Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvZájem postavit dráhu mezi Prahou, Plzní a dál až k bavorským hranicím byl v polovině 19. století velmi silný. Obchodníci cítili velké možnosti k výměně zboží mezi Rakouskem a Bavorskem.
Mapa trati 170 mezi Zdicemi a Plzní
V roce 1851 požádala Plzeňská obchodní komora o koncesi na stavbu tratě, ale odpověď nebyla příliš konkrétní. Teprve o pět let později, v rámci mezistátní smlouvy, byla železniční trať jasné definována.
Stavby se ujali známí podnikatelé, bratři Kleinové a Adalbert Lanna. Úsek mezi Plzní a pražským Západním nádražím (dnes stanice Praha-Smíchov) byl zprovozněn v červenci 1862. Ve 30. letech 20. století byla dráha zdvoukolejněna a o půl století později také elektrifikována.
Stavební ruch ale na trati 170 neustal ani s novým tisíciletím. Nejdřív byl úsek mezi Berounem a Plzní koridorizován, což znamenalo výstavbu mnoha kilometrů protihlukových zdí, likvidaci stanice Zbiroh a v některých úsecích i narovnání klikaté tratě.
Stanice Plzeň hlavní nádraží na dobových pohlednicích
Největší změny ale měla západní dráha dostát až v roce 2018. V listopadu toho roku byl do provozu uveden Ejpovický tunel, který je s 4 150 metry nejdelší u nás. Jízdní dobu mezi Prahou a Plzní zkrátil o devět minut.
Žehlíme koleje západní dráhy
Měli jsme možnost vyrazit na trať 170 zbrusu nově opravenou Žehličkou, lokomotivou řady 210 společnosti KDS-Kladenská dopravní a strojní, v rámci její zkušební jízdy.
Trasu ze Zdic do Plzně si můžete projet za 3 a půl minuty:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvNaši cestu začínáme ve Zdicích. V bezprostřední blízkosti nádraží si můžete prohlédnout hned dvě zajímavá muzea. Jednak Army muzeum Zdice s exponáty z 2. světové války, jednak Výtopnu Zdice, kde najdete expozici železniční, ale i automobilové či autobusové dopravy.
Na plzeňském zhlaví stanice Zdice se od západní dráhy odpojuje trať číslo 200, na Příbram, Písek a Protivín. Naše souprava s Žehličkou v čele a Brejlovcem jako zátěží se po dalších deseti minutách dostává do Hořovic.
Ve městě si můžete prohlédnout hned dva zámky. Ve Starém sídlí Muzeum Hořovicka, galerie nebo informační centrum, v Novém si můžete vybrat hned ze tří návštěvnických okruhů. V nedalekém Komárově doporučujeme navštívit tamní muzeum s jedinečnou expozicí železa a umělecké litiny.
 |
Za Hořovicemi projíždíme novým dvoukolejným tunelem Osek a po chvíli podjíždíme také unikátní kamenný most, jeden z mála pozůstatků nedostavěné Strousbergovy železnice. Ta měla spojit válcovnu ve Františkově u Zbiroha, ocelárnu v Kařezu, vysoké pece ve Strašicích a koksovny u Dobřívi s ložisky železné rudy v okolí Zaječova a Strašic a černého uhlí u Mirošova. Po krachu Bethela Henryho barona von Strousberga ale tato téměř postavená železnice nebyla nikdy zprovozněna.
Od viaduktu je to jen pár kilometrů ke smutné opuštěné budově bývalého stanice Zbiroh. Ta padla za oběť narovnávání tratě v rámci výstavby rychlostního koridoru. Ze zastávky Kařez se aspoň dojděte do Zbirohu podívat. Třeba do místního zámku nebo Hasičského muzea.
Turistické cíle podél tratě 170 |
Zastávku Mýto nebo stanici Holoubkov můžete využít jako výchozí bod k pěším tůrám do Brd. Do Strašic je to po červené turistické značce necelých šest kilometrů.
Na pražském zhlaví stanice Rokycany se k trati 170 připojuje lokálka z Nezvěstic. Rokycany jsou další turistickým centrem. Historický střed města je obehnán zbytky opevnění.
K návštěvě láká také Muzeum Dr. Bohuslava Horáka s expozicemi života na Rokycansku, místní přírody či průmyslu. Na kraji města směrem na Tymákov je Vojenské muzeum na demarkační linii. Nad muzeem na vrchu Kotel se tyčí stejnojmenná ocelová rozhledna.
Za Rokycany, těsně před zastávkou Klabava projíždíme kolem zříceniny Starý zámek. Z dalších Ejpovic je nejlepší cesta k tajemným Ejpovickým vodním tunelům. Ty byly vyraženy v roce 1958, aby odklonily řeku Klabavu, která bránila těžbě v nedalekém lomu. Z nádraží jsou to po žluté značce necelé dva kilometry.
Za Ejpovicemi vede doprava původní trať do Plzně. Po výstavbě Ejpovického tunelu se z ní stala už jen místní trať přes Chrást u Plzně do Radnic.
Od této chvíle pokračuje naše cesta po nové trati. Hlubokým zářezem se dostáváme k portálu Ejpovického tunelu. Ten je svojí délkou přes čtyři kilometry nejdelším železničním u nás. Je stavěn pro rychlost až 200 km/h, ale v této chvíli v něm vlaky mohou jezdit maximálně 160.
Unikátní setkání dvou Žehliček 210.072 a 210.037 společnosti KDS-Kladenská dopravní a strojní ve stanici Zdice
Z tunelu vyjíždíme už na území Plzně. Projedeme čtvrtí Doubravka, mineme plzeňský ranžír s tratí do Žatce, vlevo uvidíme odbočovat trať do Protivína a už zastavujeme ve stanici Plzeň hlavní nádraží. Tam také cesta Žehličky 210.072 společnosti KDS-Kladenská dopravní a strojní v tomto dílu seriálu Na co zírá mašinfíra končí.
Během pauzy si alespoň můžete západočeskou metropoli dokonale prohlédnout. A že má co nabídnout: historický střed města s katedrálou svatého Bartoloměje, Muzeum loutek, Národopisné muzeum, Plzeňský Prazdroj nebo ZOO. To je jen malý výčet toho, kam se v Plzni podívat.
