Tajemství přehrad
Sledovat další díly na iDNES.tvRudné doly na Příbramsku vyžadovaly odjakživa hektolitry vody denně, poháněla různé stroje jako třeba vodní kola. Jenže říčka Litavka neměla stálý průtok, projektanti proto museli vymyslet důmyslnou síť umělých vodních nádrží v nejbližším okolí.
Jako první vzniklo právě vodní dílo Láz, hráz se začala stavět už v roce 1818 a její budování trvalo 4 roky. Po návštěvě císařova bratra, který se přijel podívat na dokončené monumentální dílo, se nádrži začalo říkat Franz-Karl Teich neboli rybník Arcivévody Františka Karla.
Prostředkem hráze původně procházelo dřevěné potrubí. V roce 1857 ovšem hrázný zpozoroval, že jím vytéká bahno, a to i v okamžiku, kdy bylo potrubí uzavřeno. Přehradu tehdy okamžitě vypustili, těleso rozebrali, prohnilé dřevěné potrubí zlikvidovali a hráz opět zacelili.
Příbramští horníci vykopali štolu, která vedla mimo těleso hráze, a kterou vedlo nové potrubí spodních výpustí. S nástupem parních strojů a nakonec i s útlumem dolování na Příbramsku, ale časem klesla spotřeba průmyslové vody. Přehrada Láz si musela hledat nový účel. Nejprve to byla rekreace, na jejím břehu vyrostly za první republiky desítky trampských chat. V roce 1950 ovšem padlo rozhodnutí změnit nádrž na zdroj pitné vody pro Příbram, navíc se rozšířil vojenský prostor a přehrada se ocitla v zakázaném pásmu.
Stav hráze se na konci 20. století pomalu zhoršoval, Povodí Vltavy proto rozhodlo o radikální rekonstrukci. Stará štola spodních výpustí byla zaslepena a v její těsné blízkosti příbramští horníci vyrazili novou. Traduje se, že to byla jejich poslední práce v regionu.
Na konci nové štoly vznikl betonový technologický objekt, na který navázal 18 metrů vysoký věžový odběrný objekt. Do něj ústí dvě etáže vodárenského odběru, a dvě spodní výpusti o průměru 400 mm.
Projektanti také navrhli navýšení hráze o dva metry a kvůli bezpečnosti také její přisypání jak z návodního, tak vzdušního líce. Nakonec byl rekonstruován bezpečnostní přeliv, byla odstraněna stará rybniční stavidla a byl vybudován nový nehrazený přepad, takzvaný kachní zobák. Svoji definitivní podobu tak vodní dílo Láz získalo teprve před 30 lety.
Tady nebyl ani generální ředitel
Protože je přehrada Láz zdrojem pitné vody, je k ní přístup zakázán, seriál Tajemství přehrad je tak vlastně jediný legální způsob, jak si vodní dílo prohlédnout. Vzali jsme to proto zgruntu.
Začneme u bezpečnostního přelivu. Hrázný Pavel Klepáč nám tam popíše, jak vypadal přeliv před rekonstrukcí a ukáže nám, co zbylo z původního mechanismu rybničních stavidel. Dozvíme se, proč je nakrátko střižená tráva na vzdušním líci nejlepším čidlem případných poruch hráze. Zjistíme taky, k čemu jsou trubky, které z celé hráze trčí.
V lese na levém břehu se budeme chvíli věnovat i botanice. Víte, že na břehu lázské přehrady roste vzácná rostlina? Navíc je tu jedna z největších lokalit u nás, kde se vyskytuje. Uvidíme také zbytek povrchového přivaděče, který vedl vodu z nedaleké nádrže Pilská. A mimoto i zbytek chat, které do roku 1950 lemovaly celou přehradu. Jestli chcete vědět, kdo z tehdejších celebrit se u Lázu rekreoval, musíte se podívat na naši reportáž.
Ukážeme vám také starou i novou štolu spodních výpustí. A kromě toho mimořádně i štolu odpadní, která se leží ještě několik metrů pod starou štolou. Do té prý zatím nenahlédl ani generální ředitel Povodí Vltavy, a ten je přitom mezi svými podřízenými znám tím, že má na přehradách pod svou správou přehled o všech podzemních prostorách.
Novou štolou dojdeme dojdeme až ke spodním výpustem, respektive k rozstřikovacím uzávěrům. Měli jsme štěstí, že jsme mohli natočit zkoušku jednoho z nich. A samozřejmě se podíváme také na vrchol věžového odběrného objektu.
Kvůli tomu, že je Láz veřejnosti uzavřen, potvrdil tak vlastně název našeho seriálu, Tajemství přehrad. Udělali jsme ovšem všechno pro to, abyste se s tímto tajemným vodním dílem mohli podrobně seznámit.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz