Zachce-li se vám zavítat do Žitavských hor, nemusíte se vůbec trmácet až do Německa, stačí zaparkovat v posledních českých vesničkách pod hřebenem Lužických hor. Vše podstatné se nachází v dosahu dvou středně náročných, okružních pěších výletů. Vydat se ně můžete třeba z Krompachu, který je pozoruhodný dochovanými hrázděnými domy a třemi památkově chráněnými tisy.
Hvozd vonící po fialkách
Hned za posledními domy Krompachu se zdvihá nepřehlédnutelný, 750 vysoký Hvozd (Hochwald), což je trachytový dvouvrcholový hřbet připomínající stolovou horu. Podobně jako další vysoké kopce Lužických hor vznikl erozí podpovrchového vulkanického tělesa. Trachyt je k vidění v suťových polích, balvanových proudech a rozvlečených blocích na strmých okrajových svazích vrcholového hřbetu. Typická šedozelená hornina porostlá lišejníkem a řasami údajně vonící po fialkách se v minulosti na Hvozdu prodávala jako suvenýr pod názvem fialkový kámen. Hvozd je zalesněný převážně bukovými a modřínovými porosty, na okrajových skalnatých svazích rostou břízy a jeřáby s hojnou borůvkou. Smrky ve vrcholových partiích podlehly imisním vlivům průmyslových exhalací.
Chata Hochwaldbaude na Hvozdu
Parní vláček do Oybinu
Vrchol Hvozdu se dvěma chatami a jednou rozhlednou je velmi vyhledávaným výletním místem, zejména turisty z Německa. Z letoviska Oybin sem dokonce jezdí elektrický vláček. Z mnoha výstupových tras je nejhezčí právě červeně značená stezka z Krompachu kolem památných tisů. Míří na vyšší jižní vrchol a v závěrečném strmém úseku stoupá přes balvanové suťové pole po kamenných schodech upravených již v roce 1787. Stezka ústí na vyhlídkovou terasu před chatou Hochwaldbaude, odkud se otevírá neopakovatelné panorama českého vnitrozemí. Za výhledem do Německa je třeba popojít k rozhledně na severním vrcholu, která vznikla roku 1892 zásluhou přírodovědného spolku Globus ze Žitavy.
Hrnčíř a Ostrý kámen
Po sestupu z Hvozdu do silničního sedla Kammloch začíná pískovcová část Žitavských hor. Německé značení je hodně husté a trochu nepřehledné, ale člověk si brzy zvykne. Je třeba držet se hřebenové partie, nescházet do údolí ani vpravo ani vlevo a sledovat směrovky s názvy Scharfenstein a Töpfer. To jsou totiž místa, která byste určitě neměli minout. Postupně se vlevo z několika míst odkrývají výhledy zpět na Hvozd a do údolí s úchvatným, romanticky položeným městečkem Oybin, nad nímž vyrůstá pískovcová skalní kupole se zříceninou hradu. Cestou si můžete shora prohlédnout rovněž jednu ze dvou lužickohorskýchviaferrat nazvanou AlpinerGrat, jež je klasifikována obtížností C/D.
Výstupová cesta na Scharfenstein
Největší krajinářskou lahůdkou je ovšem skalní útvar Scharfenstein neboli Ostrý kámen. Mohutná skalní věž z tvrdého prokřemenělého pískovce převyšuje temeno hřbetu o 25 metrů a výrazně ční nad okolní převážně smrkové a modřínové lesy, které prosvětlují a oživují březové porosty na skalách. Vzrušující výstup po železných žebřících končí na zábradlím opatřené vyhlídce, která nabízí kruhový rozhled. Za příznivé dohlednosti lze spatřit Krkonoše, Jizerské hory a Ještěd.
Další krásné skalní vyhlídky se vyskytují na okrajích pískovcové plošiny Töpfer (Hrnčíř) vzdálené půlhodinu chůze. Z jedné je vidět k západu na Oybin, z druhé k severu na město Žitavu a ze třetí k východu do Čech. Plošinu brázdí četné drobné rokle a zdobí menší skalní útvary. Nejznámější je Felsentor (Skalní brána) u výletní restaurací Töpferbaude.
