Na Boreč bez rumu i slivovice
Za silných mrazů k zahřátí nebudete potřebovat plácačku rumu ani slivovice, pokud se vydáte na zalesněný vrch Boreč (449 m) v Českém středohoří. Tato hora je známá tím, že v zimě „kouří“. Aby byl ovšem tento podivuhodný přírodní efekt dobře viditelný a silný, je třeba mráz alespoň minus 10 °C a pokud možno suché, jasné počasí.
Fotogalerie |
Nitro Borče je doslova proděravělé odspodu nahoru vzájemně propojenými puklinami, jež návštěvníkovi zprostředkovávají kontakt s vnitřní energií Země. Masiv kopce se v létě chová jako akumulátor: absorbuje teplo a prohřívá se. V zimě do puklin na úpatí vnikne chladný mrazivý vzduch, uvnitř se zahřeje, stoupá vzhůru a na vrcholu kopce vyletí teplý ven jako z komína. Vodní páry obsažené v unikajícím teplém vzduchu se při opětovném ochlazení srážejí a vzniká onen tajemný „kouř“.
Na Boreč vede naučná stezka z vesnice Režný Újezd, která je v zimě silně navštěvovaná.
Může se hoditRádi byste strávili svoji zimní dovolenou v Čechách? Vyberte si z naší široké nabídky na Dovolená.iDNES.cz. |
K hlavním vývodům puklin, z nichž fičí teplý vzduch jako z fénu, vedou zřetelně vyšlapané chodníčky. Odborná literatura udává rozdíl teplot mezi chladným a teplým vzduchem až 20 °C. V době sněhové pokrývky je bezprostřední okolí vývěrů vždy bez sněhu, hned vedle obvykle navazuje silná námraza způsobená rychlým ochlazením vzdušné vlhkosti. Jelikož teplota v bezprostředním okolí vzdušných vývěrů nikdy neklesá pod bod mrazu, vyskytují se tu zcela specifické rostlinné i živočišné druhy.
Boreč: výrony teplého vzuchu
Do jeskyně bez bund a svetrů
Ještě více se zahřejete ve Zbrašovských aragonitových jeskyních u lázní Teplice nad Bečvou. Jedním z unikátů tohoto pozoruhodného podzemního systému je na jeskyně neobvyklá, celoročně velmi vysoká teplota 14 °C, což zvláště v chladném zimním počasí jistě kdekoho potěší.
Důvodem neobvyklých teplot jsou termální vody a z hlubin Země pronikající oxid uhličitý, zamořující spodní patra jeskynního systému. Z bezpečnostních důvodů tam proto návštěvníci nesmí. K dalším unikátům patří sintrová výzdoba v podobě koblihů, minerály onyx a aragonit a gejzírovité stalagmity vytvořené probublávající termální kyselkou. Otevírací doba však zimním návštěvníkům příliš nepřeje: o víkendech je zavřeno, vstupy jsou možné pouze v pracovní dny v 10 a 14 hodin, což vyhovuje zejména lázeňským hostům.
Zbrašovské jeskyně: minerál onyx
Zbrašovské jeskyně: gejzírový stalagmit
Pozoruhodné přírodní efekty vznikají během zimy také v nedaleké Hranické propasti, jejíž podstatnou část zaplňuje termální teplická kyselka. Na dně suché části propasti (hloubka 69,5 m) v okolí hladiny jezírka se udržuje teplé mikroklima, voda nezamrzá a sníh se tu neudrží. Vstup je sem ovšem z ochranářských i bezpečnostních důvodů zakázán, ze zvýšené koncentrace oxidu uhličitého by se mohla leckomu zatočit hlava.
Hranická propast, hluboká 453,5 m, je nejhlubší propastí v ČR a možná i v Evropě, ale to se ještě neví. Značená stezka v délce necelého kilometru k ní vede z vlakové zastávky v Teplicích nad Bečvou.
Zamrzlá údolí a ledopády bez lidí
Naprostý opak, alespoň z hlediska teplotního komfortu, představují výlety do údolí potoků a řek, kde se obvykle hromadí chladný vzduch. Zahřát vás zde může jedině zjištění, že místa v létě až přelidněná, zejí v zimě prázdnotou. Všichni míří především za sněhem na hory, zatímco chodníčky okolo řek a potoků, většinou nepříliš vhodné pro běžky, osiří.
Ledopády v údolí Oslavy
Moravskokrumlovský vodopád
Ideální terén pro zimní putování okolo řek nabízí Českomoravská vrchovina, konkrétně třeba údolí Doubravy, Oslavy, Loučky nebo Rokytné. Nízkou frekvenci turistů způsobuje mimo jiné také obtížně schůdný terén, který může nabývat až silně adrenalinový rozměr. Namrzlé a klouzavé chodníčky bývají často zrádné a nebezpečné.
Odměnou za pohyb v nelehkém terénu bývají efektní rampouchy a ledopády na skalách, které mohou při déle trvajících mrazech nabývat netušeně velkých rozměrů. Příkladem je 11 m vysoký Moravskokrumlovský vodopád v údolí Rokytné, kterým protéká po celý rok jen malý čůrek vody. V zimě se ovšem dokáže proměnit na veliký ledový vějíř. Drobné i větší ledopády objevíte také na Oslavě, Doubravě a v Trenckově rokli.
Ledopády v údolí Oslavy
Sopka Veliš bez listí a vegetace
Mezi místa, která vyniknou zvláště v zimním období bez listí a vegetace, patří rovněž zdaleka viditelná sopka Veliš (429 m) jihozápadně od Jičína, rozřezaná impozantními roklemi starých lomů.Tyto rokle jsou v létě tak zarostlé, že jimi téměř vůbec nelze projít a obdivovat až 30 m vysoké příkré stěny z černého sopečného tufu, jenž tvořil hmotu někdejšího sopečného kužele z období mladších třetihor před 15–17 miliony let.
Na Veliši se dobývaly žíly a čočky čedičové horniny, vhodné pro stavby silnic a dláždění jičínského náměstí. Těžilo se již od 17. století povrchovými jámami i podzemními štolami, o čemž svědčí dosud zřetelně viditelné zbytky výklenků a převisů. Vytěžením žil a spojením jednotlivých kutisek vznikly vertikální prohlubně v podobě mohutných úzkých roklí a propastí, které téměř úplně rozřezaly masiv kopce a málem způsobily jeho zánik.
Veliš: rokle starých lomů
Údolí řeky Oslavy
Záchranou se stal trigonometrický bod TB 17, který byl na vrchol Veliše situován roku 1879. Díky němu se musela další těžba zastavit a vrchol se tak uchránil od celkového zničení. TB 17 dnes patří k bodům geodetických základů ČR a od roku 1942 ho označuje cihlový observační pilíř, připomínající z dálky starý tovární komín. Stavba z pálených cihel o výšce 10,5 m patří mezi technické památky České republiky. Od něj se otevírá kruhový rozhled na Jičínsko a do propastných a ničím nezabezpečených hlubin velišských roklí.
Obdobnou podívanou skýtají další zbytky vyhaslých sopek v širším okolí Jičína: Dubolka u Ohařic a Hřídelecká hůra u Lázní Bělohrad.
Tipy na výlety v Česku, které mají své kouzlo v zimě.
