Kdyby žil Přemek Podlaha, guru všech českých kutilů, jistě by si do svého Receptáře pozval hosty, kteří rozumí technologii zvané 3D tisk. Věděl by, že mezi Čechy jsou tisíce zručných řemeslníků, kteří umí opravit téměř cokoli, od rozbité cukřenky po domácí sluneční elektrárnu.
Také by věděl, co každého šikulu na jeho kutilské kalvárii trápí – mít ty správné součástky. Věděl by, jaký problém bývá je sehnat a že je občas potřeba velmi velmi improvizovat.
Věci „na míru“ ale umí dnes vyrobit velký pomocník, který se už pár let ve světě rodí – 3D tiskárna. Ty nejmodernější za miliony dolarů dokážou „tisknout“ umělé klouby či komponenty do vesmírných lodí, Přemek Podlaha by si ale zřejmě povídal o těch nejlevnějších za pět či 10 tisíc korun.
Nechal by si vyprávět, jak si „kutil 21. století“ ve své dílně za chvíli vyrobí petlici na vrata, ztracenou šachovou figurku, držák na hadici, kryt na cukřenku či úchyty na nářadí, nebo jak manželce před Vánoci vymyslí formičky na vykrajování cukroví nebo jí vytiskne ulomené madlo k myčce.
Šachová figurka
Usměvavý 3D kutil by to nedělní dopoledne v televizi mohl třeba vykládat, jak si u 3D tisku volí velikost a barvu, jak mu odpadly zdlouhavé cesty do železářství a hobby marketů, kde sice mají spoustu skvělých věcí, ale ne vždy se podaří sehnat přesně to, co by potřeboval právě on.
Kdo si koupí 3D tiskárnu, přijde mu „stavebnice“, kterou si doma sám poskládá podle návodu. „Složit náš nejlevnější model zabere laikovi asi sedm hodin, samozřejmě umíme poradit. Umíme dodat i složenou, tam si ale zákazník připlatí,“ vysvětluje Mikoláš Zuza z Prusa Research, největšího výrobce 3D tiskáren v Česku.
Když už je tiskárna složená, přichází hlavní úkol – jak si něco navrhnout a vytisknout. Dejme si jednoduchý příklad – šachovou figurku, například „věž“.
Stejně jako pro napsání dopisu potřebujete program typu „Word“, pro vytvoření figurky potřebujete program typu „CAD” – tedy zjednodušeně grafický program pro projektování používaný místo rýsovacího prkna.
Je jich celá řada, studenti techniky velmi dobře znají AutoCAD, nebo i bezplatnou verzi Free CAD . Kdo ale v těchto poměrně složitých programech nikdy nepracoval , i konstrukce jednoduché figurky ho brzy odradí.
Proto byl vytvořen prostý program vhodný pro běžné smrtelníky, tzv. TinkerCAD. „Ten bych doporučil pro úplné začátečníky. Během tří hodin si člověk prohlédne instruktážní videa a pak už si figurku sám v počítači vymodeluje,“ radí Mikoláš Zuza.
„Šachovou věž včetně cimbuří lze mít nakreslenou za půl hodiny. Tisk je pak otázkou asi hodiny,“ dodává expert.
Model petlice za 10 minut
Nebo taková petlice na vrata. „Ta je hodně jednoduchá, model lze zvládnout za 10 minut. V TinkerCADu si navrhnu kvádr, do něj pak vyříznu válce o stejném průměru, jaký má kovová trubka na vratech,“ vysvětluje Zuza zjednodušeně.
Tisk petlice zabere asi čtyři hodiny. A jak samotný tisk ve skutečnosti vypadá? Dřevěná či kovová figurka se dodnes vyrábí zejména na soustruhu či fréze, kde je blok materiálu opracován do kýžené podoby.
3D tiskárna ale figurku sestaví, může k tomu využít různé materiály. Chemickou reakcí či zahřátím jsou stroje schopné figurku vyrobit například z kovového prášku či jemných dřevěných pilin, drtivá většina běžných 3D tiskáren ale využívá termoplast. Ten se do tiskárny dodá jako kotouč s namotanou plastovou nití, podobnou struně do sekačky.
Stovky vrstviček
Tiskárna nit roztaví a zahřátou měkkou hmotu pak tryskou nanáší po jednotlivých, několik setin milimetru silných vrstvách, pěkně jednu na druhou. Vrstviček jsou stovky, každá má své přesné rozměry a po nanesení tuhnou – tak se postupně rodí předmět, který je třeba vytisknout. Na závěr jedna rada: vytištěné předměty mají často nerovný povrch, který lze ještě vyhladit.
„Jedna z variant je dát na houbičku aceton a zavřít s tím figurku do zavařovací sklenice, výpary nerovnosti ohladí. Funguje to ale jen u některých materiálů,“ radí Mikoláš Zuza s tím, že figurku lze také postříkat tmelem a lehce přebrousit šmirglem. Větší modely se zase kytují tmelem na auta.
Komunita uživatelů 3D tiskáren se každým dnem rozrůstá a většinu toho, co bychom doma chtěli vyrobit, už někdo stvořil. Internetová fóra a weby výrobců jsou tak plné už navržených modelů, stačí si je stáhnout, někdy lehce upravit, a je možné hned tisknout. „Tisk cizích modelů je to, čím 3D tiskaři začínají,“ uzavírá Mikoláš Zuza.
29. dubna 2021 |