Přes Oybin k Jánským kamenům
Na pískovcové plošině Töpfer Žitavské hory v podstatě končí a padají příkrým svahem k severu do Žitavské pánve. Zde je proto nutné obrátit směr pochodu a zamířit zpět na jih do Čech, přičemž není možné minout překrásné městečko a letovisko Oybin (česky se píše i Ojvín) ležící v samém srdci Žitavských hor. Sestupových tras z Töpferu se nabízí hned několik. Zajímavou variantou může být také pokračovat k severu do Olbersdorfu, odkud jezdí do Oybinu po úzkorozchodné železnici parní vlak umocňující romantický duch Žitavských hor. Chce to ale zjistit si předem spoje.
Skalní zeď Jánských kamenů
V Oybinu je cítit příslovečný německý pořádek a pečlivost, vše je vypucované, udržované a tradiční. Prostě radost pohledět! Kromě světských i sakrálních památek stojí za pozornost hrázděné domy typické pro lužickou oblast.
Nejkratší cesta do Čech v délce cca 3 km stoupá z Oybinu vilovou čtvrtí a posléze loukami k vesničce Hain. Nad ní přímo na státní hranici se v lese ukrývá nenápadná přírodní památka Jánské kameny. Jedná se o čedičové skály v podobě skalních zdí, které představují pozůstatky deskového tělesa žíly, vyplňující původně vertikální puklinu v křídových pískovcových souvrstvích. Působením eroze byly měkčí pískovce odstraněny a tvrdší vulkanická hmota začala vyčnívat jako úzká zeď nad okolní terén. Místy jsou na čedičových skálách patrné čtyř až šestiboké sloupce připomínající naskládaná polena v hraně dříví. Před druhou světovou válkou sloužily Jánské kameny jako vyhlídka a stál u nich hotel. Dnes jsou schovány v lese. Jejich zapomenutou existenci a minulost připomíná naučná stezka z 1 km vzdáleného Krompachu, kde náš okružní výlet po Žitavských horách začal.
Není žíla jako žíla
Vulkanické žíly pronikající napříč pískovcovým souvrstvím jsou pro Žitavské hory velmi typické. Ve skalním městě Jonsdorfer Felsenstadt (rovněž v dosahu jednodenního pěšího výletu z Krompachu nebo Dolní Světlé) mají však podobu zcela jinou než na Jánských kamenech.
Vulkanická hmota tu měla převážně znělcové složení a přeměnila se chemickým zvětráváním na měkký světlý jíl. Namísto skalních zdí tak v pískovcích vznikly hluboké a úzké rozsedliny. Jedna typicky vyvinutá se nachází u známého skalního hřbetu Nonnenfelsen (Jeptišky). Jinde se dokonce na pískovcích při kontaktu s čedičovými žílami vyvinula unikátní tence sloupcovitá odlučnost. Nejlépe patrná je na skalním výchozu příznačně pojmenovaném Orgel (Varhany).
Vlivem tepelného působení pronikajících vulkanických žil docházelo zároveň k prokřemenění a zpevnění okolní pískovcové hmoty. Ta získala nejenom vyšší tvrdost a odolnost vůči zvětrávání a erozi, ale také mechanické vlastnosti suroviny ideální pro výrobu mlýnských kamenů. Za tímto účelem vznikly v okolí Jonsdorfu čtyři lomy, v nichž se pískovec těžil po dlouhou dobu v rozmezí let 1560–1918. Mlýnské kameny o průměru 0,6 až 2,7 m se odtud vyvážely do Anglie i do Ruska. Dnes jsou v lesích ukryté jámové lomy ohraničené vysokými kolmými stěnami a přístupné úzkými skalními rozsedlinami pro svou mimořádnou atraktivnost propojené trasou naučné stezky.
Může se hoditMapa: KČT 1:50 000 č. 14 – Lužické hory Jak se tam dostat: Bez vlastního auta je to problém. Do Krompachu nebo Dolní Světlé jezdí jedna autobusová linka z Nového Boru přes Cvikov. O víkendech ovšem sporadicky. Pokud pojedete autem, je třeba se dostat na silnici E 442 Nový Bor – Jablonné v Podještědí a z ní odbočit směr Mařenice - Krompach. |
Na výlet se dá vyrazit z Krompachu (růžová značka).
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
