Nezapomenutelnou krajinou lišky Bystroušky

Vzácné přírodní lokality, malebná i drsná zákoutí řeky Svitavy, kouzelné studánky, kde se můžete občerstvit, ale i loupežnický hrad - to vše vás čeká na výletě krajinou lišky Bystroušky. Krajinou, která začíná hned za konečnou zastávkou jedné z brněnských tramvají.

Z Obřan proti toku Svitavy

Náš výlet začneme na konečné zastávce tramvaje č. 4 v Obřanech, které jsou severním předměstím Brna. Hned na konečné také narazíme na rozcestník turistických značek. Na mnohých místech našeho výletu budeme kráčet po naučné stezce Hády a údolím říčky, která je opatřena několika informačními tabulemi, mnohdy i výtahem psaným Braillovým písmem.
 
My se vydáme po červené turistické značce, která nás povede úzkým a stinným údolím proti toku řeky Svitavy.

Hned po několika stovkách metrů za železničním viaduktem spatříme vlevo na protějším břehu Svitavy unikátní Obřanskou stráň. Tato významná botanická lokalita, nacházející se přímo pod Obřanským hradiskem, je jedním z posledních zbytků stepní vegetace v údolí Svitavy.

Obřanská stráň, Obřanské hradiště

Nad Obřanskou strání se rozkládá další významná lokalita – tentokrát archeologická. Jde o Obřanské hradisko, které bylo osídleno již v mladší době bronzové (1 200–1 000 př. n. l.). Poté bylo postupně obydleno lidem horákovské kultury, později Kelty a ještě později Germány. Z evidovaných 2 000 žárových hrobů jich archeologové prozkoumali 263; v hrobech se našly bronzové ozdoby, zbraně a nástroje.

Pokud jsme žízniví, můžeme se občerstvit u vzorně upravené studánky Marcelka (zatím jsme však ještě téměř nic neušli; buďme bez obav – studánek na nás ještě čeká mnohem více).

TIP: Po cestě kolem Svitavy postupujte tiše - zejména v zimě máte šanci zahlédnout opeřený klenot – ledňáčka říčního (Alcedo atthis), který vysedává na větvích nad říční hladinou a číhá na neopatrnou drobnou rybku. Pokud se vám ledňáčka zahlédnout nepodaří, asi určitě uvidíte rovněž vzácného skorce vodního (Cinclus cinclus), jak se potápí a "prochází" po dně pod vodou.

Po dvou a půl kilometrech dorazíme na rozcestí – Těsnohlídkovo údolí. Modrá značka vede na zříceninu hradu Obřany a Šumberu, žlutá k pomníku Rudolfa Těsnohlídka a k Resslovu pomníku a červená do Bílovic nad Svitavou. My můžeme, chceme-li, navštívit všechny lokality...

Hrad loupeživého Gerharda

Po modré značce stoupáme zpočátku velmi prudkým zalesněným svahem. Už po půl kilometru od rozcestí dosáhneme zříceniny hradu Obřany, která se nachází nad Těsnohlídkovým údolím (dříve Kozím žlebem). 

Dnes z hradu Obřany zbývají jen skromné ruiny obvodových zdí a (pozor!) – nezakrytá zemní cisterna. Hrad byl vystavěn z různých hornin – z aplitů, granodioritů, vilémovických vápenců a vápenců krinoidních.

Zřícenina Obřanského hradu, nezakrytá zemní cisterna

Na téměř zapomenutý hrad Obřany upozornil v 50. letech 20. stol. L. Bartoš, který zde realizoval se školními dětmi první výkopy. S odstupem několika let jej následoval amatérský archeolog A. Kříž, který se svými přáteli na hradě kopal až do své smrti (1983). Díky jeho dlouholetému úsilí je dnes znám půdorys prakticky celé lokality.

