Šéfovy rychlé, jednoduché a chutné recepty dostávají v lednické restauraci U Tlustých speciální podobu. Obsahují přehledné kalkulace (viz úvodní článkové video), které se mohou hodit i vašemu rodinnému rozpočtu. Detailní kuchařské postupy se v dnešním Ano, šéfe! nedozvíte, ale jeho kurz ekonomiky vaření je dost výživný.
Šéf tu totiž výjimečně nemusí řešit, jak má fungovat restaurace, kuchyňku mají v Lednici jako klícku. To všechno Andrej Tlustý a jeho žena evidentně umějí. Navíc vlastní prosperující výrobnu ručně nakládaných sýrů, připravují si vlastní uzené, sulc či paštiku. "Mě to až sere, že je to tak dobrý," musí při ochutnávce uznat Pohlreich.
Ukáže se ale, že pan Tlustý neumí prodat regionální speciality a nezvládá hospodské počty. "V životě by mě nenapadlo, že když přijedu na Moravu, budu muset v Moravákovi vzbuzovat lokální patriotismus," konstatuje šéf udiveně nad jídelním lístkem, který podle něj zbytečně vypadá jako Nuda v Lednici.
Na kolik přijde candát s bramborákem a zelím?
Rybí objednávka je podle šéfa dar z nebes, protože je hotová za minutku. Navíc je ideální vybrat si co nejdostupnější sezonní rybu, která je momentálně na trhu nebo čerstvá a za zajímavou cenu přímo u vašeho dodavatele. Připravíte si například filety z candáta (viz vykostění ryby v přecházejícím článku), ty pak stačí hodit na rozehřátou pánev, přidat kousek másla a hlídat. Mezitím si třeba na druhé pánvi připravíte kus pěkného kachního masa, které vzápětí hodíte dopéct do trouby.
K rybě si upečete bramboráčky z hrubě nastrouhaných brambor, které vypadají a voní výtečně, je to česká klasika a náklady na ně jsou minimální. Stejně jako na obyčejné zelí, které připravíte jako přílohu. Ale tak, aby se všichni oblízli a byli z něj nadšení. Nakrájíte ho na čtverečky, spaříte a na pánvi na másle lehce promícháte s čerstvými posekanými bylinkami. Na kolik vás tato chutná paráda přijde? Mrkněte na názorné video z úvodu článku. Je to škola, kterou byste nezaplatili.
Kousek kachny jako porce k nesežrání
Porcička krásného upečeného kachního masa může sama o sobě vypadat tak, že se z toho chlap nenají. Zdeněk Pohlreich vám dokáže, že je to o servírování. Úplně jinak stejná porce masa vypadá, když ji nakrájíte na úhledné plátky, které naskládáte tak, že vyhlížejí jako hromada masa. A to také platí v restauraci i doma.
Navíc to není celá pointa. Na úplně jiné peníze vás přijde, když nakoupíte speciálně naporcovanou kachnu (kuře, hovězí atd.) a kachnu celou. Z celé přitom připravíte hned několik jídel z různých částí. Nechte se Pohlreichem anebo svojí prababičkou vyškolit.
Počty jsou to kupecké a velmi jednoduché. Kuchaři to znají, stejně jako to moc dobře vědí v přípravnách úhledně zabalených tácků: tu například s prsy, tu se stehny, tu s krky jednotlivých druhů drůbeže. A v maloobchodě stejně jako v kuchyni platí, že pokud to neví majitel restaurace nebo není kuchař zainteresován na tom, aby restaurace vydělávala co nejvíc, zbytečně platí za uvedené polotovary. Ale na to už si každý musí přijít sám.
Selský salát aneb jak poznat čerstvé vejce
"Čerstvý vajíčko má po vyklepnutí do misky okolo žloutku hustý bílek. Jak je řídký, je starý," tak zní první rada při přípravě selského salátu. Ztracené vejce z něj připravíte tak, že ho z misky vrhnete přímo do vařící vody, maximálně na tři minuty, aby střed žloutku zůstal krásně tekutý.
Než se vajíčko uvaří, připravíte si porci z ledového nebo hlávkového salátu, ochutíte dresinkem z hořčice a promícháte s na kostičky nakrájeným a opečeným uzeným masem a chlebem. Navrch efektně naservírujete dvě ztracená vejce.
V čem spočívá vtip tohoto jídla? Je chutné, osvěžující, najíte se. Troufám si to tvrdit, protože jsem to v neděli vyzkoušela na svém příteli. Přitom vás přijde na pár korun. Dvojnásob to platí U Tlustých, kteří mají vlastní výrobnu "domácího uzeného" a další suroviny mají za "nákupku", tedy velkoobchodní cenu. Což je v pořádku. Host má být spokojený a hospoda má vydělávat. Kéž by to platilo ve většině restaurací u nás. Evidentně to není nemožné.
