Svoji ložnici, obývák, kancelář, kuchyň i koupelnu narvali do 25 kg vážících batohů a vydali se na cestu. Stopovali, jezdili autem, rychlovakem i lodí. A hodně chodili.
Za 527 dnů procestovali Pavel s Martinou šest světadílů a 22 zemí. A protože s sebou měli i krokoměr, mají přesně změřeno, kolik toho vlastně našlapali (Martina 5,5 milionu kroků, Pavel ještě o milion více.) Jako symbol domova si sebou vzali i Krtečka, který se tak po cestě do vesmíru vypravil díky nim i na cestu kolem světa.
Jezero Tenaya Lake v Yosemitech. Kalifornie, USA
Krteček na svých cestách nevynechal ani moře. Potápění na Bali
Na co ze své cesty nejraději vzpomínáte?
Pavel: Máme nespočet zajímavých zážitků, prozkoumávání pyramid v Mexiku, plavání s divokými delfíny, sledování velryb, start vesmírné rakety na vlastní oči, šnorchlování s obrovskými želvami. Setkali jsme se s mistrem světa F1 a astronautkou, potápěli jsme se se žralokem na Velkém bariérovém útesu v Austrálii. Viděli jsme karneval v Riu de Janeiru, ochutnali spousty netradičních pokrmů. Navštívili jsme favely v Jižní Americe a slumy v Jižní Africe, africké safari. Zažili jsme indické vánoce v tradičním stylu v Malajsii, navštívili různá filmová místa, například Hobitín. Bylo toho opravdu hodně.
Která země předčila vaše očekávání a která vás naopak nejvíce zklamala?
Martina: Za mě bylo ve všem „nej“ určitě Japonsko. Jsou tu úžasní a zdvořilí lidé, překrásná a bohatá kultura a vynikající a čerstvé jídlo. Navíc mají promyšlenou komunikaci s turisty, takže se tam člověk perfektně orientuje. Ale musím vzpomenout i Nový Zéland. I zde žijí báječní lidé ochotní pomoci za každé situace. A ta příroda je prostě dechberoucí.
Nejvíce zklamaná jsem byla určitě na Bali, kde jsme neustále tak trochu bojovali s místními lidmi, kteří podle mého názoru až příliš těží z turistů. Velký dojem na mě neudělala ani naše krátkodobá návštěva Pekingu. Číňané nejsou oproti Japoncům příliš nápomocní, ale dám jim v budoucnu ráda ještě šanci.
Pavel: Každá země má své pro a proti. Z pohledu vstřícnosti lidí vede jednoznačně Japonsko. Přírodní krásy a scenérie byly nejlepší na Novém Zélandu. A co se týká setkání s divokou zvěří, asi těžko něco porazí safari v Africe. Částečné zklamání proběhlo z některých lidí v USA. Thajsko je zase jednička v ničení přírodního odkazu jen kvůli profitu. Samozřejmě jsou věci, které neobjevíte hned, např. rozkoly v místních komunitách. I proto je dlouhodobé cestování zajímavé a nabízí zcela jiný pohled na realitu.
Poznali někde ve světě Krtečka?
Martina: Pouze čeští emigranti v zahraničí. Ale mnoha lidem se líbil, nejvíc nadšené byly samozřejmě děti. I když ho viděly poprvé v životě, vypadalo to, jakoby ho znaly od malička.
Jaké byly vaše přípravy na cestu?
Martina: Docela náročné. Nechtěli jsme nic nechat náhodě, a tak jsme plán cesty vytvářeli několik let. Sbírali jsme poctivě rady a tipy pro každou naši destinaci, museli jsme zohlednit počasí v různých sezonách a pásmech. Očkování nám zabralo celý rok, chodili jsme na lekce sebeobrany a kurz první pomoci. Dokonce jsme si udělali potápěčskou certifikaci. Samozřejmostí bylo podnikání mnoha přípravných výletů do přírody, založili jsme si blog a začali shánět potřebné vybavení.
Chureito Pagoda a hora Fudži, Japonsko
Máte spočítáno, na kolik vás celá cesta přišla?
Pavel: Celkové náklady známe, ale ty nic moc neříkají. Vše se odvíjí od způsobu cestování a cenových relací v dané zemi. Například v Indonésii jsme utratili jen asi 550 korun na osobu na den. V tom jsou zahrnuty veškeré náklady, které si lze představit: letenka do země, ubytování, doprava, jídlo, pronájem motorky, pohonné hmoty, vstupy na památky, atd. Oproti tomu cestování v Argentině bylo třeba čtyřnásobně dražší. Ale velmi nás překvapilo Japonsko. Řada lidí ho vidí jako nedostupnou destinaci, ale dá se tam v pohodě cestovat za cca 1 100 korun na osobu na den. A to je velmi dobré.
Trochu mě zaráží, že jste do přípravy zahrnuli i kurz sebeobrany. Dostali jste se někdy do svízelné situace?
Pavel: Za těch 527 dnů jenom dvakrát. Jednou to skončilo potyčkou kvůli tomu, že nám někdo ukradl peníze na hostelu. Podruhé na nás chtěl někdo zaútočit na pláži. Oba případy se odehrály v jihovýchodní Asii a dopadly nakonec dobře. Asi hodně záleží na lidech samotných, jak se chovají, upozorňují na sebe (oblečením, šperky, atd.) a tím jdou problémům naproti.
Krteček se už podíval do vesmíru, díky Martině s Pavlem teď viděl i pořádný kus světa.
V čem vaše cesta kolem světa změnila váš náhled na život?