Hrad loupežníka Gerharda

Založení hradu Obřany předcházelo již od 10. stol. osídlení v závěru dyjsko-svrateckého úvalu osadami Obřany a Maloměřice. První časový úsek existence hradu se přiřazuje do období vlády Přemysla Otakara II., kdy roku 1278 Gerhard z Obřan přivěsil pečeť ke královu listu vydanému na brněnském hradě Špilberku před tažením na Moravské pole.

Po roce 1278 se Gerhard z Obřan dopustil mnoha loupeživých nájezdů ze svého hradu. V roce 1286 byl donucen ke slibu věrnosti králi Václavu II., jehož zároveň požádal o navrácení dobytých hradů, měst a vsí.

Po Gerhardově smrti se nad Obřany ujal vlády jeho syn Smil, který vždy stál v opozici proti králi Janu Lucemburskému a podporoval Habsburky. Nakonec odešel do Rakous, kde patrně zemřel v r. 1313. 

Po smrti Smila připadl hrad Obřany králi, od nějž ho získal Jindřich z Lipé. Ten ztratil hrad za války s králem Janem. Hrad byl dobyt za vydatné pomoci brněnských měšťanů, jimž byl také – pobořený a vypleněný – darován 31. 3. 1316.

S liškami na vyhlídku Šumbera

Cesta nás dál povede zvlněným zalesněným terénem. Pokud putujeme za sněhu, stopy nás přesvědčí o tom, že liška Bystrouška se Zlatohřbítkem zanechali v lesích četné potomstvo. O zdatnou populaci liščího národa se skutečně nemusejí legendární hrdinové nikterak obávat. Stopy totiž svědčí o tom, že se tu liškám daří náramně.

Po dalším kilometru a půl nás lesní stezka dovede na lokalitu Šumbera a po tvarové značce až na vyhlídkový bod Šumbera. Zde nalezneme nejen výhled ze skalnatého vrcholu, ale i pomník, jehož nápis hlásá: Velký básník pracujícího lidu S. K. Neumann (5. 6. 1875–28. 6. 1947).

Na pomníku je vyryta sloka z Neumannovy básně ze sbírky Kniha lesů, vod a strání:

"Na skalkách dnes vítr poskakoval
Po bělošedivých balvanech
Jarního rusáka březen koval
Na Šumbeře nebo na Hádech"

Památník S. K. Neumanna

(Pokud netušíte, co je to "rusák", vězte, že to není hanlivý název příslušníka velikého národa – S. K. Neumann byl zapřisáhlým komunistou – nýbrž jde o "samečka" od rusalky.)

Vyhlídkové místo Šumbera

V přírodní rezervaci

Šumbera se nachází v Národní přírodní rezervaci Hádecká planinka (79,51 ha) a je chráněna od roku 1950. Na lokalitě jistě budeme obdivovat dubohabrové pařeziny, suťové lesy a teplomilné doubravy. Na každém kroku narazíme na "škrapy" – nepravidelná rozrušení skalního vápencového povrchu, která jsou výsledkem srážkové činnosti nebo půdní vody před jejím odtokem do podzemí za spoluúčasti organismů. Škrapy zde dosahují rozměrů od několika centimetrů po několik desítek metrů.

V okolí se nacházejí jeskyně svahového původu, jejichž délka zpravidla nepřesahuje 5 metrů. Největší a nejznámější jeskyní je tzv. Šemberova díra, jeskyně se dvěma vchody, která se nachází v blízkosti pomníku Stanislava Kostky Neumanna.

K pomníku vynálezce lodního šroubu

Od rozcestí "Šumbera" jdeme jeden kilometr po žluté turistické značce na rozcestí "Kopaniny". Odtud nás zelená turistická značka přivede po jednom kilometru k Resslovu pomníku, který stojí na dohled myslivny Reslovka.

(Ludvík František Ressel (narodil se 29. 6. 1793 v Chrudimi a zemřel 9. 10. 1857 na malárii ve slovinské Lublani) byl lesníkem a technikem – a především vynálezcem lodního šroubu!)

Studánka S. Lolka

Pokračujeme po zelené značce. Po několika stovkách metrů od Resslova pomníku objevíme studánku Stanislava Lolka.

