Zastávám názor, že pokud vám děti vysloveně nevadí, au-pair je skvělá příležitost k cestování a opravdovému poznání země a kultury. Navíc pro holky je to velice bezpečný způsob cestování.
Ideální volba
Chvíli jsem sice uvažovala, že jsem na au-pair stará (27 let), ale faktem zůstává, že v případě hlídání a péče o děti je věk spíše plus. Před pár lety jsem takto strávila rok v Anglii a zkušenost to byla víc než pozitivní.
Rozhodnutí tedy padlo a já začala hledat rodinu. Nejprve jsem se omezila na Švýcarsko, Norsko nebo Itálii. Říkala jsem si, že naučit se nový jazyk nebude na škodu, ale nakonec jsem přidala i Francii. Francouzsky sice umím, ale vždy je co zlepšovat! A hned vzápětí jsem našla sympatickou rodinu. Ne přímo v metropolitní Francii, ale na Réunionu, což je jeden ze zámořských departmentů Francie ležící mezi Madagaskarem a Mauriciem. Přiznávám, že jsem se musela podívat na mapu, kde že ten ostrov vlastně je. Pro momentální změnu života? Značka ideál.
Velkou výhodu představuje fakt, že ačkoliv se Réunion nachází na jižní polokouli, není potřeba vízum, jelikož jste stále na území Evropské unie. Tím pádem si můžete bez obav užít tropů v Evropě, alespoň v té politické. Kontrolám na letištích se však nevyhnete, jelikož opouštíte Schengenský prostor.
Splněný sen
Jak se na ostrov dostat? Nejjednodušší cesta vede přes Paříž. Z Paříže létají přímé lety dlouhé 11 hodin každý den. Časový posun na Réunionu jsou dvě hodiny v létě a tři v zimě (léto a zimu mám na mysli metropolitní). Věřte mi, že i ty tři hodiny jsou po příletu opravdu znát. Přiletěla jsem 1. února a z teplot okolo nuly jsem vystoupila do 36 °C a téměř 100% vlhkosti. Jinými slovy - čekal mě klimatický šok.
Ostrov Réunion- je nejjižnějším bodem sopečného souostroví Maskarén |
V první chvíli jsem si říkala, že jsem se nejspíš zbláznila. Já, která nesnáším vedra, jedu na tropický ostrov. V letadle jsem děsila, kam to ten pilot vlastně chce přistát, když kolem byla jen voda. Nicméně Réunion vás okouzlí od první chvíle. Kombinace zelených hor zvedajících se od pobřeží a nádherně modrého oceánu všude kolem je prostě kouzelná. Pro někoho, kdo miluje hory a rád by je spojil s mořem, je tento ostrov splněný sen.
Řidičům autobusu zatleskejte
Důležitá věc na Réunionu je mít auto. Je to nejpraktičtější a vlastně i nejpohodlnější dopravní prostředek. Problém trochu představuje fakt, že tu auto má opravdu každý a hodně lidí dojíždí za prací a do školy klidně na druhou stranu ostrova. Tím pádem jsou dopravní zácpy denním chlebem všech motoristů a je potřeba železné zásoby trpělivosti. Znám lidi, kteří ráno jezdí do práce o dvě hodiny dřív, aby se vyhnuli zácpě. Autobusy tu potkáte na každém kroku. V posledních letech se autobusová spojení opravdu zlepšila, nicméně je doporučuji využívat, jen pokud máte spoustu času anebo nemáte jinou možnost. A ještě jedno upozornění - zastávky jsou na znamení a pokud není v autobuse příslušné tlačítko, je potřeba hlasitě zatleskat.
Výhled na oceán a město Le Port
Tropický les
Jedna z věcí, která mě nepřestává fascinovat, je fakt, že na tomto kousku pevniny je vše - silnice, letiště, supermarkety, kina, benzinky, nemocnice, školy. Asi se vám to zase tak neuvěřitelné zdát nebude, ale ten ostrov je opravdu maličký. Autem ho zvládnete objet za pár hodin.