Pavel: Potkali jsme mnoho chudých lidí, kteří i přesto byli šťastní, protože se dokázali radovat z toho, že mají rodinu, přátele, jsou zdraví a mají se rádi. Jsou to věci, o kterých člověk ví, ale neváží si jich tolik, dokud je nevidí z jiného úhlu pohledu. Také jsme kdysi považovali mnoho věcí za naprostou samozřejmost. Třeba to, že nám doma teče z kohoutku pitná voda. Ale ona to skutečně taková samozřejmost není, je to v podstatě luxus, kterého je třeba si vážit. Stejně jako toho, že máme popeláře, kteří nám odvážejí odpadky a my je tu nemusíme přeskakovat na ulici. Všeobecně se na mnoho věcí díváme hodně jinak a snažíme se s nimi pracovat. Zpětně jsme si díky cestě uvědomili, že když chce člověk něčeho dosáhnout, tak lze cokoliv, klidně i realizovat cestu kolem světa. Možná to zní jako jedno velké klišé, ale když si člověk tohle všechno prožije, tak ty věci zkrátka dávají smysl.
Jaký byl váš návrat domů?
Martina: Nebylo to lehké. I když vám to tak nemusí připadat, spousta věcí se za ten rok a půl změnila. Asi největší problém jsme ale měli s tím, že se najednou „nic nedělo“. Když dlouhodobě cestujete, neustále zažíváte změnu, dobrodružství a časem si na to zvyknete. Po návratu jsme se jakoby zastavili ve vakuu a musíme uznat, že jsme i zpohodlněli.
Co jste na cestách udělali špatně? Co byste na základě vašich zkušeností poradili lidem, kteří chtějí vyrazit na podobnou cestu?
Pavel: Určitě bychom mohli zredukovat některé věci, které jsme s sebou zbytečně tahali. Zní to jasně a jednoduše, ale není to tak. Rozumný člověk je a chce být samozřejmě připravený na všechny nečekané události, ale pro cestu kolem světa to moc neplatí. A co víme z okolí, tak řada cestovatelů k tomu stejně časem dojde.
Nejnižší bod Severní Ameriky
I přesto se zkuste o nějaké rady podělit.
Pavel: Asi nejlepší zkušeností je trávení času s místními. Stopujte a berte stopaře, využívejte couchsurfing, hledejte krajany přes Facebook. Je to něco, co vám přinese obrovské množství zážitků, vytvoříte si přátelská pouta, dozvíte se něco o místní kultuře a mnohdy se dozvíte, kam se podívat a kam ne. To je z našeho pohledu jádro cestování, nikoliv mít pocit, že jsem někde byl a udělal si čárku v deníčku.
Martina: Doporučujeme také měnit a zkoušet různé dopravní prostředky. Je to obrovská výzva, ale i zkušenost, díky které opět získáte úplně jiný pohled na svět a cestování. Omezením způsobu dopravy se uzavřete do mikrosvěta a je těžké z něho vystoupit. Z tohoto pohledu je batůžkaření ideální forma cestování. Měli jsme možnost vyzkoušet nespočet způsobů cestování a vždycky to byl zážitek. Cestujte a užívejte si to, nehoňte se a nesnažte se stihnout vše vidět v co nejkratším čase, protože ve finále se ošidíte sami o to nejkrásnější, co na vás v tom světě čeká.
Naše cesta kolem světa- Kde to šlo, tak jsme nespali v hotelech. Dávali jsme přednost být s místními, načerpat informace, zkusit místní zvyky a pak jsme často stanovali (např. urban camping v Japonsku přímo ve městech). - Hodně jsme trekovali: v Patagonii v Jižní Americe, poznávání národních parků v Severní Americe, Austrálii a na Novém Zélandu. Často jsme byli mimo civilizaci několik dnů. - Rádi jsme zkoušeli to, co jiní řekli, že nejde. Například stopování v Austrálii na největším písečném ostrově na světě, kempování v buši s divokými psy dingo za zády apod. - Hodně jsme fotili. Sice ne profesionálně, ale i tak jsme vyhráli jedno kolo fotosoutěže na iDNES.cz. Výhru jsme poté darovali jedné rodině našich fanoušků, protože se jejich malá holčička léčila s dlouhodobou vážnou nemocí. - Jako jedna z mála výprav kolem světa jsme se aktivně zapojovali do charity, např. jsme sami založili sbírku a poté pomáhali domovu s postiženými dětmi na Bali. - Jako jediná a první výprava na světě jsme měřili počet kroků a kilometrů, kolik ujde člověk na cestě kolem světa. Dohromady jsme nachodili přes 12 milionů kroků a 8 900 km (jako bychom každý prošli napříč Saharu). - Aby Krtečkovi nebylo smutno, měl parťáka Myšáka. Díky cestě zažili Krteček s Myšákem nová dobrodružství jako třeba potápění do 20 metrů, velká převýšení v Andách, padesátistupňová vedra v Údolí smrti nebo v Emirátech, jízdu japonskými rychlovlaky šinkansen, setkání s australskými endemity, setkání s kolegy z různých zemí (Argentina - Mafalda, USA - Mickey Mouse v Disneylandu, Japonsko - Hello Kitty) nebo šílenou jízdu na bambusovém vláčku v Kambodži. - Jako jedni z mála cestovatelů píšeme vcelku detailní blog se stovkami tipů a triků na cesty zcela zdarma a dvojjazyčně. - Pravidelně píšeme články pro Lonely Planet, kterému se náš projekt moc líbí. |
