Americká babička dědičky Charlotte Smithové sbírala šaty a vše, co s odíváním souvisí. Svoji sbírku odkázala Charlotte, která přestože je módní kurátorkou, si dlouho neuvědomovala, co vlastně získala. Teprve když objevila babiččinu knihu s příběhy o jednotlivých šatech a ženách, které je nosily, uvědomila si hodnotu svého dědictví.
Zděděné šaty pocházejí z let 1790 až 1995 a jsou mezi nimi hojně zastoupena originální díla značek Dior, Ungaro, Lucile a Chanel. Ve sbírce jsou například svatební šaty staré přes sto let, kabelky i klobouky, které během let věnovaly Doris Darnellové její přátelé a známí, kteří znali její sběratelskou vášeň.
"Není to jen sbírka šatů, ale i lidských osudů," uvedla Smithová, která se do Austrálie přistěhovala po letech strávených v Paříži, Londýně a New Yorku.
"Je to sbírka životů, momentek ženské radosti, zklamání, jejich vzestupů a pádů i jejich proměnlivé role ve společnosti. Je lhostejné, zda jste žena či muž, každý má specifický styl oblékání, který vyvolává vzpomínky, a Doris tyto příběhy dokázala udržet živé. To je něco, v čem chci pokračovat," prohlásila dědička.
Smithová před nedávnem publikovala knihu Snění od Diora, v níž seznamuje se 140 úbory ze sbírky její babičky. Zajímavá publikace také umožňuje nahlédnout do životů stovek žen uplynulých věků.
Prezentovány tu jsou například bavlněné šaty, svou majitelkou velmi milované a také mnohokrát spravované, které si s sebou vzala, když následovala svého manžela na americký Divoký západ. Najdeme tu i střízlivé proužkované šaty, kvůli kterým byla jejich nositelka Emily Ashleyová v 80. letech 19. století pokutována, protože pod nimi neměla korzet. Jiný životní osud přibližují okázalé svatební šaty, které si jejich majitelka neužila, protože ze svatby sešlo týden před plánovaným obřadem.
V knize jsou také fotografie ze života Smithové, který byl velmi bohatý na zážitky, a stejně tak fascinující životní cesta její babičky, která strávila několik posledních desetiletí shromažďováním své úžasné sbírky.
Darnellová zemřela v březnu 2006, krátce před svými devadesátými narozeninami.
"Nikdy jsem ani nesnila o tom, že bych tuto skvělou kolekci mohla převzít právě já," přiznala Smithová, která šaty dostala od babičky již v roce 2003. "Měla děti, mnoho vnoučat, ale myslím, že věděla, že já její sbírku miluji a že udělám vše pro to, abych ji propagovala." Smithová uvedla, že jejím cílem je, aby si lidé šaty mohli prohlédnout a studovali je a společně s nimi i příběhy, které jsou s nimi spojeny.
"Toto dědictví úplně změnilo můj život. Nikdy bych si nepomyslela, že se tak zblázním do šatů ze 40. let 20. století nebo róby z počátku 19. století, ale tato kolekce obsahuje tolik příběhů, že si je jednoduše musíte vyslechnout," uzavřela Smithová.