Francouzština pro zábavu
Je opravdu k užitku mluvit alespoň trochu francouzsky. Ale vzhledem k tomu, že turisté jsou zde hlavním zdrojem obživy, je čím dál větší šance, že se domluvíte i anglicky nebo že najdete někoho ochotného tlumočit.
Kreolština je na různých místech ostrova vždy trošku jiná. Já bych řekla, že to je taková zjednodušená, zpěvavá francouzština. Nemohu říct, že bych rozuměla bez problémů, ale něco pochytíte a ještě se pobavíte.
Co se týká obyvatelstva, je Réunion nádherná směsice (dnes už opravdu neuvěřitelný mix) původních černých a bílých obyvatel, původem metropolitních Francouzů, kteří sem nejčastěji přiletěli na stáž a už tu zůstali, Číňanů, Indů. Úžasné je, že se všichni navzájem respektují. Najdete tu mešitu i kostel pomalu ve stejné ulici. Když jsem se před odletem ptala, jak je to tu s bezpečností, bylo mi řečeno, že pokud se chovám s rozumem, nemám se čeho bát.
Asi největší problém tu představuje domácí násilí, jelikož se hojně pije rum a potomci původních obyvatel jsou opravdu hodně žárliví. Jinak jsou tu lidé usměvaví a někdy až moc milí a společenští. Nebuďte vyděšení, když půjdete na pláž a místní si za vámi přijdou popovídat nebo když vás všude neustále zdraví. To dělá sluníčko. Lidé jsou tu prostě takoví.
Trh v St. Pierre
Jako zámořský department si Réunion užívá velkých dotací z Paříže, ale zároveň čelí opravdu vysoké míře nezaměstnanosti. Život na ostrově také nepatří k nejlevnějším. Musíte počítat s tím, že většina věcí se dováží a někde se ta dálka projevit musí.
Další věc, kterou musíte mít na paměti je, že tady nikdo nikam nespěchá. Představte si ten ruch a stres v Praze. Lidé jsou neustále ve stresu, protože přece musí stihnout tolik věcí! Tady jsou města také rušná, ale takovým jiným způsobem, na všechno je času dost. V neděli se nepracuje, obchody jsou zavřené a všichni tráví čas venku na pikniku s celou rodinou.
Jídlo
Přiznávám, že pravou kreolskou kuchyni ještě úplně neznám. Žiji v rodině původem z metropolitní Francie, takže jíme hodně zeleniny a spíše na francouzský způsob. Ale z toho, co jsem zatím ochutnala, bych řekla, že kreolská kuchyně je spíše podobná té české. Rýže, čočka, maso, vařená zelenina. A místní milují grilované kuře.
Vzhůru dolů do kaňonuRéunion je ostrov plný zážitků a zkusit tu můžete snad úplně všechno: paragliding, seskok padákem, potápění s delfíny, velrybami a želvami, kaňoning, jízdu na koni, surfování, horolezectví. Zastavím se u kaňoningu. Když jsem si o tom přečetla v průvodci, říkala jsem si, že lidi jsou fakt blázni. Pak jsem přiletěla na ostrov a dospěla k názoru: Proč ne? Pro kaňoning je na ostrově hodně příležitostí. Já zatím zkusila kaňon Trou Blanc v Cirque de Salazie. Přiznávám, že chodit několik hodin ve špatně padnoucím neoprenu ve studené vodě není nic moc, ale když se pak rozhlédnete kolem sebe, brzo na to zapomenete. Trou Blanc je kouzelný kus divoké přírody a voda má neskutečnou sílu. Kaňoning vám umožní podívat se na místa, kam byste se suchou nohou opravdu nedostali. Jelikož pro mě je nejvíce vzrušujícím zážitkem viset nad propastí a slaňovat, myslím, že další kaňoning proběhne v Cilaos, kde je přece jen slaňování víc. |
Opravdovým zážitkem je návštěva místních trhů. Kromě různorodého výběru ovoce a zeleniny, čerstvých ryb a masa stojí za ochutnání všudypřítomné plněné taštičky samosa a kokosová zmrzlina. Krásné dárky pak najdete v části „artisanale“. Největší trh ostrova můžete navštívit v pátek a v sobotu dopoledne v Saint Paul. V sobotu doporučuji vyrazit na trh i do Saint Pierre na jihu ostrova.
