Nefunkční nabíječku odnesl k reklamaci do prodejny v Písku, kde zboží zakoupil. Jenže prodávající trval na tom, že kvůli ověření výrobních čísel musí zboží reklamovat jako celek, tedy i s notebookem. A tak jej pan Ceplecha přinesl a prodejna reklamované zboží odeslala do smluvního servisu.
Za tři dny panu Ceplechovi volal servisní technik, že potřebuje přístupová hesla k počítači. „Řekl jsem mu, že počítač je v naprostém pořádku, že v něm mám důležitá citlivá osobní data a z těchto důvodů mu heslo nedám,“ popisuje další události zákazník. Technik nic nenamítal a hovor ukončil.
Za pár dnů si pan Ceplecha vyzvedl notebook s novou nabíječkou. Tak sláva, reklamace dopadla v jeho prospěch. Jenže když počítač otevřel, bylo po radosti. „Mnou nainstalovaný operační systém, programy, tisíce fotek, důležitá data, obchodní smlouvy a dokumenty, stovky hodin práce, to vše bylo fuč a já myslel, že dostanu infarkt,“ rozhořčuje se pan Ceplecha. A tak hned volal do servisu, odpověď technika byla ovšem strohá: když jste mi nedal přístupová hesla, musel jsem vše smazat a nastavit na základní nastavení.
„Kdyby mě někdo upozornil, že může dojít ke ztrátě dat, vůbec bych počítač nereklamoval a raději bych si koupil novou nabíječku. Takhle mi vznikla škoda, která se snad ani nedá vyčíslit,“ říká Ceplecha. Servis jej odkazuje na prodejnu a prodejna na servis. A prý pochybil on, měl si data zálohovat a na možnost ztráty dat upozorněn byl.
Jednání servisu je protiprávní
V reklamačním protokolu, který zákazník podepsal, je skutečně uvedeno, že při reklamaci elektronického zařízení s integrovanou pamětí prodejce nenese žádnou odpovědnost za případnou ztrátu dat.
Muselo ale ke ztrátě dat dojít? Jinými slovy, bylo nutné celý počítač smazat? „Podle mého názoru nebylo nutné počítač nastavovat do továrního režimu, obzvláště, když technik, který na opravě pracoval, s koncovým zákazníkem telefonicky hovořil,“ míní majitel servisu výpočetní techniky David Paťorek. I samotná reklamace napájecího adaptéru včetně notebooku jako celku je prý diskutabilní. Servisy totiž běžně reklamují pouze napájecí adaptéry, nebo naopak jen notebooky bez adaptérů. „Z uvedeného postupu mám spíše dojem, že se jedná o schválnost technika v duchu, když mi nechceš dát heslo, tak já to smažu, protože tak to máme v podmínkách,“ dodává Paťorek. Podle jeho zkušeností je to častý postup servisů a reklamačních techniků. „Proto my data zákazníků, jejichž notebooky jsme nuceni odesílat do záručních servisů, vždy nejprve zálohujeme na naše disky,“ říká.
Čtěte také |
„Pokud nebylo nutné nastavení do základního režimu počítače, pak lze počínání servisu považovat za protiprávní a zákazník má právo na náhradu škody,“ vysvětluje advokát Pavel Nastis. Jenže jak škodu vyčíslit?
Pan Ceplecha má možnost obrátit se na specializované firmy, které se zabývají obnovou dat. „Právě cena za obnovu dat a dalších činností, které povedou k obnovení původního stavu je vyčíslením škody, která spotřebiteli vznikla,“ upřesňuje právník dTestu Miloš Borovička a dodává: „Řada servisů se snaží bránit náhradě škody jednostranným prohlášením, že spotřebitel je povinen si data zálohovat, takové prohlášení ale bude v řadě případů bez jakékoliv právní relevance.“ Škodu zákazník musí vymáhat po prodejci, protože s ním má smluvní vztah. A prodejce je také odpovědný za to, že během reklamace nedojde ke škodě na věci, která se má opravovat, bez ohledu na to, komu předmět reklamace předá.
Cena zvláštní obliby
A co když data obnovit nepůjdou? Podle § 2969 odst. 2 občanského zákoníku platí, že poškodil-li škůdce věc ze svévole nebo škodolibosti, nahradí poškozenému cenu zvláštní obliby. „Pokud by tedy pan Ceplecha prokázal, že k poškození došlo ze svévole nebo škodolibosti a že měl k poškozeným věcem určitý vztah, pak by měl nárok na náhradu ceny zvláštní obliby, což je kategorie, kdy se při poškození věci zohledňuje nemajetková újma postiženého,“ uvádí Nastis.
Toto ustanovení by bylo možné vztáhnout například na ztrátu fotografií. Pan Ceplecha by ovšem musel prokázat zvláštní citový vztah ke ztraceným fotografiím a jejich nenahraditelnost. Třeba že na nich byla vyfocena jeho maminka, která již nežije nebo že se jednalo o rodinnou památku. „Nelze učinit kvalifikovaný odhad, zda například částka sto tisíc je málo, hodně, nebo tak akorát,“ říká advokát. Zatím totiž neexistuje ustálená soudní rozhodovací praxe při určování náhrady ceny zvláštní obliby. A tak pokud se pan Ceplecha s prodávajícím nedomluví, možná bude průkopníkem při tvorbě judikatury.
