V první polovině minulého století se pohlednice sbíraly takřka houfně, staly se nejen vzpomínkou na cestování, ale v době černobílé fotografie i jedním z mála barevných dokumentů. Tento aspekt v současné éře digitální fotografie a internetu už nehraje žádnou roli. Současné sběratele okouzluje odlesk starých časů a často i dojemné příběhy z rubu starých pohlednic.
Co tam bylo dřív?
"Ke sběratelství jsem se dostal přes fotografii. Fotografoval jsem Prahu a zajímalo mě, co bylo na těch místech dřív. Na pohlednicích jsem to našel," říká například sběratel Milan Degen, který vede pražskou sekci Klubu sběratelů kuriozit. Podle něj plnily pohlednice v minulosti reportážní roli. "Noviny vycházely bez ilustrací. Pohlednice ale byly v oblibě také proto, že byly barevné," dodal.
Zlatá éra pohlednic byla podle něj koncem 19. století. "Už v té době se objevily barevné pohlednice nebo litografie. Byla to taková malá umělecká díla," uvedl. V době, kdy nebyly barevné časopisy nebo televize, pohlednice byly velmi populární. "Byla to velká móda."
V době internetu a mobilů podle něj zájem o pohlednice, ale také o jejich sběratelství, upadá. "Lidé nemají čas na psaní pohledů. Je to navíc poměrně drahé," uvedl. Také počet sběratelů se snižuje. Jejich přesné množství lze ale prý jen těžko odhadnout. Mnoho lidí se sběratelství věnuje individuálně.
Cení se historie
Současní sběratelé se zaměřují spíše na staré, historické pohlednice. Ceněny jsou například ty z období Rakouska-Uherska. Tehdy zájem o pohlednice souvisel i s rozvojem turistiky. Lidé chtěli posílat pohledy z míst, která navštěvovali. Rodiny měly album, se kterým se chlubily, a ukazovaly, jaké pohlednice vlastní. Tento boom trval do první světové války.
Mezi nejceněnější patří barevné litografie, fotomontážní pohlednice, pohlednice s židovskou tematikou nebo z období druhé světové války. Na aukcích stoupají ceny pohlednic označovaných za koláže. Z hlediska výtvarného mohou sbírku obohatit, ale z pohledu dokumentárního cenu nemají. Velmi populární mezi sběrateli jsou ale stále místopisy. "Do začátku druhé světové války měla pohlednici každá vesnice a třeba i samota," upozornil znalec.
Bez katalogů
Ceny sbírkových pohlednic jsou podle odborníků relativní. "Žádné katalogy neexistují. Není to jako u poštovních známek," říká Milan Degen. Znalci je pak hodnotí zejména podle obsahu a stáří. Cennými exempláři tak mohou být litografické tisky, hlubotisky anebo sítotisky.
Většina sběratelů začíná sbírat všechny druhy pohlednic a teprve postupem času, jak se sbírka rozrůstá a krystalizuje určitý zájem, se specializuje na určitý druh. Někdo sbírá zeměpisné, jiný žánrové, z vyobrazením zvířat či rostlin nebo umělecké pohlednice.
Úlovky za korunu
Leoš Moravec, potomek slavné vydavatelské rodiny, která proslula například vydáváním příběhů o letci Bigglesovi, sbírá pohlednice asi 20 let a v krabicích od bot a fotoalbech má roztříděno asi deset tisíc kousků. "Po burzách a aukcích nechodím, zato když v antikvariátu za korunu narazím na kousek, který mi doplní sérii, mám z toho o to větší radost," popisuje Leoš Moravec.
V jeho sbírce lze narazit třeba na série s indiánskou tematikou či na snímky z běžný turistických cílů, ovšem focených z jiných míst než dnešní produkce, jaká se běžně najde v trafikách. "Každý ze sběratelů si najde vlastní způsob dělení, někdo sbírá třeba i podle známek a třídí podle data odeslání, někdo sbírá třeba jen první světovou válku," doplňuje.
Pro ukázky starých pohlednic klikněte do fotogalerie.
