Vůni piva je cítit, ještě než se ve vídeňské čtvrti Atzgersdorf vejde do malého prostoru ve sklepě domova pro seniory. Ve varném kotli už to bublá, druhý teprve čeká na spuštění. Pod okny se našel prostor na čtyři tanky na kvašení piva.
Na polepování pivních lahví etiketami je třeba se maximálně soustředit. Také zátkovat a plnit je třeba se naučit. Paní Ingeborg, pan Gustav, pan Helmut a další amatérští pivovarníci si v tom všem počínají jako opravdoví profesionálové.
„My jsme u toho od samého začátku,“ říká pyšně pan Helmut a ukazuje na výzdobu na zdi. Tam je zvěčněn s ostatními kolegyněmi a kolegy, se kterými vaří pivo. On sám se mezi namalovanými postavami už téměř nepoznává, ale dokud ho poznávají ostatní, je všechno v pořádku. Tento 82letý muž v červené zástěře vaří pivo už tři roky.
Vaří se ve čtvrtek
„Dnem, kdy vaříme, bývá obvykle čtvrtek,“ říká. Tato práce se mu stala vítaným zpestřením. „Stalo se to mým koníčkem,“ říká Helmut. Občas si i on rád dá k jídlu pivo, které sám uvařil, hlavně když se podává maso.
Jeho kolegyně, 89letá paní Ingeborg, sice pivo moc nemusí, do jeho vaření se ale nadšeně zapojila. „Nejraději piju vodu,“ říká. I tak ale každý týden ráda přichází do sklepa, kde ji baví polepovat pivní láhve etiketami. Také panu Gustavovi se tato práce líbí, necítí se tak osamělý a setkává se i se známými, které má rád. Ale táhne ho tam ještě něco: „Nejlepší na tom je pití,“ přiznává.
Obyvatelé domova pro seniory se podílejí na všech fázích vaření piva. „My se ujímáme jen té těžké, fyzicky náročné práce. Všechno ostatní dělají skoro sami,“ říká Günther Wallner, který je jedním z členů pivovarnického týmu.
Den, kdy se vaří pivo, pro zaměstnance domova začíná obvykle v sedm hodin, klienti se k nim připojují kolem deváté. Hlavně pan Helmut pospíchá a přichází většinou před ostatními, vypráví Wallner. Tentokrát má na starosti zátkování čerstvě naplněných lahví s pivem, čemuž věnuje maximální pozornost. Gumové rukavice si natáhl ještě dřív, než se k němu dostala první basa s lahvemi.
„Zpočátku jsem s tím bojoval, ale teď už to mám v malíčku,“ říká při práci se zátkovačkou. Do lahví přidává ještě hroznový cukr, čímž přirozeně vznikne oxid uhličitý. Basa pak putuje k paní Ingeborg a panu Gustavovi. Z rolí oddělují etikety a lepí je na láhve. Většinou jsou nalepené nakřivo a vytvořily se pod nimi vlnky. To přidává pivu na autenticitě. A je jedno, když se Gustavovi jedna z etiket přetrhne.
Pivo, které vyrábějí, je tak oblíbené, že domov pro seniory před několika týdny pivovar rozšířil. „Po přestavbě mohou klienti uvařit ročně 12 tisíc litrů piva, což je proti dřívějšku dvojnásobek,“ řekl Robert Guschelbauer ze správy domova s pečovatelskou službou. Minipivovar možná brzy zprovozní také e-shop, poptávka je totiž i ze zahraničí.
„Zájem mají v Německu, Španělsku i ve Francii,“ říká Guschelbauer. Domov obstaral nejen další techniku, sklep ale rozšířil o degustační místnost, kde obyvatelé domova mohou pivo ochutnávat. „Možná zavedeme ještě další den, kdy budeme vařit. Pak bychom to množství mohli znovu zdvojnásobit,“ plánuje Guschelbauer.