Malíř, grafik a ilustrátor lišky Bystroušky Stanislav Lolek žil v letech 1873–1936.
 

Pověst o nejmocnějším muži Moravy a zazděném poustevníkovi

O rytíři Šemberovi z Boskovic se tvrdilo, že je nejbohatším a nejmocnějším mužem na Moravě. Když začal stavět nový zámek v Bučovicích, pozval stavitele z cizích zemí. I když dělníci stavěli ze všech sil, bylo vždy přes noc jejich dílo v rozvalinách.

Šembera zuřil; nakonec navštívil poustevníka, aby zjistil, kdo jeho dílo maří. Svatý muž ho vyslechl a řekl mu, že jeho dílo ničí sám čert, a že by pomohlo, kdyby do stavby byl zazděn spravedlivý člověk.

Vykuk Šembera nelenil a dal do zámku zazdít samotného poustevníka. Když však byl zámek dokončen, začalo v něm strašit. Šembera neměl pokoj, a tak vyzval ďábla na souboj.

Bojovali dlouho a neúprosně: nakonec Šembera z posledních sil mrštil čertem o zeď a ten zmizel.

Když však byl Šembera na smrtelném loži, ďábel se vrátil a odvlekl ho na zalesněný kopec u Obřan k jeskyni. Šembera z posledních sil vyrýval prsty rýhy do skály. Čert ho však stejně vtáhl do díry. Od té doby se tomu místu říká Šemberova skála (či Šumbera).

Dodnes prý každou noc se dějí věci: podle jedné verze – vždy, když odbije půlnoc – uhání z Šemberova paláce ohnivý kůň (Šembera) s jezdcem (čertem).

Podle druhé verze každou noc o půlnoci čert oře se zapřaženým Šemberou celý skalnatý kopec. Veliké kameny na celém vrcholku jsou vyorány právě od nich... (Ač jsem na Šumbeře už i bivakoval, "divokou orbu" jsem dosud nezaznamenal.)

Liduščin památník

Po kilometru a půl narazíme na zelené značce na Liduščinu seč a po tvarové odbočce nahoru k lesu dojdeme k Liduščinu památníku. Zde nalezli 22. 12. 1919 přátelé spisovatel Rudolf Těsnohlídek, František Koudelka a Josef Tesař na adventní vycházce odložené dítě, které pojmenovali Liduška.

(Na základě této události inicioval Rudolf Těsnohlídek vánoční Stromy republiky, pod nimiž se pořádala veřejná sbírka. První vánoční Strom republiky byl na brněnském nám. Svobody vztyčen v r. 1924 a z veřejné sbírky byl vystavěn Dětský domov Dagmar v Brně-Žabovřeskách, který slouží dodnes.)

Studánka L. Janáčka

Jen pár stovek metrů od Liduščina památníku nás očekává studánka Leoše Janáčka. Kamenný pomníček zdobí podpis geniálního hudebního skladatele a nápis: "Jak je les divukrásný", což je úryvek z monologu revírníka ze světoznámé opery Leoše Janáčka Liška Bystrouška.

Myslivna Bystroušky

Na dohled Janáčkovy studánky je úpravná kouzelná stavba – Myslivna lišky Bystroušky, hypotetické místo děje a bydliště revírníka Bartoše.

Magnet literátů - Bílovice nad Svitavou

Od myslivny je již na dohled do Bílovic nad Svitavou. (Přijdeme sem rovnou před restauraci Sokolovna = dobrá domácí kuchyně). Před sokolovnou (a nedaleko mostu přes Svitavu) stojí busta básníka S. K. Neumanna (od sochaře V. Makovského z r. 1964) se čtyřverším z jeho Knihy lesů, vod a strání:

"Na šedém balvanu děravé skály
se samotou srůstaje sedím,
pode mnou vody jak by se rvaly,
na zběsilou Svitavu hledím."

