Přesně na Canada Day, 1. července 2014, jsem poprvé spatřila z nebeských výšin zemi pokrytou sněhem a ledem, pohádkově krásné fjordy a ledovcové řeky poseté plovoucími krami ledu. Přes nejsevernější teritorium Kanady, Nunavut, a zároveň jednu z nejřidčeji osídlených oblastí světa jsem mířila k mezinárodnímu letišti v Calgary v provincii Alberta. Kanada mě ještě tentýž večer přivítala ohňostrojem, který završil tento sváteční den – pro Kanaďany den oslav vzniku samostatného státu v roce 1867 a pro mě první den v této multikulturní zemi.
Do nitra Kanadských Skalnatých hor
Plán byl jasný – ubytovat se v místním hostelu, další den prozkoumat město, vyřídit si daňové číslo a kanadskou SIM kartu na telefon. O další den později jsem už s nadšeným očekáváním budoucích událostí odjížděla na svoji rezervovanou jízdenku s autobusovou společností Greyhound do nitra Kanadských Skalnatých hor (Canadian Rockies).
Turistické městečko Banff se nachází ve stejnojmenném kanadském národním parku, který vznikl v roce 1885 a je tak druhým nejstarším na světě (prvním je americký Yellowstone). Práci v jednom z mnoha hotelů jsem si zajistila z Čech, kdy jsem po půlhodinovém telefonátu byla přijata na pozici pokojské.
Brzy jsem však došla k závěru, že zde celé léto rozhodně pracovat nebudu. Tempu asijských pracovnic s mnohaletými zkušenostmi se nedalo stačit i přesto, že už jsem na této pozici pracovala čtyři měsíce v USA. Neustálý shon, stres a špatná organizace práce mě hned druhý den donutila hledat jiné zaměstnání. Měla jsem štěstí. V sousedním městečku Canmore, 20 km vzdáleném od Banffu, hledali urgentně pokojskou do menšího hotelového komplexu s rodinnými apartmány. A tak následovalo ze dne na den přestěhování a nastoupení do nové práce na stejné pozici.
Canmore, láska na první pohled
Městečko Canmore sevřené v horském údolí jsem si na první pohled zamilovala. Už při své první cestě autobusem do Banffu jsem žasla nad tou krásou hor kolem a to jsem tenkrát ještě netušila, že zde strávím celý rok. Původní plán totiž zněl přestěhovat se v rámci poznávání Kanady po letní sezoně na jiné místo, někam do provincie Britské Kolumbie, kde bude i mírnější zima, což by pro mě, jakožto bytost milující teplo a léto, bylo přijatelnější.
Canmore rozprostírající se na březích řeky Bow vzniklo jako osada v 80. letech 19. století při stavbě známé Pacifické železnice. Největší rozkvět však zaznamenalo po konání Zimních olympijských her v Calgary roku 1988, kdy se některé disciplíny závodu odehrávaly právě v Canmore. Od té doby o něj zájem neustále stoupá jak mezi příznivci zimních a letních sportů, tak i mezi turisty mířícími do národního parku Banff.
Městečko dostalo jméno po skotském panovníkovi Malcolmovi III., jemuž se přezdívalo Canmore, což v galském jazyce znamená „velká hlava“. Pro nás, milovníky tohoto místa, však pojmenování zůstává vyjádřením neomezených možností zábavy a vyžití a to českým překladem anglického „can more“ – „můžeš víc“. Toto výborně situované místo totiž opravdu nabízí nekonečné možnosti jak v oblasti práce, hlavně v odvětví služeb a obchodu, tak v trávení volného času, a to po celý rok.
Země pokrytá sněhem a ledem, pohádkově krásné fjordy a ledovcové řeky. Pohled z letadla na kanadské teritorium Nunavut, jednu z nejřidčeji osídlených oblastí světa.
Nejpopulárnější lezecká lokalita v Canmore – Grassi Lakes. Velký výběr cest sportovního lezení všech obtížností.
Ranní panorama - pohled od „hoodoos“ vyhlídky na údolí řeky Bow , kde leží městečko Canmore. Nad ním se tyčí vrcholy (zleva) Tři sestry, HaLing a EEOR (Rundle).