Kam na výlet?
První místo, které musím zmínit, je sopka. Piton de la Fournaise, neboli „le Volcan“, je jedna z nejaktivnějších, ale zároveň nejbezpečnějších sopek na světě. Poslední erupce byla na konci května.
Na výlet se můžete vydat až na samotný okraj kráteru. Z parkoviště na vyhlídce Pas de Bellecombe se vydáte marsovskou krajinou plnou ztuhlé lávy po bílých značkách. Výstup nepatří k nejdelším, avšak je náročný. Je potřeba dávat opravdu pozor kam šlapete a pozor na dehydrataci. Pohled do kráteru a výhled na oceán je překrásný. Stejně tak vzrušující je i pocit, že se procházíte po povrchu aktivní sopky.
Vlivem sopečné činnosti na ostrově vznikla tři hlavní pohoří, neboli propadlé kaldery, tzv. Cirques. Cirque de Mafate, Cilaos et Salazie. Každý z těchto tří přírodních skvostů je jiný. Cirque de Mafate je velmi oblíbený mezi turisty, jelikož si můžete užít dokonalost téměř netknuté přírody. Nevede sem totiž silnice. Dostat se sem můžete pouze po svých anebo vrtulníkem.
Cirque de Mafate
Cesta do městečka Cilaos
Cirque de Cilaos mne okouzlil od prvního okamžiku. Už jen cesta do vesničky Cilaos je sama o sobě zážitkem. Ne nadarmo se jí říká silnice 400 zatáček. V některých úsecích opravdu používejte klakson, jelikož silnice je úzká, za zatáčku nevidíte a místní, kteří tu jezdí denně, jsou občas nebezpeční. Hned od počátku stoupání, kdy se vám otevře pohled na zelené stěny, si připadáte jako ve světě z Pána prstenů.
Cirque de Salazie je pak nejdeštivější ze všech tří a tudíž také nejzelenější a plný nádherných vodopádů.
Réunion je turistickým rájem. Teď mám na mysli pěší turistiku. Na pobřeží i ve všech třech cirques máte vždy na výběr od těch nejjednodušších tras až po sportovní. A nelekejte se, pokud potkáváte na svůj vkus až moc běžců na místech, kde byste je třeba nečekali. Trail je tu srdcová záležitost a ty největší nadšence nebo blázny můžete potkat v říjnu. Běží se totiž Grand Raid - závod přes ostrov (162 km, 9 643 m převýšení!).
Bohatý výběr pláží
Po návštěvě v horách musím zákonitě skončit na pláži. Slyšela jsem, že zdejší pláže za moc nestojí, že je lepší letět na sousední Mauricius. Já však tvrdím, že jen musíte vědět, na kterou pláž zamířit. Je libo klidnou lagunu nebo divoké vlny, bílý nebo černý písek? To všechno tu je. Jen si dávejte pozor na žraloky! V posledních letech se znásobily útoky žraloků, samozřejmě důsledkem činnosti člověka, ale to do tohoto článku nepatří.
Koupání v lagunách je bezpečné a na vybraných plážích jsou ochranné sítě, jen je potřeba si ověřit, že nejsou srolované. Já osobně miluji útesy a vlny, které se o ně rozbíjejí, a na jihu ostrova je takových nádherných míst nepočítaně. Tak brzy na viděnou na Réunionu