Studánka Janáčka

Myslivna Bystroušky

V Bílovicích nad Svitavou žila řada literátů. V letech 1906–1915 zde pobýval S. K. Neumann, který z okolní krajiny vytěžil básnickou sbírku Kniha lesů, vod a strání a dvoudílný soubor fejetonů S městem za zády. Své dočasné bydliště (v č. p. 86) měl v Bílovicích i Rudolf Těsnohlídek (okolí Bílovic je dějištěm jeho Lišky Bystroušky). V letech 1909–1914 zde žili bratři Čapkové (pamětní deska na domě V uličkách č. p. 194).

V Bílovicích nad Svitavou můžeme svůj výlet zakončit: je tu spojení autobusovou městskou hromadnou dopravou (autobus č. 75 – jednou za hodinu) a časté vlakové spojení. Osobně však doporučuji pokračovat po červené turistické značce zpět do Obřan (jen 4,5 km). Příjemná cesta nás povede tentokrát po toku řeky Svitavy a umožní nám návštěvu ještě jednoho pomníku.

Těsnohlídkův pomník

K němu se dostaneme od rozcestníku Těsnohlídkovo údolí. Zde si musíme udělat malou zacházku (jen 700 m) po žluté značce: stezka nás povede romantickým údolíčkem kolem potoka k pomníku spisovatele Rudolfa Těsnohlídka (1882–1928). Zde, ve své milované krajině, se Rudolf Těsnohlídek – vzdušnou čarou jen kousek od místa, kde zachránil malé nemluvně Lidušku – 12. ledna 1928 zastřelil. Výstřel udělal smutnou tečku, či spíše vykřičník za životem vynikajícího spisovatele...

Památník Rudolfa Těsnohlídka

Hajdy domů...

Po žluté se stejnou cestou vrátíme ke Svitavě na červenou značku. Do Obřan nám k zastávce tramvaje (č. 4) zbývají pouhé dva kilometry. 

Kde běhala Bystrouška

Aniž bychom snad chtěli ranit pravověrné patrioty, musíme v rámci objektivity zmínit, že na "titul" krajina lišky Bystroušky aspirují, kromě námi popisovaného území mezi Obřany, Bílovicemi nad Svitavou a Líšní, ještě další dvě lokality. Na tento fakt již upozornil spisovatel Jaromír Tomeček v doslovu k jednomu z vydání Těsnohlídkovy Lišky Bystroušky (Vyšehrad, 1988).

Jednou z nich je oblast v nejsevernější Hané, kde od severovýchodu sestupují k řece Moravě lesy nejjižnějších Jeseníků a od západu se dotýká Drahanská vysočina. Zde – v Paloníně u Loštic - se narodil malíř a grafik Stanislav Lolek a zde, v okolí hradu Bouzova, vyslechl příběh pana lesního Kořínka o roztomilé lišce. Malíře Lolka vyprávění tak zaujalo, že je bez prodlení ilustroval ve sto devadesáti pěti kresbách. Kresby se staly inspirací pro literární zpracování Rudolfu Těsnohlídkovi.

Třetí krajinou, která aspiruje na kraj lišky Bystroušky, jsou Hukvaldy, rodiště hudebního skladatele Leoše Janáčka. Janáček sice bydlel v Brně, ale do rodných Hukvald, které miloval, často a rád jezdíval. Když se toulal po krásném hukvaldském okolí, v duchu prý komponoval svou slavnou operu Liška Bystrouška. 

---

Rady do batohu

Popisovaný výlet naleznete v turistické mapě (Edice klubu českých turistů) č. 86: Okolí Brna – Moravský kras (měřítko 1 : 50 000). Rezekvítek (sdružení pro ekologickou výchovu a ochranu přírody) vydal v roce 2000 sympatickou brožuru Hády u Brna, kde se můžete dovědět mnohé o živé i neživé přírodě a historii zajímavého koutu brněnského okolí.

A určitě byste si měli znovu přečíst Lišku Bystroušku Rudolfa Těsnohlídka s báječnými ilustracemi Stanislava Lolka. Stojí za to...