Zimní sezona patří snowboardování, lyžování všeho druhu i ledolezení různých obtížností. Letní sezona pak náleží kajakování a raftování, horským kolům a zejména pěším výletům - od jednodenních túr přes vícedenní přechody horských hřebenů. Neoficiální místní výzvou je zdolání čtyř canmorských vrcholů Ha Ling, EEOR, Lady Mc ́Donald a Grotto v rozmezí 24 hodin, jak jinak než tzv. trail runningem, tedy během. Běžnou chůzí totiž trvá výšlap například jen na Grotto mountain kolem 7 hodin. Canmore je také rájem pro horolezce. Právě odtud pochází legendární horolezec Will Gadd.
Přípravnou kuchařkou v oblíbené restauraci
Můj život v Canmore začal nabírat na obrátkách od srpna, kdy jsem přešla od nudné práce pokojské na pozici přípravného kuchaře do Grizzly Paw restaurace, jedné z nejrušnějších v této oblasti. Je proslulá hlavně vařením vlastního piva z dovážených surovin z různých států světa. Jeden z pivařů se tak jednoho dne chlubil, že zrovna vyrábí pravý český Pilsner z chmelu dovezeného za tímto účelem přímo z České republiky. Pod značkou Grizzly Paw Brewery si můžete zakoupit i lahvová piva různých příchutí od medového přes malinové až k hořkému tmavému, ale i nealkoholické sody jako citronádu, malinovku či kokakolové nápoje různých příchutí.
Letní sezona v Canmore a Banffu je několikanásobně rušnější než zimní, a tak nebylo času nazbyt. Po často 12hodinové pracovní směně jsme se s mojí japonskou kamarádkou Hiromi kvapně přesouvaly do sportovního centra Elevation Place, kde jsme si užívaly zbytek dne lezením na indoorové stěně. Když se náhodou stalo, že jsme se dostaly z práce dříve, nadšeně jsme vyrážely s ostatními kamarády lézt ven do skal. Vždyť nejznámější lezecké lokality jako Grassi Lakes a Cougar Creek se nacházely jen 10 minut jízdy autem od centra Canmore.
Náš tým přípravných kuchařů v Grizzly Paw restauraci
Svoboda v autě
Jedním z důvodů ke koupi vlastního auta byla právě flexibilita při přesunech. A tím hlavním byla moje touha „bydlet“ opět v autě, jak jsem si už vyzkoušela s kamarádkou na Working holiday visa na Novém Zélandu. Tehdy jsme za celý rok (březen 2012 – březen 2013) strávily v našem obytném voze skoro 10 měsíců z dvanácti. Byly to jedinečné chvíle, kdy se člověk cítil jaksi svobodněji, každý den se mohl probouzet na jiném místě a zároveň ušetřit na nájmu. A tak když jsem už druhý měsíc bydlela v Canmore ve studeném tmavém podzemním bytě, řekla jsem si, že je čas koupit auto a užít si ještě před nadcházející zimou trochu sluníčka.
Získat nějaký slušný van, jak se nazývají větší rodinná sedmi nebo osmimístná auta, s málo najetými kilometry a za rozumnou cenu nebylo v našem maloměstě snadné. V Calgary byla nabídka mnohem větší, ale při mé pracovní vytíženosti 10 – 12 hodin denně, 5 - 6 dní v týdnu, bylo takřka nemožné domluvit si rychle schůzku s některým z prodávajících. Protože letní cestovatelská horečka vrcholila, většina prodejců se mi už druhý den ozývala, že auto již prodali.
Po několika neúspěšných pokusech mě napadlo oslovit jednoho staršího Kanaďana z Calgary, se kterým jsme se dali do řeči hned druhý den mého pobytu v Kanadě a on mi dal svoji vizitku se slovy „vítej v Kanadě a ozvi se, kdybys něco potřebovala“. Právě on mi dal tip na velkou sobotní aukci ojetin v Calgary a já shodou šťastných náhod dostala na víkend dva dny volna. Můj budoucí Dodge Caravan nám tehdy hned padl do oka. Měl najeto poměrně málo kilometrů a kromě brzd byl ve výborném technickém stavu.
A tak jsem už v neděli odjížděla zpět do Canmore šťastná a v novém voze, a už po dvou dnech jsem se z tmavého podnájmu stěhovala do svého nového domova na kolečkách. S výbavou mé „domácnosti“ mi pomohl tentýž Kanaďan, zejména se stavbou postele s otevíracím úložným prostorem. Zbytek drobností jako matrace, plastové šuplíky, bedny apod. pak nebyl problém sehnat v Thrifft storech, což jsou obchody s použitým zbožím provozované charitou.
