Prdlavky: přírodní unikát Moravy

Smraďavka, prdlavka, vajcůvka, čertoprd. To nejsou nadávky, ale lidová označení pro sirné prameny, které jsou typickým přírodním fenoménem východní Moravy. Zapomeňte na balené a továrně upravené minerálky, zveme vás na výlet za zdravou a zemitou vodou - přímo k pramenům.

Prameny sirných neboli sulfanových vod vyvěrají poměrně hojně od Beskyd až po Pálavu, v nížinách i na horách. Jejich typickým znakem je obsah rozpuštěného plynu sirovodíku (sulfanu), který se projevuje výrazným a nevábným zápachem. Nejčastěji připomíná zkažená vejce, popřípadě jiné bioplyny - odtud tedy pramení nelibozvučné názvy jako vajcůvka, smraďavka nebo prdlavka.

U Vacenovic na Hodonínsku, kde v minulosti sirné vody také existovaly, najdete dokonce v mapě kopec jménem Čertoprd.

Sirné vody si dříve užívaly mnohem větší vážnosti než dnes, kdy nad nimi z důvodu nepříjemného zápachu kdekdo ohrnuje nos. Na mnoha místech východní Moravy existovaly desítky malých sirných či sirkových lázní, kde se využívalo léčivých účinků sirných vod, zvláště v koupelích. Blahodárné účinky jsou ale prokázané i na zažívací organismus.

Dnes z celé oblasti východní Moravy využívají sirné vody pouze lázně v Ostrožské Nové Vsi a v Kostelci u Zlína. Všechny ostatní jako například ve Vizovicích, Buchlovicích-Smrďavce, Novém Jičíně, Zlíně-Malenovicích, Petrově u Strážnice nebo Sedleci u Mikulova zanikly. Kvůli lhostejnosti veřejnosti a z důvodu neúdržby zmizely ze světa i desítky dříve hojně využívaných studánek.

Pramen v údolí Velké Smradlavy

Dnes asi nekrásnější vývěr sirné vody můžete shlédnout v Beskydech poblíž lyžařského a turistického střediska Bílá. Pramen se nachází v údolí, jímž protéká potok s přiléhavým názvem Velká Smradlava. Pramen včetně okolí je hezky upravený, vede k němu dřevěný mostek přes potok, kousek od něj stojí přístřešek a lavičky. Kolem prochází zelená turistická značka po lesní asfaltové cestě, která vychází z centra Bílé vzdálené asi 4 km nenáročného pochodu.

Výtok z malého korýtka zaujme již zdálky typickým zápachem, při pohledu zblízka upoutá rovněž nezvykle bílý povlak v místě, kde voda dopadá na kameny. Jedná se o typický průvodní znak vody s obsahem sirovodíku, sledovatelný u všech vývěrů.

Bílý povlak totiž tvoří kolonie sirných bakterií oxidačního prostředí, jež jsou běžnou a nutnou součástí vody. Kromě nich lze přímo u vývěru občas pozorovat i černé povlaky bakterií redukčního prostředí.

Pramen v údolí Velké Smradlavy je navíc unikátní tím, že pokud nahlédnete přímo do prameniště pod dřevěným přístřeškem, uvidíte ještě jedovatě fialové bakteriální kolonie rodu Chromatium. Podívaná je to vskutku velmi nezvyklá a vůbec se nechce věřit, že by voda odtud vytékající mohla být pitná. Opak je však pravdou – vytékající voda je čirá a navíc ještě léčivá.

Jak vznikají sirné vody

Sirné vody na východní Moravě jsou vázány na specifické geologické podloží, kterému se říká karpatský flyš.

Podmínkou vzniku jsou rozpuštěné sírany hluboko pod povrchem a přítomnost organických látek v horninách, které na východní Moravě obstarávají plynné uhlovodíky, zejména metan. Kromě toho je nutná také vhodná cirkulace podzemních vod a přítomnost desulfurikačních bakterií, které odnímají ze síranů kyslík a produkují sirovodík H₂S (sulfan).

Vznik sirné vody je velmi složitý proces, do něhož vstupuje několik proměnných. Velký vliv má množství srážek během roku, aktivita bakterií závisí na teplotě a tudíž ročních obdobích. Koncentrace sirovodíku proto během roku často kolísá a třeba jen zdánlivě nepatrné zásahy člověka do přírody a krajiny mohou celý složitý proces zastavit a zničit. Jsou proto známé případy, že z původně sirné vody se stala voda prostá.

Korytenská Smraďačka

V lesích Bílých Karpat daleko od civilizace je ukrytý pramen sirné vody, jejíž název Smraďačka se uvádí již v 16. století. Kromě sirovodíku obsahuje i oxid uhličitý a jiné rozpuštěné látky, díky čemuž se dostala již roku 1530 do "Knihy o vodách hojitelných neb teplicech moravských" od Tomáše Jordána z Klausenberka. Dle informací zde uvedených je údajně nápomocná také "při léčbě žaludku a střev a při vysušování lidí tlustých..."

