Krajina Slavkovského lesa vyplňující pomyslný „lázeňský trojúhelník“ na západě Čech vyzařuje osobitou atmosféru. Zalesněná, bažinami posetá náhorní plošina s chladným a vlhkým klimatem v mnohém připomíná Šumavu.
Samozřejmě se také liší, např. výrazně pestřejším horninovým podložím, podmiňujícím bohatou květenu. Unikátní jsou zejména ostrůvkovité lokality hadcových skalek tu a tam vystupující v krajině, které hostí řadu endemických druhů. Hojně se tady také vyskytují prameny minerálních vod. Vyvěrají na mnoha místech a jsou pozůstatkem třetihorní vulkanické minulosti.
Čedičové varhany pod Hůrkou
Dominantou a zároveň nejvyšším bodem rozsáhlého zalesněného území ve východní části Slavkovského lesa je čedičový vrch Hůrka (817 m) nad vesnicí Hlinky. Tento kdysi výlevný čedičový vulkán po sobě zanechal lávový proud v podobě hřbetu, vybíhajícího směrem k severovýchodu.
V místě, kde ho překonává silnice z Hlinek do Přílez, se nachází starý lom na stavební kámen, který část lávového proudu odtěžil a obnažil vnitřní stavbu s typickou sloupcovou odlučností. Chráněná lokalita se oficiálně jmenuje Čedičové varhany u Hlinek a patří k nejhezčím ukázkám tohoto přírodního jevu u nás. Šedohnědé čedičové sloupce pěti až šestibokého průřezu mají sice nerovný povrch, ale stejnoměrnou vertikální orientaci. Lomová stěna s obnaženým profilem je vysoká až 20 m a dlouhá zhruba 60 m.
Sousedem a geologickým příbuzným Hůrky je protilehlý Uhelný vrch (772 m), který si svůj název vysloužil díky těžbě hnědého uhlí. Při úpatí kopce se těžilo od roku 1880 s přestávkami až do roku 1929 ve dvou dolech Josef Jiří a Trojice. Po první světové válce, kdy doly koupila společnost Bituma Karlovy Vary, se z vytěženého uhlí vyráběl vosk pro gumárenský průmysl, a to přímo v továrně při jižním úpatí Uhelného vrchu. V jejich troskách, dosud zřetelných u silnice Hlinky – Nové Kounice, se dnes vyžívají hráči paintballu.
Homolka jako ze žurnálu
Další čedičový vrch můžete objevit západně od vesnice Chodov u Bečova nad Teplou a jeho název je vskutku mimořádně výstižný. Název Homolka naprosto přesně charakterizuje miniaturní kopcovitou vyvýšeninu, která se ukrývá v lese a není odnikud vidět. Podle bájí vznikla díky zlé čarodějnici: proměnila v kámen svatební průvod krále trpaslíků z nedalekého Uhelného vrchu, který si bral princeznu z Homolky. Další pověst zmiňuje, že uvnitř Homolky se ukrývá plno pokladů. Přístupné jsou však pouze na Štědrý den, kdy v bečovském kostele během probíhající mše právě zvoní zvony.
Homolovitý bezlesý čedičový suk vystupuje příkrými svahy do výšky asi 20 m nad plochý reliéf a jen stěží převyšuje okolní stromy. Patrně jde o zbytek přívodní dráhy nevelké izolované sopky. Díky výhřevnému podloží je Homolka pozoruhodným stepním ostrůvkem uprostřed chladných jehličnatých porostů Slavkovského lesa. Roste tu například tařinka kalisní, mochna jarní a sleziník červený, při západním úpatí plavuň vidlačka.
K Homolce nevede žádná značená cesta, turistický ruch zatím tuto pozoruhodnou lokalitu neobjevil. Přístup je ze severovýchodního konce Chodova přes louky. Z vrcholu Homolky, kam vede úzký vyšlapaný chodníček, se otevírá nevšední podívaná západním směrem do hlubin zalesněného údolí řeky Teplé.
Čedičové varhany u Hlinek
Čedičový vrch Homolka
Výhled z Homolky
K vodopádu po železnici
Říčka Teplá vytváří jedno z nejhezčích krajinných uskupení v celé oblasti Slavkovského lesa. Hluboce zaříznuté údolí ozdobené strmými zalesněnými svahy a místy i skalními výchozy si možná nejlépe prohlédnete z oken železniční lokálky při cestě z Mariánských Lázní do Karlových Varů. Trať s několika mosty a tunely byla na přelomu 19. a 20. století citlivě vkomponována do okolního překrásného přírodního prostředí.
Pokud byste se rozhodli pro pěší putování údolím, pak nastává trochu problém, protože téměř v celé délce probíhá frekventovaná silnice. V nejzajímavějších částech lze však putovat po náspech a přes tunely železniční trati, které hostí řadu pozoruhodných biotopů, hlavně vzácné pavouky.