Další kratochvílí za zvýhodněnou cenu pro místní občany, tedy i pro nás, byl let vrtulníčkem nad krásnými horskými masivy s výhledy do širokého okolí.
Pracujete-li v Banffu nebo Canmore, máte nárok na slevové kuponky všeho druhu – např. tour na ledovec Athabasca v Jasper národním parku.
Přizpůsobení auta ke spaní pro mě mělo klíčový význam – 9 měsíců z 16 strávených v Kanadě jsem bydlela právě v něm. Do podnájmu jsem se přestěhovala jen na zimu, kdy teploty padaly k minus 30°C.
Babí léto v mobilním domě
Prožila jsem ve svém mobilním domově celé září a říjen. Babí léto bylo krásné, a tak jsem si užívala výletů do hor a východů a západů slunce pokaždé na novém místě. Až když teploty začaly padat v noci k minus 20° C usoudila jsem, že je čas najít si nějaké ubytování. Krušná byla zejména rána, kdy se člověku nechtělo vylézat z teplého spacáku a zároveň potřeboval urgentně na toaletu. V pronajatém pokoji jsem zůstala do začátku ledna, kdy jsem se rozhodla, že potřebuji pauzu od kanadských mrazivých teplot kolem minus 30 °C, kdy i ruce v autě přimrzaly k volantu, a zakoupila jsem si letenku na Kostariku, jednoho z nejkrásnějších států Střední Ameriky.
Může se hodit
|
Po měsíci cestování po Kostarice a poznávání nových míst a báječných lidí jsem se vracela nabitá sluníčkem a optimismem. Navíc loňská kanadská zima byla velmi mírná a krátká. Do května napadl sníh ještě párkrát, ale extrémní mrazivé teploty se už nevrátily. A tak jsem poděkovala svému panu domácímu a od začátku května se opět přestěhovala do svého „pojízdného domu“.
Jarní počasí lákalo k venkovním aktivitám, a tak pro mě opět začalo období venkovního lezení a výletů do hor. Takže Bear spray, neboli pepřák na medvědy, a jde se na to! V Canmore, ač svojí polohou ještě nespadá do národního parku Banff, žije i spousta divoké zvěře. Je potřeba dávat si pozor, abychom nepřekvapili při večerním běhu nebo procházce nějakého medvěda, jako se mi to podařilo na Montana traverzu hned nad místním golfovým hřištěm. Naštěstí však medvědice se svými dvěma medvíďaty vyhodnotila moji přítomnost jako nezávadnou.
V jarních měsících se stávají citlivější i laně, které agresivně chrání svoje čerstvě narozené potomky, a tak uzávěrka některé z ulic, například poblíž Millenia parku, zde není výjimkou. Jiný incident se odehrál v zadní ulici městečka, kde hladová puma napadla muže jedoucího na kole. Podobných událostí jsou vždy plné noviny, ale zdá se, že obyvatelstvo si z toho nic nedělá. Místní obecní úřad pořádá přednášky, jak se při podobných setkáních se zvířaty zachovat, a tak není důvod k panice.
Lidé si tu zkrátka uvědomují, že divoká zvěř tu byla dávno před námi, a snaží se žít ve spojení s přírodou. Samozřejmostí jsou všudypřítomné zákazy krmení zvířat a speciální kontejnery na odpadky, do kterých se zvěř nedostane. I mně se dostalo poučení o chování v přírodě – od veverky, která mi u nového a ne zrovna levného batohu prokousala vrchní síťku, aby se dostala k pamlskům. Příště si svačinu schovám raději dovnitř a nejlépe ještě do uzavíratelné plastové misky.
Můj úžasný rok v Kanadě velmi rychle utekl. Tak rychle, že na návrat do Čech jsem po skončení práce neměla ani pomyšlení. Sehnala jsem si turistické vízum na dalších 6 měsíců a uskutečnila spoustu dalších snů - velkou cestu na Yukon a Aljašku, lezení s přáteli ve Squamishi, v jedné z nejlepších lezeckých lokalit Kanady, lezeckou výpravu do Utahu i malou expedici do Jižní Ameriky. Na světě je prostě tolik nádherných míst, která stojí za navštívení... O tom ale zase příště.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
