Obě uvedené restaurace patří k tomu nejlepšímu, co Zdeněk Pohlreich během natáčení poznal a popostrčil. Zřejmě se chtěl na závěr rozloučit se svou misí po hospodách v Česku stylově a optimisticky.
Ze Štěpána je univerzál, kterého si váží i zaměstnanci
Proto zřejmě jeho první cesta vede na Šumavu, kde pomáhal vylepšit provoz v kuchyni i na place hned dvěma podnikům. Zatímco se ukáže, že restauraci na zámku Kněžice dánští majitelé zavřeli krátce po natáčení, restaurace U Štěpána naštěstí po třech letech naopak jen vzkvétá. I její majitelé vypadají spokojeně.
U Štěpána a U Tlustých |
Štěpán a Zdenička Rudovi totiž dokázali využít šéfových rad i výtek maximálně. Jejich masné krávy se dál spokojeně pasou, v kuchyni a na place ovšem kmitá trojnásobek původního počtu (čtyř) zaměstnanců. A hlavně každý ví, co má dělat, a dělají to dobře. Nestěžují si, že U Štěpána se opravdu maká. Na oplátku jde ale se šéfem domluvit cokoliv, čehož si váží.
Štěpánova žena Zdenička si dobře pamatuje, že jejich podnikání nakopl právě Pohlreich: "Zdendovy rady nám daly hrozně moc, úplně nám změnily myšlení."
I Štěpán si je vědom, že bez nich by se asi z místa nepohnuli. Neměli by ani konvektomat. "A také nám řekl: Hlavně se z toho neposerte. A o to se nějak snažíme dodneška," dodává se smíchem Zdenička.
Je evidentní, že Štěpán na sobě velmi zapracoval, profesně i v osobním životě. Je z něj štíhlý, zdravě sebevědomý mladý muž, který Pohlreichovi popisuje, jak párkrát do roka zve ke svému týmu kouče. Aby měl i nad sebou kontrolu a jistotu, že všechno skutečně šlape, jak má. "Ty jsi největší univerzál, jakého znám," skládá mu poklonu šéf. I jídlo, které mu U Štěpána přistane na stole, je dokonalé, ať už je to letní pstruh, žebra nebo domácí hamburger.
V Lednici Tlustí prodávají až tisíc jídel denně. A vlastní uzeniny
Do Lednice dorazí Pohlreich vlakem, u nádraží si ho vyzvedne Andrej Tlustý s koňským povozem a od té doby už Zdeněk jen žasne. Tam, kde si před třemi roky neuměli spočítat, jaké nasadit ceny, aby neprodělávali, vyrostla prosperující restaurace s dvaceti zaměstnanci i výrobna poctivých uzenin.
Přestože v restauraci U Tlustých vydají 800 až 1 000 porcí jídla denně, šéf jim nemá co vytknout. Šéfkuchař to kvituje s povděkem; vždycky byl přesvědčený, že se poctivá kuchyně připravovaná z kvalitních a čerstvých surovin musí vyplatit. I cvrkot v dokonale profesionálně vybavené kuchyni je naprosto neuvěřitelný, pro šéfa radost pohledět. Ceduli hlásající STOP, kterou U Tlustých staví do dveří, když mají plnou restauraci, tu už šéf považuje za zhmotnělý restauratérův sen.
Podobně ho nadchne i prohlídka prodejny a výrobny vlastních uzenin, kde pracuje část rodiny. A bydlení mají Tlustých přes ulici. Takhle nějak si to podle Zdeňka Pohlreicha představoval už Baťa. Podobně jako ze Šumavy, i z Moravy tedy odjíždí šéf téměř dojatý, že i u nás snad jednou bude restaurační podnikání fungovat zdravě. Stejnou naději můžete načerpat ve středu večer na Primě.