V dalších staletích se písemné zmínky o tomto prameni i jeho širší regionální věhlas vytrácejí, známý zůstal pouze v nejbližší obci Korytná. V současné době je Smraďačka uváděna jako turistická kuriozita a zároveň přírodní zajímavost na informační tabuli při vjezdu do obce.

Na podzim roku 2005 došlo za podpory obce k zajištění minerálního zdroje a vybudování přístřešku a odpočinkového místa, zároveň k němu byla vyznačena místní žluto-modrá značka. Bohužel ani nejnovější turistické mapy tuto skutečnost nezachycují, navíc bývá pramen Smraďačky lokalizován chybně.

Korytenská Smraďačka vyvěrá v kamenem vyzděné jímce válcového tvaru pod dřevěným přístřeškem a svatým obrázkem. Pod hladinou je patrné fialové zbarvení bakterií. K nabíraní slouží zavěšené hrníčky na hřebíku.

Součástí upravené lokality jsou dřevěné lavičky a stůl a informační tabule s velmi obsáhlým textem. Vzhledem k značné odlehlosti od civilizace bývá u pramene korytenské Smraďačky po většinu času pusto a klid. Místo ukryté v hlubokých lesích uprostřed hor má své osobité kouzlo.

Prameny zpustlé i zrekonstruované

Při podrobném zkoumání turistických map naleznete na východní Moravě a zejména v oblasti Hostýnských a Vizovických vrchů mnoho značek s popiskou sirný pramen. Skutečnost však bývá většinou hodně odlišná. Mnohde nenajdete nic, protože značky kdysi někdo do mapy chybně lokalizoval a od té doby jejich správnost asi nikdo v terénu neověřil.

Typickým příkladem je lokalita u zámečku Trubiska ve Vizovických vrších, kde podle informací místních lidí nikdy žádný sirný pramen neexistoval, byť jej mapy uvádějí již 30 let. Pramen se ve skutečnosti nalézá asi o 3 km severněji, avšak již dávno neudržovaný a zapadaný listím. Typický bílý povlak sirných bakterií je však při vývěru stále zřetelný.

Naopak mnoho pramenů vyvěrá v lokalitách, které nejsou v mapách uvedeny, byť by tam být měly. Typickým příkladem je lesní lokalita mezi obcemi Mikulůvka a Kateřinice na Vsetínsku, kde byl roku 2007 příkladným způsobem zrekonstruován jeden ze sirných pramenů.

Lesníci původní přirozený vývěr, kde se váleli divočáci, zachytili do zděné jímky s trubkou a zakryli jej dřevěným přístřeškem. Na pramen dokonce dozírají kamenné plastiky hlídače a žáby, které dosud kupodivu nikdo neukradl.

Tento pramen stojí rozhodně za návštěvu, bohužel ho však bez místních znalců terénu nemáte šanci najít, protože k němu nevede žádná značka a přístup k němu nelze jednoduše a srozumitelně popsat. Voda zde vyvěrající je navzdory intenzivnímu zápachu velmi chutná, což vyvrací všeobecnou představu o "hnusnosti" sirných vod. Jako kdybyste se napili vody s rozpuštěným čerstvě uvařeným vejcem.

Uvařte si kafe z prdlavky

Sirnou vodu si nikde nekoupíte, jelikož základní složka sirovodík se po odběru během několika hodin vytratí v důsledku mikrobiologických a oxidačních procesů. Pokud si však naberete tuto vodu ze studánky do láhve, zkuste si z ní uvařit doma kávu. Při vaření se sirovodík a s ním i nepříjemný zápach vytratí, ve vodě však zůstane sodík a další složky, které chuť kávy výrazně zlepšují.

Kde se také napít sirné vody

Čeložnice (okres Hodonín) – nedávno upravený pramen Smraďavka se nachází v lese u potoka za chatovou osadou.

Šitbořice (okres Břeclav) – studna přímo v centru obce je vyhledávaným odběrným místem. Lidově se jí říká Štengár podle německého slovesa stinken – zapáchati, smrdět.

Petrov (okres Hodonín) – po někdejších lázních, které byly zrušeny koncem 20. století, zbyla jenom pumpa v centru obce nedaleko školy.

Čejč (okres Hodonín) – upravený pramen s trubkou se nachází u potoka nedaleko železniční stanice. V minulosti zde byly i lázně. Pramenu se říká Heliga, z německého heilige – svatá voda.

Podhradí (okres Zlín) – jeden z nejvydatnějších sirných pramenů u nás, hezky upravený. Nachází se na horním konci obce a lidově se mu říká Sirčena.

Napajedla (okres Zlín) – asi nejméně chutný pramen zvaný Slanica vyvěrá poblíž vlakového nádraží v místě bývalých lázní (zrušeny koncem 20. století). Voda má nejenom typickou "záprtkovou" pachuť, ale je navíc ještě slaná.

Zlín – v místní části Podhoří na úpatí Tlusté hory vyvěrá u potoka udržovaný pramen Slanica. Většina obyvatel východomoravské metropole o něm nemá tušení.

Hostašovice (okres Nový Jičín) – málo vydatný, z přírodovědného hlediska však velmi zajímavý pramen najdete naproti nádraží v lese za silnicí. Jmenuje se Bílá studánka.