Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvÚzkokolejná trať o takzvaném bosenském rozchodu 760 mm byla postavena na konci 19. století.
Měšťané z Nové Bystřice si byli dobře vědomi významu této technické novinky. Když se nedaleký Jindřichův Hradec stal součástí tratě z Veselí nad Lužnicí do Jihlavy, chopili se svojí šance. V roce 1894 císař udělil novobystřickému okresnímu výboru koncesi na výstavbu úzkorozchodné tratě.
Stavba byla zahájena v létě 1896 a už na konci října 1897 byl slavnostně zahájen provoz. Zajišťovaly ho parní lokomotivy řady U (u ČSD U37.0) od lokomotivky Krauss v Linci s vagony vyrobenými v rakouském Štýrském Hradci.
V roce 1925 byla dráha zestátněna, o čtyři roky později se na trati objevily první motorové vozy M 11.0. Po druhé světové válce, po odsunu německých starousedlíků, začal provoz skomírat, v roce 1950 byla osobní doprava zastavena.
O šest let později se trať nakrátko stala pionýrskou železnicí, pro nebývalý zájem cestujících se ale osobní provoz zakrátko vrátil do starých kolejí do režie ČSD. Dráhu postupně ovládly motorové lokomotivy T 47.0 s osobními vozy Balm/u.
Po sametové revoluci úzkokolejka prodělala bouřlivý vývoj. V roce 1997 byl kvůli údajně špatnému stavu svršku zastaven provoz, vláda po několika měsících rozhodla o privatizaci obou větví jindřichohradeckých úzkokolejek společnosti JHMD za symbolickou jednu korunu. Od června 1997 tedy jezdí i přes všechny obtíže po dráze opět soukromé vlaky.
Projeďte si trasu z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice za 3 a půl minuty:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvPo jedinečné splítce k jižní hranici
O Jindřichově Hradci, místě startu naší cesty, jsme už psali ve článku o obrataňské úzkokolejce. Jízdu začínáme tam, kde jsme minule skončili, na úzkokolejném nádraží, mineme úzkorozchodné depo a napojíme se na unikátní splítku.
Aby totiž projektanti železnice ušetřili za souběh normálněrozchodné a úzkorozchodné trati, vložili úzkokolejku do osy dráhy Veselí nad Lužnicí - Horní Cerekev. Z pohledu mašinfíry jsou tak vidět kolejnice tři.
Turistické cíle podél tratě 229 |
Náš vlak používá tu levou a prostřední. Od tratě se nejdříve odpojí úzkokolejka směrem do Obrataně, o dalších 600 metrů dál normálně rozchodnou kolej opouštíme i my.
V městském lese osobní vlak tažený lokomotivou T 47.019 projíždí kolem mohutné kamenné zdi, která chránila železnici od ostrých kulek jindřichohradeckých ostrostřelců, kteří měli poblíž střelnici. V kilometru 4,7 odbočovala vpravo vlečka do areálu továrny Jitka. Výhybka se ještě dochovala, koleje jsou ale po několika desítkách metrů už vytrhány.
Ze zastávky Jindřiš je to jen pár minut do nedaleké Pískovny, která láká ke koupání. V Jindřiši si můžete prohlédnout také barokní kamenný most, jehož dva oblouky se klenou nad Hamerským potokem.
Souprava dále projíždí sevřeným Jindřišským údolím, nad kterým se ve středověku tyčil Vítkův hrádek. Ze stanice Blažejov je to k jeho zřícenině slabých 20 minut po žluté, zelené a červené turistické značce.
Další koupání nabízí v parném létě Ratmírovský rybník, který je dostupný ze zastávky Malý Ratmírov. Ze stanice Střížovice můžete dojít nebo pohodlně dojet na kole do nedaleké Vlčice do Muzea České Kanady. Za stanicí Kunžak-Lomy se vlak JHMD noří do hlubokých lesů České Kanady. Nemůže nezastavit v legendární zastávce Kaproun, kde byl podle pověsti z vlaku vyhozen Jára Cimrman.
Trať 229 Jindřichův Hradec - Nová Bystřice |
Z Kaprouna je na dohled nejvyšší vrch České Kanady Vysoký kámen. Na jeho vrcholu stojí kamenný triangulační bod, v první polovině 20. století zdobila skálu dřevěná zeměměřičská rozhledna.
Skrz pás pevnůstek do Nové Bystřice
Česká Kanada je protkaná hustou sítí značených tras pro pěší i cyklisty. Například ze zastávky Senotín se cyklisté, kteří vystoupí z vlaku, dostanou během pár hodin do Třeboně nebo na opačnou stranu do Slavonic nebo do Dačic.
Další koupací možnosti nabízí stanice Hůrky. Nedaleké Žišpašské rybníky mají, stejně jako většina nádrží v okolí, pískové dno. Z nádraží je to jen sedm kilometrů příjemnou procházkou na středověký hrad Landštejn, jeden z největších hradních areálů u nás, s monumentální přístupnou věží, která nabízí rozhled po celé České Kanadě i Horních Rakousích.
Mezi stanicí Hůrky a Albeř vedou koleje skrz linii lehkého opevnění z let 1937-38. Nad obcí Klášter II je v sezoně v několika řopících přístupné muzeum československého opevnění.
Těsně před Albeří vlak projíždí vyhlášeným kempem u rybníka Osika, který je samozřejmě taky koupací a také přes ocelový viadukt s dodnes funkčním vodním jeřábem, který slouží pro zbrojení parních lokomotiv. Z Albeře se můžete také vydat k monumentálnímu kostelu Nejsvětější Trojice, který jako jediný zbyl z areálu kláštera paulánů.
Z romantické zastávky Albeř je to vlakem už jen chvíle do koncové stanice v Nové Bystřici. V bývalé výtopně můžete navštívit Regionální úzkokolejné muzeum, které provozuje majitel tratě, společnost Jindřichohradecké místní dráhy. Ve městě to ale není jediné lákadlo, otevřené je také Muzeum amerických veteránů a v rámci letních slavností i nádvoří tamního zámku. Zdatnější turisté mohou navštívit nedaleký nejsevernější bod Rakouska.