Rajská jablíčka jsou jednou z nejzcestovalejších plodin – jsou to skuteční světáci a tak není s podivem, že nejsou původem z Evropy. Rajčata pocházejí z Jižní Ameriky a do Evropy jí přivezl jako okrasnou rostlinu Kryštof Kolumbus.
O autoroviAutor v roce 2005 vystudoval obor právo na FPR-ZČU a v roce 2006 úspěšně absolvoval studia na Sydney Australian Pacific College (AUS) v oboru ekonomie. Během své kariéry pak působil mj. v letech 2006–2009 v Parlamentním institutu, v roce 2009 na Úřadu vlády ČR a mezi léty 2009 až 2011 coby vedoucí oddělení migrace na MPSV. V současné době pracuje v Odboru podpory legislativy VZP ČR a spolupracuje s Ústavem práva a právní vědy. |
Rajčata se pak na naše stoly dostala v masovém měřítku v 18. století. Tak se z okrasné kytičky stala hrdou součástí jídelníčku.
V roce 1886 obchodník John Nix přivezl do New Yorku várku Západoindických rajčat a odmítl se podrobit výzvě celního úředníka Edwarda Heddena k zaplacení 10% cla v souladu s celním sazebníkem – Tariff Act of 1883.
Tato norma totiž zatěžovala import cizích druhů zeleniny. Nix, který byl zběhlý v botanice, namítal, že rajská jablíčka jsou ovoce a jako taková by měla být od tohoto cla osvobozena, respektive by mu vůbec neměla podléhat.
Až k Nejvyššímu soudu USA
Tento spor se dostal až k Nejvyššímu soudu USA (Nix v. Hedden, 149 U.S. 304 1893), kde v roce 1893 soudce Horace Gray rozhodl, že rajčata jsou zeleninou. Žalobce sice uváděl definice odborných slovníků, Webster’s Dictionary, Worcester’s Dictionary a Imperial Dictionary, předvedl i dva svědky – obchodníky s ovocem a zeleninou, kteří podpořili nárok rajčat na status ovoce.
Soudce Gray prohlásil, že jsou rajčata zeleninou, stejně jako okurky, fazole a hrášek, ale jen v jazyce běžných lidí. Všechno toto ovoce je konzumováno spolu s hlavním jídlem, polévkou, rybou nebo masem, což z něj činí součást jídla – zeleninu, nikoliv desert, což je ovoce.
Soud rozhoduje o zatřídění častěji
Toto nebylo poprvé, kdy v podobné věci Nejvyšší soud USA rozhodoval o botanickém zatřídění plodin. V roce 1886 ve sporu Robertson v. Salomon soudce Joseph Bradley rozhodl o tom, že fazole jsou zeleninou (dovozce prohlašoval, že se jedná o semena, žalovaný zase předkládal recept na pečené fazole v tomatové omáčce. Dobový tisk v Iowě to bral jako velké vítězství fazolí).
V následujících letech soudy v USA ještě rozhodly, že lanýže, cibule i kotvice plovoucí jsou zeleninou, zatímco reveň, tedy pro naše účely spíše rebarbora, je ovoce, a to i s odůvodněním, že se z ní dělají vynikající koláče, tudíž se nemůže jednat o zeleninu. Stejně tak v roce 1895 rozhodoval Nejvyšší soud USA Sonn v. Magone, 159 U.S. 417 (1895) o čočce, jakožto o zelenině.
Rajčata tak sice u soudu svého (ovocného) vítězství nedosáhla, ale na počátku nového tisíciletí jim přispěchala na pomoc Evropská unie. Ta je v příloze č. III směrnice 113/2001 prohlásila za ovoce, alespoň pro účely výroby zavařeniny. Z citace rozsudku: „Pro účely této směrnice se rajčata, jedlé části lodyh rebarbory, mrkev a sladké brambory, okurky, dýně, melouny a melouny vodní pokládají za ovoce.“
Ten původní celní tarif z roku 1883 byl změněn v roce 1897, takže podobné sazby v tomto podání už neexistují, ovšem stále je rozdíl mezi ovocem a zeleninou například ve smyslu žádostí o státní podporu.
A co říci závěrem? Snad jen to, že i rajský kečup je na základě některých zákonů v USA podáván ve školních jídelnách jako zelenina.
Původní článek je redakčně krácený najdete ho na webu Ústavu práva a právní vědy a blogu Jana Kusta.
