Lékařská věda rozlišuje dva druhy účinku stresu na lidský organismus. Eustres (podle řeckého „eu“) znamená zdravý, normální, podnětný, dysstres porušený, podrážděný, špatný.
Olga Medlíková Olga Medlíková
|
Určitou míru nabuzení (eustresu) potřebujeme všichni, abychom zvládli zkoušku, konkurz nebo rozhovor o zvýšení platu. Bez této motivační injekce bychom si asi těžko hledali partnera či místo. Jenom toho podráždění nesmí být příliš. Pak ho tělo rozšifruje jako útok (dysstres) a uvádí do chodu mechanismus boje a útěku.
Stres má rovinu mechanickou, což je reakce svalů, chemickou, kterou spouští hormony a zasahuje zejména vnitřek organismu, a psychickou, která jaksi zasahuje všechno. Stresová stabilita nás všech přímo souvisí s naším vnitřním vyladěním a životním postojem. Tělo silně reaguje nejen na infekce a jejich původce – bakterie a viry – ale i na pocity, zejména pak na strach, zlost či radost.
Stres je vysoce subjektivní faktor. Někdy nám jsou lidé a události výzvou, jindy nás skolí. Míru svého stresu máme ale do značné míry ve vlastních rukou. Jedno staré přísloví říká: „Jed je v dávce, a ne v látce.“ Stres nemusí škodit. Je to na nás.
Jak žijí a co dělají lidé, které stres ohrožuje málo? Disponují snad nějakými speciálními informacemi nebo fatálními dovednostmi? Ani ne. Jenom žijí víc v souladu se sebou. Tady je několik jejich zkušeností:
1. Prodýchávejte napětí i bolest
Dech je základ života. Když cítíte někde v těle napětí, představte si ono místo a pošlete tam několik hlubokých nádechů a výdechů. Často to stačí, aby se sevření svalů uvolnilo a bolest zmírnila. Tuto první pomoc máme pořád s sebou. Důležité je zhluboka se nadechnout, zadržet dech a pomalu vydechovat, alespoň 5x za sebou, přičemž zadržení dechu je nejpodstatnější.
2. Mluvte se svým tělem
Zkuste se zeptat svých zad, proč vás právě teď bolí. Svého očního víčka, proč cuká. Svého žaludku, proč posílá nahoru šťávy a vás pálí žáha. Mluvte na své tělo s láskou. Odpovídá, ale my to často nechceme slyšet. Leckdy jenom chvíle zklidnění a zaměření do sebe pomůže. Ptejte se, co by tělu pomohlo, nabídněte a poslouchejte. Nebo spíš poslechněte.
3. Nemusíte
Nemusím. Nemusím zrovna teď dokončit tuto stránku. Nemusím vědět, kde je můj drahý. Nemusím letět nakoupit. Nemusím zkontrolovat, jestli se dítě učí. Ano, v některých situacích je kontrola nutná, ale těch je jenom určité množství. Nemusíte mít stále nad vším kontrolu. Absolutistická kontrola dusí, ukazuje váš strach. Rozumná míra kontroly znamená být v pozadí, nabídnout, ale nenutit. Nechat věci plynout s právem na chybu.
4. Užívejte přítomnou chvíli
Zastavím se a vidím, jak se třpytí sníh na střeše sousedního domu. Uvědomuji si, jak jsem se uklidnila, když jsem si s kolegyní konečně vyříkala, co všechno mě štve na její práci. Čekám před ordinací doktora a vnímám, jak svěže vypadají květiny na okně. Jsem přítomná tady a teď, nemyslím na to, co bylo ráno a co ještě musím, až tato chvíle skončí. Začínám hluboce dýchat a jenom jsem. Někdy stačí jenom být.
5. Dopřejte si luxus odmítnutí
Každá živá hmota má svou energii. My taky. Její množství se mění a my si ji musíme chránit. Nemá cenu pomáhat okolí, když na to sama nemám. Zastavte se a zvažte, jestli teď opravdu musíte a chcete řešit personální krizi, jít okopat brambory nebo odjet 200 km daleko. Co se stane, když odmítnete? Co bude pro vás horší – vyčerpat se až do rezervy nebo to prostě neudělat? Často „musím“ sedí jenom v naší hlavě!
Jestli se někdo urazí, protože jste řekli NE, asi to tak mělo být. Ti, co vás milují, to nepřestanou dělat proto, že jste jim něco odmítli. Mají rádi vás. To, že pro ně něco uděláte, je cosi navíc. Vás milují pro to, že jste. Tečka.
6. Zaveďte si tři večerní radosti
Co se mi stalo hezkého? Co jsem dneska prožil a bylo to fajn? Dobré kafe, ukončení projektu, večerní stavění kostek s Márinkou. Malá retrospektiva před spaním, tři pěkné věci, které přeladí hlavu a přinesou příjemný pocit. Sluší se za ně poděkovat.
