Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tv
Mapa trati mezi Českými Budějovicemi a Novým Údolím
Trať s dnešním číslem 194 vznikala na přelomu 19. a 20. století. V roce 1891 postavila společnost Rakouských místních drah úsek mezi Českými Budějovicemi a Želnavou (Novou Pecí). Na něm měl zájem především kníže Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu, který chtěl železnici využívat pro dopravu dřeva ze svých lesů a také k transportu tuhy z grafitových dolů v okolí Černé v Pošumaví.
Teprve o devatenáct let později, v roce 1910, vznikl úsek ze Želnavy do Černého Kříže. Společnost Sdružené pošumavské místní dráhy jej postavila jako odbočku z mezistátní dráhy Volary - Haidmühle. Vlaky od té doby jezdily až na bavorské území, Haidmühle se stalo přechodovou stanicí. Český a německý přednosta tam měl každý svoji kancelář. V této stanici se koleje z Čech napojovaly na trať, která vedla přes Waldkirchen do Pasova.
Konec druhé světové války a vznik železné opony se na dráze nepěkně podepsaly. Především klesl počet cestujících kvůli vysídlení pohraničí. Vlaky ale navíc přestaly jezdit do Německa, na hranicích byly v roce 1951 vytrhány koleje.
V jízdních řádech sice až do sedmdesátých let Nové Údolí figuruje i s osobními vlaky, které tam ovšem dávno nejezdily. Do ostře střeženého pásma se dostali jen prověření železničáři s nákladními vlaky, které k hranicím dovážely dřevo na export.
Hraniční úsek v Novém Údolí po vytrhání kolejí v roce 1951
První cestující se do Nového Údolí opět dostali až v roce 1990. Úvahy o opětovném propojení tratí ale vzaly rychle za své. Na německé straně koleje zmizely v roce 1974 z Haidmühle až do Freyungu. Dnes je na jejich místě cyklostezka.
Spodní část dráhy byla po druhé světové válce dopravně rozdělena na dvě části. Cestující museli přestupovat v Kájově. Na trati z Kájova do Černého Kříže, respektive do Volar byla zavedena zjednodušená doprava podle předpisu D3, navíc pohraničníci měli větší přehled o tom, kdo jede tak nebezpečně blízko k západní hranici.
U Nové Pece trať překonává Vltavu po ocelovém mostě
V roce 1958 kvůli výstavbě Lipna byla zprovozněna přeložka trati mezi Černou v Pošumaví a Novou Pecí. Stará trať, která vedla po pravé straně Vltavy byla zatopena, nově vedou koleje po levém vltavském břehu. Ostatně o tomto úseku pojednával 2. díl seriálu Zaniklé tratě.
Od roku 1925 zajišťovaly, s výjimkou válečných let, provoz Československé státní dráhy, resp. ČD. Velkou změnu ovšem zažila trať 194 v prosinci 2017. Výběrové řízení na provozovatele šumavských linek (tratí 194, 197 a 198) vyhrála společnost GW Train Regio.
Trasu z Nového Údolí do Českých Budějovic si můžete projet za 7 minut:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvPodél Vltavy k Lipnu
Dnes nás čeká bezmála sto kilometrů dlouhá jízda. Vyrážíme ze zastávky Nové Údolí. Od terminálu můžete vyrazit buď pěšky na šumavskou hřebenovku přes Třístoličník na Plechý až k Plešnému jezeru (13,5 kilometru po červené a žluté značce značce), nebo se vydat na kole po nádherné cyklostezce podél Vltavy, třeba až do Černé v Pošumaví (36 kilometrů).
Turistické cíle na Šumavě |
Navštívit můžete i Muzeum Pošumavské jižní dráhy, jejíž součástí je i nejkratší mezistátní železnice, která je vybudovaná na náspu původní trati a vede z Čech přes hraniční potok do Bavorska.
Z další zastávky, ze Stožce, můžete vyrazit k legendární Stožecké kapli. Ta je postavena nedaleko studánky s údajně léčivými účinky na zrak. Z nádraží je to po žluté a modré značce jen čtyři a půl kilometru.
Stanice Černý Kříž v roce 2018 postoupila do finále soutěže Nejkrásnější nádraží. V letní sezoně areál ožívá, Černý Kříž se stal takzvanou turistickou zastávkou. U nádraží končí Medvědí stezka, která vede kolem pomníku posledního zastřeleného medvěda na Šumavě, a je jednou z prvních naučných stezek v Česku.
Za Černým Křížem se trať rozděluje, doleva vedou koleje na Volary, doprava na České Budějovice. Trať v těchto místech vede podél Mrtvého luhu, obřího rašeliniště s velkým množstvím „kostlivčích stromů“. Území je součástí I. zóny NP Šumava a turistům tedy nepřístupné.
Od mostu přes Vltavu v blízkosti zastávky Pěkná je možné splouvat řeku bez povolení národního parku. Je ovšem pravda, že po několika kilometrech už začíná vzdutí Lipenské přehrady.
Zastávka Ovesná je místem, kde Medvědí stezka začíná. Do Černého Kříže je to odtud po žluté turistické značce čtrnáct kilometrů. Nejprve vede lesem kolem žulových skalních útvarů, přes horu Perník (1049 m. n. m.) a Jelení jezírko. Míjí také Jelení vrchy s plavebním tunelem Schwarzenberského kanálu a odtud míří už jen s kopce zpět k železnici.
