Sraz všech, kteří se chtějí po bývalém starém Mostě projít, je v sobotu 27.10. v 15 hodin u přesunutého děkanského kostela. Účastníci vzpomínkové akce získají speciální pamětní list s mapou, na níž budou zmizelé památky vyznačeny. Projít se starým Mostem ale budou mít zájemci možnost až do 11. listopadu 2007. |
„Smrdělo Sudetama, ale zadřelo se pod kůži“
„Poznal jsem Most ještě před válkou a pak po ní – nebylo mi to sympatické město, vůbec ne. Smrdí to tu Sudetama, myslel jsem si. A v roce 1961 jsem se tam přestěhoval. A pomalu se to město začalo do mě zadírat, až se zadřelo. Vzpomínkami ve mně stále žije – a zažil jsem celé jeho umírání,“ vzpomínal slavný český básník Emil Juliš v rozhovoru v roce 1996.
O staré, historické části Mostu totiž vláda v roce 1964 rozhodla: „Zlikvidovat, chceme zdejší uhlí!“
„Je to nenahrazená a nenahraditelná ztráta. Psát o tom městě básně, to už nemohu,“ řekl Juliš o Mostu, který v 70.letech zmizel z povrchu českého.
Kdyby slavný básník žil, možná by se dnes zašel na území starého Mostu podívat, možná by oživil vzpomínky. Je to totiž možné...
Most v roce 1900 II.náměstí
Stíny starého Mostu ožívají pod Hněvínem
Na louce pod hradem Hněvínem se v sobotu 27.října znovu objeví půdorysy zlikvidovaných staveb v historickém centru - například radnice, lázně, divadlo, děkanský chrám, pošta, minoritský kostel a klášter.
Oživit staré město Most napadlo Pavela Feketeho z místního Centra volného času, prošel staré mapy a pro zájemce připravil se spolupracovníky exkurzi.
Na výsypkách tak bude třeba vytyčen půdorys pošty a dalších osmi budov.
„Na dřevěných kolících umístíme informační panely s fotografiemi staveb a s jejich popisem. Lidé si tam přečtou, že padesát metrů tímto směrem stála určitá budova, nebo že tudy původně vedla ulice,“ říká Fekete.
Starý Most, Radnice - 50. léta 20. století. Likvidace I. náměstí (Mírového) začala po roce 1970.
Pohled na Most od východu, 1930. Autor: Oblastní muzeum v Mostě
Pohled na Děkanský kostel
Se samotným přesným zaměřením pomocí navigačního systému GPS pomohl Vladimír Brůna z Katedry geografie ústecké univerzity. Brůnovo jméno je garancí přesné práce, neboť patří ke stálému týmu českých archeologů, dlouhodobě mapujících území v okolí egyptských pyramid. „Dosáhli jsme přesnosti zhruba dvou metrů,“ popisuje Fekete.
Ve starém Mostě na I. náměstí stála původně renesanční kašna z roku 1587, dílo Vincence Petraše. Na snímku kašna ve 40.letech 20.století
Na původní mostecké náměstí si dobře pamatuje i ředitel Centra volného času Milan Rybák. „Nepamatuji si všechny detaily, ale některá místa mám naprosto dokonale před očima. Když se otočím k budově radnice zády, tak vím, že tamhle byl soud a tam stával děkanský kostel. Nebo támhle vidím roh náměstí a na něm muzeum,“ podělil se o dojmy při vytyčování půdorysů na louce.
Sobotní vzpomínková akce na zaniklé město se vlastně odehraje na bývalé výsypce povrchového dolu. Právě kvůli dolování uhlí padlo v roce 1964 konečné rozhodnutí o zkáze bývalého slavného města, o kterém se zmínil Kosmas ve své kronice už v roce 1040.
Pamětní list, který vytvořilo Centrum volného času v Mostě na památku účastníkům sobotní vzpomínkové akce
Most a pak už jen Praha
Uhlí muselo ustoupit město s výjimečnou historií. V samotném historickém centru se do jeho zbourání zachovalo přes dvacet gotických objektů, víc jich na tak malém prostoru bylo jedině v Praze.
Ze starého města, které nebylo plánovitě zvelebováno, aby mohlo padnout, bylo vystěhováno 4258 rodin. Málokdo však litoval, pracovníkům dolů a komunistické propagandě se podařilo lidem namluvit, že život na sídlišti bude jednodušší.
„Lidé se těšili, že už nebudou muset sami topit anebo ohřívat vodu, v mnoha domech ve starém Mostě tekla jen studená,“ vzpomíná Rybák.
A protestů také nebylo mnoho i kvůli tomu, že desítky tisíc lidí, kteří přišli na sever za prací v dolech, neměly k místu vztah. Pokud žilo ve starém Mostě před rokem 1964 třicet tisíc lidí, na počátku 80. let už jich bylo v novém „panelákově“ 70 tisíc.
„Pamětníků starého města je ještě řada. Od nich třeba víme, že divadlo se bouralo náloží 280 kilo gelamonu za použití 1500 rozbušek a povel k tomu dal tehdejší komunistický funkcionář Vopat,“ dodává Fekete.
Divadlo bylo postaveno v letech 1910 - 1911, první slavnostní představení se konalo dne 30. září 1911. Demolice budovy proběhla v roce 1982. Foto: Archiv Centra volného času v Mostě
Minoritský kostel z první pol.13.století. Na snímku ve 30.letech 20.stol.
Nová budova K.k. Post- und Telegrafenamt postavená v roce 1914. Na snímku z 50.let 20.stol.
Odpalte to, řekl ÚV KSČ a pak i vláda
Symbolem zničeného města se stal děkanský kostel - architektonický skvost pozdní gotiky, jenž po požáru nahradil starší farní chrám. Jeho hrubá stavba byla dokončena roku 1594.
O zachování kostela bylo podle Jaroslava Červenky, historika, jenž o boření Mostu napsal v roce 2000 závěrečnou práci při studiu na Vysoké škole báňské - Technické univerzitě v Ostravě, rozhodnuto vládou přesně 18. listopadu 1964.
Na počátku se vycházelo ze dvou základních variant. Podle té první měl kostel zůstat na svém místě na jakémsi uhelném pilíři. To by však bylo technicky náročné a hlavně, proč se zbavovat uhlí pod kostelem, že?
Druhá varianta připouštěla dvě alternativy: 1. kostel rozebrat a přemístit po částech, což by ale znamenalo snížení památkové hodnoty. 2. kostel přesunout vcelku. A tento plán vláda ČSSR přijala 12. května 1971.
Pomník Mostu ujel 841,1 metru za 500 hodin
Přípravy na odsun trvaly pět let, celý objekt musel být vyztužen ocelovou konstrukcí, byla vytyčena trasa, na niž pak byly při samotné přepravě pokládány postupně koleje. 60 metrů dlouhý, 31,5 metru široký a 29,7 metru vysoký chrám se dal do pohybu 30. září 1975. Jen samotné zdi vážily 9 600 tun, ocelová konstrukce 1 500 tun a podvozky 1 060 tun.
Kostel popojel o 841,1 metru průměrnou rychlostí 2,8 centimetru za minutu. Na cestě byl 500 hodin a 1minutu. Na železobetonovou konstrukci za městem, kde je dodnes, „dosedl“ 27. října 1975.
