a zhruba očistily. Ty, které se měly vézt čerstvé na trh, uložily zabalené ve vinných listech do sklípku. Další pokrájely na sušení. Ryzce a malé hříbečky matka zavařovala do octa. Třikrát v týdnu Aloisie nasedla s nákladem k sousedovi na bryčku a jelo se do Prahy. Tam zboží předali trhovcům a drkotali se zpátky.

Už u vás začaly růst houby? Pochlubte se svým úlovkem

Za tmy chodila prababička na trh

Sezona pro „profesionální houbařku“ trvala skoro celý rok. Od jara sbírala smrže, kačenky, májovky a podtrnky, v létě a na podzim hřiby, kozáky, křemenáče, ryzce, babky, klouzky, lišky, růžovky a na loukách žampiony.

Sluky byly za časů našich babiček a prababiček považovány za lahůdku, dnes je sbírá málokdo.

V té době patřily na pražských trzích k velmi žádaným také dnes už méně známé – a málo se vyskytující – houby líhy a sluky. Oblíbenými lahůdkami byly dřevokazné druhy, jako jsou hlívy a později na podzim václavky.

V prosinci Pražané žádali „vánoční houby“ neboli penízovky – prodávaly se celé trsy ještě ozdobené sněhovým popraškem. V zimě to pro Lojzičku bylo o to horší, že nůši s čerstvými, ale hlavně sušenými a nakládanými houbami nosila do Prahy pěšky, protože soused nevozil zeleninu.

Houboví profesionálové. Živí je sběr či pěstování i samotní houbaři

S trhovci už se znala, vyjížděli jí kus naproti, aby jí zkrátili dlouhou cestu. Promrzlé a unavené dívce dali cikorkovou „kávu“, někdy k tomu ještě i teplý rohlík. Předala jim zboží, vzala peníze, krátce si odpočinula a šlapala zpátky. Šestnáct kilometrů v mrazu i sněhu tam, šestnáct zpátky. Za tmy vycházela, za tmy se vracela.

Šťastná náhoda

Jak dospívala, pochopila, že když houby předá trhovcům, dostane za ně mnohem méně, než kdyby je sama prodala na trhu. Jakkoli k ní mnozí byli milí, větší část zisku připadla jim. Jenže dostat místo na trhu, nebo dokonce v kryté a ne tak mrazivé tržnici, nebylo snadné…

Prodej hub dnes?

Od roku 2002 u nás může prodávat houby jen ten, kdo má doklad z krajské hygienické stanice, že prokázal jejich znalost, tzn. že úspěšně složil písemnou i ústní zkoušku ze znalosti hub. Nutností je i oprávnění k podnikání a placení daní. Dále je třeba dodržet vyhlášku ministerstva zemědělství, která určuje, v jakém stavu musí prodávané houby být, tedy jejich vzhled, konzistenci či očištění.

Bylo jí už devatenáct, když ji jeden z trhovců požádal, aby to na den vzala za něj, protože ho „chytil houser“ a musel ulehnout. Soused, který ji přivezl na bryčce, se ovšem hned vracel, nemohl na ni čekat do večera. Znamenalo to tedy, že domů pošlape pěšky. Ale nabídka se jí i tak zdála lákavá. Prodávala tedy zeleninu a vejce onoho trhovce, ale zároveň i své houby. Výtěžek byl čtyřnásobný a Lojzička se pevně rozhodla, že bude houby prodávat jen přímo, bez překupníka.

Jenže jak na to? Lámala si tím hlavu celou cestu potmě domů, kde ji přivítali nejprve hubováním, že zůstala celý den v Praze, ale pak radostí, když viděli, kolik peněz přinesla. Následující den trhovec stále stonal a ona se tedy opět postavila na jeho místo. A tehdy se s ní dala do řeči milá stará paní.

„Slečinko, ty jejich hřiby, to je krása se podívat! Já bych nějaké koupila pro vnoučka, ale nevím, jak je nejlíp připravit. Neporadila by mi, dušičko drahá?“ Lojzička nabídla, že večer zajde k nim a připraví houbovou omáčku.

Nejlepší houbová omáčka je dle Punčocháře s bůčkem, Forejt vybral krk

Vnoučka si představovala jako děcko, ale na místě se ukázalo, že je to už dospělý muž. Byl sirotek, od dětství se o něj starali děda s babičkou, kteří ho nechali studovat, aby se mohl stát úředníkem.

Když viděli, že si jejich Toníček s Lojzičkou padli do oka, nabídli děvčeti, aby houby prodávala v jejich skomírajícím obchůdku s galanterním zbožím. Zdá se, že podvazky, knoflíky a pentle nejdou s houbami moc dohromady, ale co by ne? A v ty dny, kdy bude v Praze prodávat, může přespávat u nich, aby nemusela v noci šlapat takovou dálku domů pěšky.

Lojzička byla jejich nabídkou nadšená! Doma ovšem mluvila jen o hodných starých manželích. O tom, že bude spát pod jednou střechou i s jejich pohledným mladým vnukem, takticky pomlčela. No, jak to mohlo dopadnout? Do roka se můj pradědeček Antonín a moje prababička Aloisie vzali a narodila se jim nejdřív moje babička Zdenička a pak ještě syn Vlastík.

KVÍZ: Znáte jarní houby? I jimi se můžete otrávit

Houby navždy

Traduje se, že když roste hodně hub, bude válka. A před tou první světovou prý skutečně rostlo nebývalé množství „bílých“ (tedy smrkových) hřibů neboli „praváků“. V té době už Lojzička houbařila jen příležitostně, měla dost jiné práce. Vedla galanterní obchod, starala se o děti, o manžela a jeho babičku s dědou a podporovala i své rodiče na venkově.

