Pražský nakladatel Jan Vašut spoléhal na logiku a svou publikaci o New Yorku, která na sto dvaceti osmi stranách přináší tipy na procházky a výlety, informace o pamětihodnostech, dopravě, ubytování a několik mapek, považoval za knihu. Na Generálním ředitelství cel, které spadá pod ministerstvo financí, však zařadili tento titul mezi prospekty, letáky a obchodní katalogy - tedy zboží, které slouží reklamě a propagaci. Na takové tiskoviny se v tuzemsku vztahuje daň z přidané hodnoty ve výši dvaadvaceti procent, zatímco knihy mají sníženou pětiprocentní daň.
Řídíme se Bruselem
"Je to turistický propagační materiál, který má do New Yorku nalákat cizince," argumentuje David Kožík, zástupce ředitele odboru celní politiky a celního tarifu. Odbor rozčleňuje zboží do jednotlivých položek, přičemž tato identifikace se podle zákona o DPH z počátku devadesátých let stává východiskem pro vyměření daní. Kožík se opírá především o interpretaci Světové celní organizace se sídlem v Bruselu, k jejímuž systému pro zařazování zboží jsme přistoupili v roce 1988. "Podle kritérií z Bruselu patří publikace, které podněcují turisty textem a fotografiemi k návštěvě města, mezi reklamní a propagační tiskoviny. A my se tím musíme řídit."
Takové vymezení přijde Vašutovi - kterého na celý problém upozornila tiskárna - absurdní: "Ani ve snu by mě nenapadlo, že tohle je reklama. Mě jako nakladatele přece nezajímá, jestli lidé do toho New Yorku pojedou. Pro mě je nejdůležitější, aby si koupili mého průvodce. Navíc tam nemám ani jedinou reklamu, jediný inzerát! Některé charakteristiky od návštěvy New Yorku dokonce odrazují." Vůbec už nedokáže pochopit hlavní argument, který zařazuje jím vydaného průvodce mezi reklamní tiskoviny a jenž zní: "Prvotním účelem předmětné tiskoviny je turistická propagace pamětihodností, geografických a architektonických zvláštností."
Proti zařazení se proto odvolal k ministrovi financí Jiřímu Rusnokovi. "Setkal jsem se s Rusnokem na ministerstvu. Tam uznal naše argumenty za logické, ale potom odvolání zamítl," líčí Vašut. Případů, kdy na Generálním ředitelství cel musí rozhodovat, zda jde o turistický propagační materiál, nebo o knihu, prý řeší tak dvě desítky ročně. "Před dvěma lety jsme narazili na skládačku o starém Židovském Městě, kde nebyla jediná reklama, jenom kulturně-historická charakteristika objektů.
Sami jsme si nebyli jistí, a tak jsme se obrátili na Brusel: i tohle byl podle Světové celní organizace reklamní a propagační materiál," upozorňuje David Kožík. Zdá se, že právě tento případ z roku 1999 slouží českým celníkům jako svého druhu precedens: dovolávali se ho v odůvodnění určeném Janu Vašutovi a - podle informací nakladatelů - se jím při svých kursech ohánějí školící pracovníci z celní správy.
Zdražení se nevyplatí
Výklad celníků vzbuzuje rozpaky i na jejich nadřízeném ministerstvu financí: "Mně se to nezdá, turistické informace jako reklama? Ale tohle není otázka na mě. O zařazení rozhodují celníci, a jestliže mají pro svá rozhodnutí oporu v Bruselu, nedá se s tím nic dělat," tvrdí šéf odboru nepřímých daní Ladislav Pitner. "Tady jsou všichni zvyklí, že turistický průvodce je kniha a vůbec o tom nepřemýšlejí.
Vypadá to, že tady léta hnil problém, který může najednou vyhřeznout do obrovských rozměrů," předpovídá tajemník Svazu českých knihkupců a nakladatelů Jaroslav Císař. Výklad celníků nazývá účelovým; vidí v něm plíživý pokus, jak postupně vydělit stále víc publikací, v nichž se píše o místech hodných návštěvy, ze snížené pětiprocentní sazby DPH - a tím naplnit státní pokladnu. Důsledek takové strategie je podle Císaře jasný: zdražení knih. "Je to ale strašně krátkozraké - drahé knihy si kupuje méně lidí, tudíž na tom stát nakonec prodělá. Ve Finsku, Švédsku na to už přišli."
Na finančním ředitelství pro hlavní město Prahu, které řídí pražské finanční úřady a slouží i jako odvolávací instance, se už s podobnými případy setkali. Vedoucí oddělení nepřímých daní Dagmar Masná tvrdí: "Pokud se mi dostane do ruky turistický průvodce, na který je uplatňována daň z přidané hodnoty ve výši pěti procent, rozhodně budu požadovat po daňovém subjektu informaci z Generálního ředitelství cel o sazebním zařazení zboží." O tom, jak to bude vypadat v praxi, rozhodnou konkrétní finanční úřady.
My tomu rozumíme
V nakladatelských kruzích panuje zděšení: zpětné doplácení daně až do tří let a zdražení výrobků o sedmnáct procent by většinu z nich zruinovalo. Jan Vašut v tomto ohledu mluví ještě o štěstí, protože dodaňuje jen za půl roku. Podobnou zkušenost s celním úřadem mají také další vydavatelé, ale právě pro obavu z dodanění si nepřejí být jmenováni. "Já se bojím! Půl roku jsem nespala, a kdyby mi tu daň doměřili, zabaví mi v bytě i dětské postele," říká pražská nakladatelka.
Dalšímu nakladateli celní správa označila za turistický propagační materiál jeho vodáckého a cykloturistického průvodce. "Jsou to brožury, které popisují tok Lužnice nebo horskou stezku pro cyklisty na Šumavě, a přitom zmiňují historické zajímavosti úseku. Je to zdroj informací, a ne propagace," míní dotyčný. Jaroslav Císař předložil celní správě rozklad, čím se liší turistický průvodce od turistického propagačního materiálu. Zatím čeká na odpověď.
"Naše odborná komise se jednoznačně shodla, že Vašutův průvodce patří mezi knihy," podotýká Císař. K dispozici má i odborný a právní posudek z Asociace komunikačních agentur a obeslal také partnery z několika evropských států, jestli se potýkají s něčím podobným. Polská knižní komora mu kupříkladu odpověděla, že za turistický propagační materiál tam považují jen publikace, které si tisknou samy cestovní kanceláře.
Turistické průvodce tam tudíž zařazují mezi knihy a mají sazbu nula procent. V podobném duchu se nesla i odpověď z Německa: turistické průvodce patří mezi knihy a vztahuje se na ně sedmiprocentní DPH. V Maďarsku je to dvanáct procent. "Vypadá to, že v celé Evropě to dělají špatně a rozumíme tomu jenom v Česku," shrnuje Císař.
