Díky vydatným pramenům je Ploučnice z Mimoně celoročně sjízdná, takže se tu můžete na lodi projet i během suchého léta, kdy většina oblíbených vodáckých úseků vysychá.
Není to ale zároveň řeka pro fajnovky a pivní raftové posádky. Hospodu tu skoro nenajdete, břehy zarůstají kopřivami a během splouvání se často budete muset s lodí probíjet hustou vegetací, místy připomínající divokou Amazonii.
Na psychice vám také nepřidá silně meandrující tok, kdy řeka často otáčí směr o 180° a vizuálně se tak několikrát budete vracet do míst, odkud jste vypluli. Když ale nakonec dorazíte do cíle, budete mít příjemný pocit objevitele a dobrodruha.
Skrz Pekelný jícen
Na Ploučnici můžete vyrazit na denní splutí, víkend nebo klidně i delší dobu, celkem řeka nabízí 85 km sjízdného toku. My jsme projeli její nejhezčí úsek, dvoudenní trasu dlouhou 29 km mezi Průrvou Ploučnice a Brennským mlýnem.
Fotogalerie |
Vodočet v Mimoni hlásí 22 cm, tedy ideální stav pro bezpečné projetí Pekelného jícnu nebo také Hromové rány. Těmito hrůzostrašnými jmény se přezdívá skalnímu tunelu, zvanému oficiálně Průrva Ploučnice.
Loď dávám na vodu u malého parkoviště a za pár sekund už mizím ve skalní soutěsce mezi kolmými stěnami.
Dva skalní tunely byly před staletími ručně vykopány v pískovcové skále a toto vodní dílo sloužilo jako regulace vody pro přilehlý hamr.
Unikátnost průrvy láká nejenom vodáky, ale i filmaře, točily se tu například pohádky Z pekla štěstí nebo Princezna a písař. V dnešní době představuje projetí Pekelného jícnu jednu z největších vodáckých atrakcí u nás. Za optimálního stavu nečiní proplutí problém ani méně zkušeným, raději se ale ujistěte, že někde v tunelu není překážka, například v podobě zaklíněné klády a podobně.
Za optimálního stavu nečiní proplutí problém ani méně zkušeným. Raději se ale ujistěte, že někde v tunelu není překážka.
Pod průrvou teče Ploučnice regulovaným korytem, tak úzkým, že v něm často ani neotočíte kánoi. To ale není třeba, protože kromě dvou nízkých stupňů tu řeka žádné větší nástrahy na vodáky nepřipravila.
Proplouváme obcí Noviny pod Ralskem a užíváme si vesnické vodácké safari. Na březích se krmí slepice, pod mostkem je schovaná kočka a kolem lodí proplouvají kachny. Občas zahlédneme vrchol Ralska, u Srního Potoka míjíme jediné vodácké občerstvení a po chvilce nás už vítají střechy domů v Mimoni.
Tady, nad Zámeckým mostem, Ploučnice zprava přibírá vodu Panenského potoka a znatelně se rozšiřuje. Za nižšího stavu vody lze plavbu začít zde.
Nad Zámeckým mostem Ploučnice zprava přibírá vodu Panenského potoka a znatelně se rozšiřuje.
Pod průrvou teče Ploučnice regulovaným korytem, tak úzkým, že v něm často ani neotočíte kánoi.
Město Mimoň je poslední civilizací až do cíle u Brennského mlýna, určitě tady doplňte zásoby na zbytek plavby. Hned za Mimoní vlevo leží malé tábořiště, my ale směřujeme na oblíbené vodácké tábořiště Boreček.
Rezervace Meandry Ploučnice
Od Borečku nás dělí jeden z nejromantičtějších, ale zároveň také nejnáročnějších úseků na řece, přírodní rezervace Meandry Ploučnice. Doposud regulovaný tok se tady rozvlní do desítek meandrů kroutících se chaoticky hlinitým korytem skrz podmáčené louky s bezpočtem vzácných druhů rostlin a živočichů. Žije tu například vydra říční a roste vzácná masožravka bublinatka jižní.
Když s kajakem zůstanu trčet v houštině větví, uvědomuji si, že teď by se mi hodila mačeta. Padlé stromy a křoviny, kterými v úseku mezi Mimoní a Borečkem řeka z obou stran zarůstá, jsou pro vodáka nepříjemné a pro průjezd často zbývá jen úzký přírodní tunel. Naštěstí každé jaro místní sdružení Meandry Ploučnice řeku vždy vyčistí od nejhorších překážek a zbaví ji naplavených odpadků, které se zachytávají ve spleti větví.
Pod Mimoní najdeme jeden z nejromantičtějších, ale zároveň také nejnáročnějších úseků na řece, přírodní rezervace Meandry Ploučnice.
Přírodní nástrahy tady s trochou nadsázky stírají rozdíly mezi vodáky všech kategorií a posádky lodí staví na jednu startovní lajnu. Tady prostě zapomeňte na poučky z vodáckého kurzu, ke slovu přicházejí vynalézavost a fantazie. Jak podplout strom a neurazit si o něj hlavu? Jak prostrkat kánoi změtí větví a nepřijít o oko? Jak se vydrápat na hliněný břeh a nezešílet z pálících kopřiv?
