Radka odmalička ráda šila, žádná z jejích panenek „nechodila“ nahá. Vystudovala oděvní průmyslovku, poté textilní fakultu liberecké univerzity a začala v oboru podnikat. Dnes má internetový obchod ŠatySukně.cz, díky němuž může pracovat z domova a nemusí dělit čas mezi byznys a rodinu.
Kdy jste si řekla, že vaše výrobky jsou natolik dobré, že by v nich mohl chodit i někdo jiný?
Od čtvrtého ročníku na vysoké jsem zkoušela prodávat náušnice a kabelky přes Fler.cz. Pak jsem tam dala k prodeji volánovou sukni, která měla veliký ohlas. Byl to pro mě takový průlomový model, mimochodem šiji ho dodnes. Takže pět dní v týdnu jsem na koleji v Liberci přijímala objednávky a o víkendu je pak doma vyřizovala. Byla to fuška, ale vydržela jsem to dva roky.
Radka Kudrnová
 |
Dokončila jste školu a vrhla se do byznysu naplno?
Ano, toužila jsem mít vlastní e-shop, kde bych prodávala jen svoje originály. Jenže jsem neměla žádné zkušenosti, a tak jsem přeprodávala cizí věci. Dlouho mě to nebavilo, vrátila jsem se k původní myšlence a specializovala se jen na šaty a sukně vlastní výroby.
Není to úzké vymezení?
Ukázalo se, že je. Tak jsem k tomu začala šít i další věci: trička, turecké kalhoty, saka, módní doplňky, ale značka už byla zajetá, tak jsem ji nechala.
Bylo složité založit si vlastní internetový obchod?
Vůbec. Živnostenský list jsem si vyřídila už při škole a založit e-shop těžké nebylo. Dnes máte na všechno šablony, naládovat tam stovky výrobků je snadné. Složitější je vymyslet dobrý produkt a umět ho prodat.
Je o originální módu zájem?
Někdy se daří líp, jindy hůř, ale zatím se mi za ty roky nestalo, že bych někdy byla v minusu. Prodeje mají výkyvy, dokonce ani na sezonu nelze spoléhat: jedno jaro se prodává, další ne. Jedině snad Vánoce jsou pokaždé náročným obdobím, kdy se opravdu nezastavím.
Využíváte sociální sítě?
Ano, lidé rádi nahlédnou do zákulisí firmy, takže třeba na Facebook dávám fotky, na nichž pózuji ve svých šatech, nebo videa, jak mi děti pomáhají.
Na žádné špatné hodnocení jste nikdy nenarazila?
Je to zvláštní, ale zatím ne. Párkrát jsme se zákazníkem řešili třeba kaz na látce, kterého jsem si nevšimla, ale vždy jsme se dokázali domluvit na nápravě. Někdy si někdo nevyzvedne dobírku, takže se mi zboží vrátí, ale děje se to minimálně.
Nestěžují si zákazníci, že jsou vaše výrobky drahé? Může si každý dovolit šaty za tisícovku?
Je jasné, že Lidl nebo Kik budou vždycky levnější než já. Ale i když lidé stále hledí na cenu, slyší také na ruční výrobu a český produkt.
Říká se, že internetoví zákazníci jsou stále náročnější...
Částečně to tak je. Když některým kurýr nedoručí zboží do druhého dne až ke dveřím a v balíku nenajdou kromě objednávky i dárek k nákupu, jsou nespokojení. Ale na druhou stranu když je z e-shopu cítit, že to člověk dělá rád, zákazníci na to slyší a ocení to.
Čtěte další příběhyV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
O prodeji mimo internet jste neuvažovala?
Dodávám oblečení do dvou kamenných prodejen a jezdím na regionální trhy. Od té doby, co se narodily děti, už trhy nestíhám častěji než dvakrát třikrát do roka. Je to totiž velká logistika, chce to přípravu předem, pak zase vybalování, takže to není jen ten den na místě. Ale schází se tam přesně má cílová skupina zákazníků – mladí lidé, kteří chtějí originální oblečení.
Kdo je pro vás konkurence?
Výrobcům konfekce se samozřejmě nemůžu rovnat objemem produkce, takže spíše malé rukodělné e-shopy podobné tomu mému. Jenže každý z nás prodává originály, takže se spíše inspirujeme, než že bychom si vyloženě lezli do zelí.
Jaký talent ke své práci potřebujete?
Rozhodně potřebuji kreativitu při vymýšlení nových modelů a výšivek. Pečlivost, protože všechny produkty osobně kontroluji. A v neposlední řadě se mi hodí i organizační schopnosti při rozdělování práce.
Jak vznikají vaše kolekce?
Sleduji trendy a inspiruji se jimi. Vymyslím kolekci, nějaký čas se utvrzuji v tom, že jdu správnou cestou, pak dlouho šiji. Někdy přešívám, protože zjistím, že se mi to nelíbí, nebo že jsem zvolila špatný materiál. Zároveň ale musím šít s předstihem, když přijde správné počasí, musím mít hotovo. Takže v prosinci šiji na jaro a léto, ale v té době se zase špatně shánějí materiály.
Všechno stíháte šít úplně sama?
Už ne, najala jsem si externí spolupracovnice – švadlenky z okolí, které mi pomáhají. Byla jsem při jejich výběru přísná, teď si je jen musím udržet, protože dobrých švadlenek moc není.
Podnikáte z domova, máte tu v patře výrobnu i ateliér. Pomáhá vám manžel s byznysem?
Manžel je můj věčný posluchač a pomocník. Myslím, že ví o sukních víc, než by si přál. Ale je výhoda, že mi jako chlap může říct, jestli by se zrovna za takovou sukní otočil.
Kde vidíte svou firmu za deset let?
Líbí se mi, že je malá s osobním přístupem k zákazníkům, žádnou velkou fabriku bych nechtěla. Určitě bych ji ale ráda rozšířila o další zaměstnance. Bylo by totiž hezké věnovat se naplno jen návrhům nových modelů. Protože nyní vymýšlím střihy, nakupuji materiály, fotím to, dávám na web, vyřizuji objednávky, balím je a posílám, starám se o ponákupní servis, reklamu... Další pomocník by se hodil, protože balíčky prostě musí odejít včas.
