Většina lidí sem stejně nejezdí proto, aby hledala válečníky ve zbroji, kteří pod vedením svatého Václava vyjedou v nejtěžších chvílích národu na pomoc.
Pokud by se sestavoval seznam nejvýznamnějších národních kopců, středočeský Blaník se určitě ocitl na předním místě. Možná, že by ho svým významem "přeskočila" jen památná hora Říp. Vždyť i prezident Václav Klaus zavítal při oslavách vstupu Česka do Evropské unie právě na vrchol Blaníku.
Krásná rozhledna
Největším turistickým lákadlem Blaníku je třicetimetrová rozhledna ve tvaru středověké husitské hlásky, kterou Klub českých turistů postavil na počátku německé okupace v roce (1939-1941). Proč zrovna v té době a proč zrovna na Blaníku, je zřejmé. Blaník je vskutku národní vrch a pro Čechy znamenal vždycky víc než nějaký obyčejný kopec. Jeho magická moc zesílila vždy, když se Češi obávali o svou budoucnost.
Rozhledna je vidět ze širokého okolí. Z dálky vypadá jako malý hříbek na vrcholu zalesněného kopce, který je výraznou přírodní dominantou rozsáhlé pahorkatiny na jih od Vlašimi.
|
Z HISTORIE BLANÍKU Blaník byl osídlen už v prvním tisíciletí před naším letopočtem, kdy se na vrcholu rozkládalo kruhové hradiště. Tehdejší obyvatelé po sobě zanechali opevnění v podobě mohutných kamenných valů. Tradovalo se, že tu stával i středověký hrad, ale ve skutečnosti stál hrad, jak v roce 1961 dokázaly i archeologické vykopávky, na protějším Malém Blaníku. Dnes je na tomto menším bratru Velkého Blaníku zřícenina starobylé poutní kaple Máří Magdalény z roku 1753. Už o třicet let později byla kaple zrušena nařízením císaře Josefa II. Dnes jsou z ní ruiny, uprostřed nichž roste obrovský smrk. Na Velkém Blaníku se v letech 1868 až 1871 se na hoře konaly velké tábory lidí za českou státnost. Kamenný kvádr, který sloužil jako jeden ze základních kamenů pro stavbu Národního divadla, poklepal kladívkem sám Bedřich Smetana. Blaník inspiroval kromě Smetany i Josefa Kajetána Tyla, Aloise Jiráska, Mikoláše Alše či Jaroslava Vrchlického. |
Vzhůru na vrchol
Blaník jsou vlastně dva kopce: Velký Blaník s výškou 635 metrů a Malý Blaník, který je asi o šedesát metrů nižší. Rozhledna samozřejmě stojí na vyšším vrcholku, což není dobrá zpráva pro ty, kteří nemilují horské výšlapy. Ale cesta k vrcholu není až tak namáhavá. Jde se po lesní pěšině, ve stínu a cesta není nikterak příkrá.
Až kousek pod vrcholem se cesta prudce zvedá, ovšem výhodou je, že máte na výběr: buď se vydáte přímo vzhůru ve směru šipky, která hlásá "pro zdatné", a nebo si můžete vybrat příjemnější, i když asi o 800 metrů delší trasu "pro méně zdatné".
Většina turistů si vybírá příkřejší variantu. Zhluboka se nadechnou a vyrazí. Obrysy rozhledny se pak mezi stromy pomalu vynořují jako oáza na poušti. Dole v rozhledně je bufet, můžete si dát pivo, limonádu, a nebo si dopřát ostřejší Blanickou hořkou – lihovinu blanických rytířů.
107 schodů
Teprve teď vás ale čeká ten největší výšlap. Na rozhlednu totiž vede 107 schodů, samozřejmě pořádně příkrých. Ale to chvilkové funění stojí za to. Z rozhledny je krásný výhled do okolí.
Musíte mít ovšem aspoň trochu štěstí na počasí. Když je zakaboněno, nic moc neuvidíte. V opačném případě je to zážitek. Na dřevěných rámech oken jsou názvy okolních obcí, na které je vidět. Támhle jsou Louňovice, tady další ves...
Když budete očima pátrat v lesích pod sebou, zda přece jen nezahlédnete korouhev, špičku kopí nebo odlesk vojenské zbroje, tak tam mezi stromy je i takzvaný Kamenný stoleček, který podle pověsti slouží k občerstvení a odpočinku blanických rytířů. Je tam i Veřejová skála, v níž je prý vchod do nitra hory. A také Slepičí skála, odkud byl v roce 1868 vylomen jeden ze základních kamenů pro stavbu Národního divadla. Blaník opravdu není jen tak obyčejný kopec...
Co říká pověst (vznikla v 15. století):
"V hoře Blaník je skryto vojsko. Čeká, až bude českému národu nejhůře, aby vyjelo z hory a porazilo nepřítele Čechů. Až se přežene velká krvavá bitva pod Blaníkem, za které vyjedou vojska z hory a zahubí nepřítele, pak nastane znovu mír a šťastné doby pro obecný lid."
|
Může se hodit JAK SE TAM DOSTAT Nejrychleji se k Blaníku dostanete autem. Z dálnice z Prahy do Brna odbočíte na Vlašim a pak pojedete do obce Louňovice. Odtud vede červená turistická značka až na vrcholy Velkého a Malého Blaníku. Přírodní parkoviště je u odbočky na lesní pěšinu na úpatí Blaníku. Do Louňovic jezdí z Vlašimi i autobus. Cesta lesem trvá asi půl hodiny. Rozhledna je otevřená od dubna do září každý den od deseti ráno do pěti odpoledne. Od října do března je rozhledna zpřístupněna pouze o víkendech a svátcích, a to od deseti ráno do čtyř odpoledne. Vstupné je 10 Kč, děti a důchodci platí polovinu. Cesta je rozhlednu na vrcholu Blaníku je vlastně součástí naučné stezky Velký Blaník, odkud pokračuje dál až na rozcestí Na Výhledu. Trasa je dlouhá 3,5 kilometru a doprovází ji deset informačních tabulí, které informují o flóře a fauně přírodní rezervace Velký Blaník, o geologii tohoto území a o historii osídlení Blaníku. Nevýhodou naučné stezky je, že není okružní, takže se nazpátek musíte vrátit buď stejnou trasou, anebo musíte obejít celý Blaník. |
 Rozhledna na Velkém Blaníku je ve výšce 638 metrů nad mořem. |
 Turisté stoupají na Blaník |
 Cesta z Blaníku |
 Většina turistů dá přednost kratší, ikdyž strmější cestě na Velký Blaník |
 Krásný výhled z Blaníku je odměnou za nelehký výstup. |
 Z rozhledny na Blaníku, kam musíte vyšlápnout 94 schodů, je krásný výhled do okolí. |
 Odměnou za krkolomný výstup na Blaník je překrásný výhled do okolí. |
 Rozhledna na Blaníku ve tvaru středověké husitské hlásky, postavená v roce 1940. |
 Jedna z informačních cedulí na naučné stezce |