Spíš než vylévat vodu z lodi z ní budete vysypávat klestí a spíš než sílu paží při pádlování oceníte ohebnost hřbetu při podplouvání nízkých kmenů.
Civilizace po dlouhé době připomene opuštěný a napůl rozebraný železniční most, navigační cedule na místě, kde se řeka větví, a pak také vysoký komín kompostárny a kafilerie, který se jako maják objevuje před přídí lodě. Najednou ale komín máme za zády, pak zase před sebou, pak je vlevo, pak zase jedeme od něj... Je to snad přízrak? Ne, řeka se před Borečkem kroutí jako had, takže tu můžete zažít ono pověstné cimrmanovské: jedu na sever, a už jedu na jih!
Konečně nás džungle vyplivne na hezké písečné pláži vodáckého tábořiště Boreček, kde strávíme noc.
Přírodní nástrahy tady s trochou nadsázky stírají rozdíly mezi vodáky všech kategorií.
Konečně nás džungle vyplivne na hezké písečné pláži vodáckého tábořiště Boreček, kde nocuje většina vodáků.
Po krokodýlí řece českou divočinou
Následující den máme před sebou cestu opravdovou českou divočinou. Úsek mezi Borečkem a Brennským mlýnem protéká územím, které bylo až do roku 1992 uzavřeným vojenským prostorem.
Dnes toto údolí spadá pod CHKO Kokořínsko – Máchův kraj. Díky tomu tu nenarazíte na žádnou infrastrukturu a v celém údolí nenajdete víceméně žádné chaty. Jedná se asi o nejhezčí jednodenní vodácký úsek Ploučnice, mezi trempy se tady Ploučnici pro její meandry, tůně a divokou vegetaci přezdívá krokodýlí řeka.
Párkrát zaberu pádlem, za zádí lodi mizí silniční most v Borečku a vzápětí mě pohlcuje nádherná příroda. Řeka opět meandruje, na rozdíl od úseku nad Borečkem je ale mnohem vzdušnější, bez hustého porostu podél břehů. Nabízí se nám tak občasné výhledy na okolní lesy a z nich vystupující pískovcové skály. Občas se také objevují písečné nánosy a malé pláže, kde lze zastavit na odpočinek.
Řeka pod Borečkem meandruje údolím, ohraničeným z obou stran lesem.
Podplouváme dřevěnou lávku, kousek od ní na pravém břehu najdeme jeskyni Poustevna. Zajímavější suchozemskou zastávku ale představuje Hradčanská vyhlídka na levém břehu. Místo poznáme podle vysílače, vystupujícího z lesnatého pahrbku, od řeky vzdáleného asi půl kilometru. Přejdeme louku s pasoucími se koni, mineme hezkou studánku a po modré značce vystoupáme na skalní vyhlídku, nabízející panoramatický výhled k České Lípě, na vrch Ralsko i na bývalé vojenské letiště Hradčany.
Řeka na následujících kilometrech meandruje asi 200 metrů širokým údolím, ohraničeným z obou stran lesem. Břehy občas lemují skály Hradčanských stěn, ke kterým se koryto přimyká, jak řeka přeskakuje z jedné strany údolí na druhou. Mizí dosud všudypřítomné vrby, olše a dříny a s nimi také přívětivý stín. Polední slunce nás nemilosrdně pálí, díky neustálé změně směru jízdy v meandrech ale budeme opáleni rovnoměrně.
Ploučnice je jednou z nejromantičtějších řek u nás.
Břehy občas lemují skály Hradčanských stěn, ke kterým se koryto přimyká.
Několikrát vyplašíme volavku popelavou a kachní páry už jsme dávno přestali počítat. Když vlevo mineme dvě chatky s několika totemy víme, že se blížíme k Veselí a ke konci plavby. Ploučnice nám ale nic nedává zadarmo a na rozloučenou nám opět servíruje úsek se zarostlým korytem a bezpočtem padlých stromů.
Když přistáváme u Brennského mlýna, jsme sice poškrábaní od větví, ale také plni zážitků z plavby po jedné z nejromantičtějších řek u nás.
Může se hoditDélka a obtížnost sjížděného úseku: Dvoudenní doporučený program: Úseky Mimoň – Boreček a Veselí – Brennský mlýn zarůstají vegetací, zejména na jaře před prořezáváním toku tady počítejte s množstvím překážek a nutností přenášení. Informace o aktuálním stavu vody a sjízdnosti: Vodácká kilometráž: https://www.raft.cz/cechy/ploucnice.aspx?ID_reky=14&kilo=kilom Ubytování: Polohou ideální je vodácké tábořiště Boreček s kioskem, WC a sprchami. Další tábořiště najdeme v Mimoni. Mezi Mimoní a Brennským mlýnem je táboření zakázáno (oblast CHKO). Půjčovny lodí: lze využít služeb několika místních půjčoven, největší z nich je spol. Meandry, která provozuje tábořiště Boreček a dopravu. Více info najdete zde. Z dalších půjčoven jsou to například Vydrýsek a Průrva Ploučnice. Kdo chce jet i spodní Ploučnici, může využít půjčovnu U Močálu. Doprava: v sezoně můžete využít speciální vodácké linky, kterou organizuje půjčovna Meandry Ploučnice. Bus jede v sobotu ráno z Borečku na Průrvu a v neděli z Brennského mlýna do Borečku. Po dohodě lze dopravu objednat i individuálně. |