Ale za války, kdy byla velká nouze o jídlo, přišly její houbařské dovednosti zase vhod. Antonína jako zaměstnance státní správy naštěstí neodvedli, takže zlé časy ve zdraví přežili.

Brzy potom, co František Smotlacha s Rudolfem Veselým v roce 1921 založili Československou mykologickou společnost, se prababička Aloisie stala jejím členem. Houbaření pro ni zůstalo až do smrti koníčkem a vedla k němu také svoje děti.

Moje babička Zdenička byla též celý život vášnivou houbařkou. Její první muž, otec mého táty a můj vlastní děda, bohužel předčasně zemřel, ale se svým druhým manželem si koupili chatu u lesa. Houbařili od jara do podzimu a zasvětili do toho i mě. Když mi babička tuhle rodinou historii vykládala, dodala se smíchem: „To jsi ještě byla na houbách!“

Kdo umí hledat, nosí z lesa houby do kuchyně i v zimě. Klidně i zmrzlé

Autor:

Krmítko v americkém Ohiu

  • Nejčtenější

Navrhněte jméno pro luskouní holčičku a vyhrajte vstupenky do Zoo Praha

Když se v noci na 1. července krátce po půlnoci narodilo pražskému páru luskounů druhé mládě, chovatelé byli nadšeni. Sice se narodilo o pár dní později, než čekali, ale mnohem vyspělejší než to...

9. července 2024

Nesvázaná zahrada na Šumavě nabízí padesát odstínů zelené i gejzír barev

V kopcovitém terénu podhůří Šumavy, obklopená lesy i loukami, leží zhruba půlhektarová zahrada k níž patří ještě necelé další dva hektary luk. Zahrada nesvazovaná a nesvázaná, se spoustou velkoryse...

6. července 2024

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Z jílovité louky vydupali jedlou zahradu i úžasnou párty zónu se saunou

Zahradu velkou zhruba 20 × 60 metrů mají rozdělenou na pokojíčky, přesněji zóny, a od samého počátku se řídí ideou jedlé zahrady, kde nemá místo žádná chemie a všechny stromy a keře přinášejí plody...

11. července 2024

Nejjednodušší lavice z palet, kterou zvládne i ten, kdo není kutil

Nábytek z palet je hitem nejen mezi mladými, mnohé kutily láká vyzkoušet si, co vše dovedou vyrobit. My si tentokrát zhotovíme lavici s vysokým opěradlem.

11. července 2024

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Díky ní žijeme i my. Zahrada na Znojemsku je oslavou úrody, práce i radosti

V půvabném místě u rakouských hranic, odkud je to stejně daleko do Mikulova jako do Znojma, leží zhruba stoletá rodinná produkční zahrada, kde nacházejí stále více místa i květiny a okrasné záhony....

9. července 2024

Zahrada pro rodinu a setkávání s přáteli je i zdrojem švestek na slivovici

V podstatě ovocný sad koupili před šesti lety na Blanensku čtenář Petr se svou ženou Majkou spolu se starým domem a přestěhovali se tam z malého bytu v centru. Více než stoleté stavení s rozlehlou...

13. července 2024

Třešně, višně, meruňky i hrušky, které nekoupíte. Ale vystavují je v Praze

Čačanka, švestka Černošická, rané hrušky Jakubky, různobarevné chrupky, staré odrůdy višní, které v obchodě rozhodně nekoupíte, ale na výstavě v pražském Domě ochránců přírody si je můžete až do...

12. července 2024

Z jílovité louky vydupali jedlou zahradu i úžasnou párty zónu se saunou

Zahradu velkou zhruba 20 × 60 metrů mají rozdělenou na pokojíčky, přesněji zóny, a od samého počátku se řídí ideou jedlé zahrady, kde nemá místo žádná chemie a všechny stromy a keře přinášejí plody...

11. července 2024

Nejjednodušší lavice z palet, kterou zvládne i ten, kdo není kutil

Nábytek z palet je hitem nejen mezi mladými, mnohé kutily láká vyzkoušet si, co vše dovedou vyrobit. My si tentokrát zhotovíme lavici s vysokým opěradlem.

11. července 2024

Lela Vémola je na starých fotkách k nepoznání. Takto vypadala před plastikami

Kamarádka Lely Ceterové, Petra Batthyányová sdílela na sociálních sítích osmnáct let starou fotografii, na které je se...

Třískovi jsem šest let platil letenky a hotel, vzpomíná Jan Hrušínský

Premium Táta Rudolf ho uměl pochválit, ale také pokárat. Jednou v šatně mu například vmetl, že mu celé představení zkazil svojí...

Zemřel dětský kamarád mimozemšťana Alfa. Herec usnul v rozpáleném autě

Zemřel herec Benji Gregory. Televizním divákům je známý jako Brian z populárního sitcomu 90. let Alf. Gregorymu bylo 46...

Jeden z nejhorších filmů vůbec slušně vydělává i po 30 letech od natočení

První filmová adaptace kultovní bojovky Street Fighter z roku 1994 se umísťuje v žebříčcích nejhorších snímků všech...

Oběti žrali vepři. Hororové zlo páchal sériový vrah ve svém Prasečím paláci

Injekce, motorové pily, sexuální orgie, motorkáři. A hladoví vepři. Scény, při nichž vyhasínaly životy vancouverských...