Zachovalou a divokou přírodu kaňonovitého údolí Teplé zdobí tři metry vysoký vodopád na levostranném bočním přítoku. Nejkurióznější na vodopádu je asi přístupová cesta, či spíše necesta. Nachází se totiž pod obcí Louka v místě, kudy nevede žádná jiná komunikace než železniční trať. Dostat se k němu proto znamená jít po železnici a to buď přes tunel z jedné strany, nebo přes most (popř. další tunel) z druhé strany. Variantou je také brodění řeky od hlavní silnice Mariánské Lázně – Karlovy Vary. Od železnice je vodopád vzdálený necelých 100 m a vede k němu sotva znatelný chodníček. Kousek od vodopádu stojí trampský srub a vystupují divoké skály.
Údolí Teplé
Vodopád v údolí Teplé
Železniční tunely v údolí Teplé
Síla přírodního hořčíku
V katastru vesnice Louka nad vodopádem se nachází přírodní zdroje kyselky Magnesia. Chcete-li zažít „sílu přírodního hořčíku“, zamiřte proto k prameni Grünské kyselky, který vyvěrá v údolí Pramenského potoka mezi Loukou a Novou Vsí u oploceného areálu s vrty. Pohodlný přístup pěšky, na kole i autem zajišťuje lesní cesta odbočující vlevo ze silnice Louka – Nová Ves.
Velmi chutná Grünská kyselka je jediným přístupným zdrojem sloužícím k výrobě minerálky Magnesia. Má výjimečné chemické složení dané vysokým obsahem hořčíku. Důvodem je neobvyklá hornina hadec, podmiňující v přírodě vzácné efekty botanického a potažmo i zoologického rázu. Svědčí o tom dvě blízká chráněná území Pluhův bor a Dominova skalka, vyhlášená na hadcovém podloží. V hadci vytvořená minerální voda je proto ve srovnání s jinými rovněž neobvyklá a výjimečná.
Poznejte ČeskoPoznávejte památky, historii a zajímavosti velkých měst. S Raketa.cz můžete vybírat z velkého množství zajímavých pobytů. |
Grünská kyselka byla objevena v roce 1893. Pramen patřil statkáři Engelbertovi Zulegerovi, který ji v roce 1899 začal stáčet a prodávat, což trvalo až do začátku první světové války. V době druhé světové války Grünskou kyselku stáčeli francouzští váleční zajatci pod názvem Sudetenquelle. Tato voda se dodávala německé Rommelově armádě v Africe a údajně také do koncentračního tábora v Osvětimi. Stáčení po válce mělo jen krátké trvání do roku 1950.
Bez užitku vytékající kyselka se začala jímat novými vrty až roku 1990 a stáčet pod obchodním názvem Magnesia. Nejdříve se odvážela v cisternách do Karlových Varů a Kyselky, od počátku 21. století se přivádí potrubím do nově vybudované plnírny v nedalekém Mnichově. Zde se míchá s vodami z jiných vrtů obdobného složení, takže výsledná Magnesia se od Grünské kyselky mírně liší.
Altán nad Grünskou kyselkou
Vývěr Grünské kyselky
Bývalý Vincentův pramen v Alžbětiných lázních
Zdevastované minerální prameny
Asi o 600 m výše od Grünské kyselky se u břehu bývalého rybníka od konce 19. století do roku 1945 stáčela Novoveská kyselka. Jímala se 17 metrů hlubokou šachticí s žulovým obložením nad terénem, kde bylo možné kyselku odebírat. Dnes je lokalita bohužel zdevastovaná. Grünskou i Novoveskou kyselku spojuje trasa naučné stezky Mnichovské hadce.
Může se hoditJak se tam dostat Mapa |
Zelená turistická značka od Novoveské kyselky vás po sedmi kilometrech přes lesy a louky přivede do obce s příznačným pojmenováním Prameny. Na jihozápadním okraji obce stávaly vpravo od silnice směrem na Kladskou od roku 1872 Alžbětiny lázně (Elisabethbad). Dobové mediální zdroje udávají 40 pokojů, 12 léčebných koupelen a restauraci pro 200 lidí. Léčila se tu chudokrevnost, ženské nemoci, záněty dýchacích cest, dna a srdeční choroby.
Po druhé světové válce a vysídlení německého obyvatelstva nastal úpadek Alžbětiných lázní. Budova chvíli sloužila jako plicní sanatorium, později se využívala jako domov důchodců. V polovině 80. let 20. století domov důchodců vyhořel a bývalé lázně se ocitly v troskách. K jejich obnovení nepřispěly společenské změny po roce 1989 ani médii rozšířená zpráva, že zdejší kyselky mají pozitivní vliv na potenci.
Poslední vzpomínkou na existenci Alžbětiných lázní je Vincentův pramen. Vyvěral ve zděné šachtici o průměru 4 m a hloubce 3,2 m, kterou kryl altán s točitými schody. Vydatný, avšak znečištěný Vincentův pramen dosud mohutně vyvěrá při jižní patě zděné stěny pod schodištěm. Pozoruhodné místo je ovšem třeba pohledat – nachází se za obcí v lese, vpravo od silnice směrem na Kladskou.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