Železniční přejezd na trati 194 u zastávka Ovesná
Nová Pec může být vaším východiskem túry k Plešnému jezeru, cyklovýletu podél Schwarzenberského kanálu či paddleboardové plavbě po horní části Lipna. Za stanicí je patrná odbočka staré trati (viz. ZANIKLÉ TRATĚ: Koleje pod hladinou Lipna vedly podél železné opony)
Po ocelovém mostě přejíždíme Vltavu a míříme k Horní Plané, rodnému městu spisovatele Adalberta Stiftera. V létě si nenechte ujít tamní vyhlášenou písečnou pláž na břehu Lipna, dobrodružstvím voní také plavba obecním přívozem do Bližší Lhoty.
Před Černou v Pošumaví se připojíme k původní trati a naposledy si také prohlédneme Lipno. Od nádraží vede zbrusu nová cyklostezka přes hráz tzv. Malého Lipna směr Dolní Vltavice nebo Frymburk. Pod jeho hladinou skončily rozsáhlé grafitové doly.
Krajem historie a památek
Odklonem od Lipenské přehrady se mění charakter turistických cílů podél trati. Od pěších a cyklistických výletů teď budeme směřovat spíše k památkám či muzeím.
A začneme hned v zastávce Hodňov, na břehu rybníku Olšina. V budově rybářské bašty z 15. století můžete navštívit stálou expozici lesnictví a rybářství.
Pod horami trať vede kolem pastvin s dobytkem
Vlak GWTR pokračuje ve své jízdě do vnitrozemí. Projíždíme přímo po hranici Vojenského výcvikového prostoru Boletice. Ve stanici Polečnice je odbočná kolej, kde armáda skládá z vlaků svoji techniku.
Hořice na Šumavě jsou vyhlášené svými pašijovými hrami. Ty letošní byly bohužel zrušeny. V obci jsou hned dvě muzea. Jednak Muzeum pašijových her, jednak Muzeum historických rádií.
Turistické cíle v Pošumaví |
Z budějovického zhlaví stanice Kájov vychází velmi zajímavá úvraťová vlečka do papíren Větřní se stoupáním až 42 promile. Ještě před několika lety se tam občas podíval i motorák s cestujícími, od roku 2015 je ale vlečka bez provozu.
Další stanicí je Český Krumlov. K tomuto historickému středověkému městu zapsaném v seznamu památek UNESCO snad nemá smysl dodávat podrobnosti. Připomeneme alespoň méně známá turistická lákadla. V první řadě Muzeum Fotoateliér Seidel. Uvidíte vzorně zrestaurovaný fotografický ateliér z první poloviny 20. století a poznáte geniální dílo fotografa Šumavy Josefa Seidela a jeho syna Františka. A samozřejmě i grafitový důl s jízdou důlním vláčkem a několika set metrovou prohlídkovou trasou.
Hned za Českým Krumlovem potkáváme jednu železniční raritu, dvě zastávky na dohled, vzdálené od sebe pouhých 400 metrů. Sotva se strojvedoucí rozjede z Domoradic, už musí brzdit v Přísečné.
Vystoupit se vyplatí ve stanici Zlatá Koruna. V obci na ostrohu nad Vltavou tam stojí cisterciácký klášter. Založil ho už v roce 1263 král Přemysl Otakar II. a dodnes je považován za nejlépe dochovaný gotický klášter u nás.
Z Třísova za chvíli dojdete ke zřícenině hradu Dívčí Kámen. Po červené turistické značce je to od zastávky jenom kilometr a půl. Po cestě navíc potkáte bývalé keltské oppidum.
Zastávka Holubov je zřejmě nejlepším výchozím bodem pro cestu na nejvyšší horu Blanského lesa, na Kleť. Po necelých třech kilometrech po zelené dojdete ke spodní stanici sedačkové lanovky, která vás pohodlně vyveze až ke kamenné rozhledně. Pokud ale chcete sportovat, můžete si kopec vyšlápnout sami. Pod dráty lanovky je to ani ne pět kilometrů, po značce pak 6,5.
Za Holubovem vlaky GWTR přejíždějí ocelový viadukt. Most přes Křemžský potok byl před několika lety kompletně vyměněn.
Za Černým Dubem projíždíme kolem vlečky na Letiště České Budějovice. Kraj uvažuje, že by na této trati mohl zavést pravidelnou dopravu. Hned za odbočkou přejedeme ocelový most přes Vltavu a zastavujeme v Boršově. Tuto stanici zná asi většina vodáků, kteří v Boršově končí svojí pouť po naší nejdelší řece.
Vjíždíme do Českých Budějovic. V místní části Rožnov se napojujeme na trať od Horního Dvořiště. Zhruba kilometr až do prvního oblouku jedeme v historické trase koněspřežky z Budějovic do Lince.
Kolem depa a ranžíru vjíždíme do stanice České Budějovice, tam naše cesta Regiosprinterem GWTR po 98 kilometrech a dvou a půl hodinách končí. Pokud jste z vlaku přesezení, v jihočeské metropoli se můžete protáhnout.
Určitě navštivte Černou věž, projděte podloubí na náměstí Přemysla Otakara II., vydejte se podél Malše prohlédnout si městské hradby, zavítejte do Jihočeského muzea. Jeden den vám na důkladnou prohlídku Českých Budějovic stačit nebude.
Svojí různorodostí patří trasa mezi Novým Údolím a Českými Budějovicemi mezi jednu z nejzajímavějších u nás. Pokud byste si podél ní plánovali každoroční rodinnou dovolenou, počítejte, že u trati 194 strávíte minimálně tři roky po sobě.
