V Brně jsou možné i některé věci, které by Praha prostě neskousla. V Praze by se asi cestovní agentura podle mě nemohla jen tak jednoduše jmenovat Zabloudil Group a orloj připomínající penis by si Pražané na Václavské náměstí asi taky nepostavili. Brňané ale mají větší smysl pro sebeironii.
Všechny symboly, které to dokazují, najdete poblíž hlavního náměstí Svobody. Nejprve zmíním ty nejprofláklejší.
 |
Brněnský drak v průjezdu radnice je přirozeně krokodýl, což krásně dokazuje, že mnohé nestvůry z pohádek byla možná reálná zvířata. Tak on i bazilišek existuje, a je podobný leguánovi. Přestože si na krokodýla můžete sáhnout, jeho původ není věrohodně doložen. Podle nejčastější historky to byl dar tureckých poslů císaři Matyášovi II. v roce 1609.
Vedle visí dřevěné kolo, pozůstatek dávné sázky, že ho kolařský mistr Birck vyrobí za jediný den a dovalí z Lednice do Brna. Je to 54 kilometrů, tak si sami zhodnoťte, jestli je to pravda.
Podobně bizarní je křivá věžička o pár metrů dál. Fiály nad portálem jsou všechny rovné, jen jedna se kroutí. Prý je tak postavená jako pomsta, protože konšelé nechtěli kameníkovi zaplatit. Jakou obrovskou práci si někdo musel dát, aby vyrobil něco, co je vlastně „chyba“?
Věž brněnské radnice, která patří k nejstarším budovám ve městě.
Panáčka vystrkujícího zadek spatří pozorný návštěvník na fasádě svatojakubského chrámu. V mapách bývá oficiálně nazýván „Neslušný mužíček“.
Jdeme dál. Ano, opravdu je tam. Na fasádě věže kostela svatého Jakuba šplhá mužíček s vystrčeným zadkem. Pod ním si říkám, že naši předkové nemohli být takoví tmáři, když něco takového připustili na kostele. Vystrkuje zadek na Petrov, protože tamní preláti kamenického mistra podle pověsti vyhnali z města.
Symbolem je bezesporu i hotel Avion, nejužší hotel ve střední Evropě… Bohužel je pořád obehnaný plotem kvůli rekonstrukci. O téhle stavbě napsal román brněnský postmoderní spisovatel Jiří Kratochvil, bohužel si nepamatuji, o čem to bylo, i když jsem to četl. Je to opravdu hodně postmoderní román. Z této doby je samozřejmě symbolem vila Tugendhat, která ale není v centru. Ta si ale někdy zaslouží samostatný text.
Primátorův penis
Černé doutníkovité hodiny z roku 2010 uprostřed náměstí jsou novodobým symbolem. Říká se jim podle tehdejšího primátora Onderkův penis. Ať se snažím, jak se snažím, čas na nich nepřečtu. Po velké snaze spatřím aspoň jedenáctku (jedenáct před chvílí bylo, což vím ale pro změnu z jiných hodin). Hodiny, ze kterých nejde poznat, kolik je hodin, celkem k jednadvacátému století patří. Tak mě napadá, co asi věnuje Brnu nynější primátorka něžného pohlaví Markéta Vaňková?
Soše markraběte Jošta na Moravském náměstí od Jaroslava Róny se přezdívá „brněnská žirafa“.
Brno má i symboly, které by nejraději nechtělo mít. Patří mezi ně Myší díra, rozvětvený podchod před hlavním nádražím. Myší díra je asi jediné opravdové „orientální tržiště“ ve střední Evropě se stánky všeho druhu. Vládne tam zvláštní sladká vůně, jako by se tam prodávaly lázeňské oplatky, přesto se tam necítím nikdy úplně dobře.
Hra pokračuje
Rozhodl jsem se, že ve hře na symboly budu pokračovat. Přemýšlel jsem, co z nejžhavější současnosti mezi ně jednou bude patřit. Přimlouval bych se třeba za schody-vodopád v ulici Bašty pod Petrovem, které mě opravdu dostaly. Dá se po nich i stoupat vodou, i když „na vlastní nebezpečí“.
Brněnské Vodní schody architekta Petra Hrůši pod chrámem Petrov jsou oblíbené hlavně v letních dnech.
Rozhledna Komec stojí uprostřed sportovního areálu u Svratky v brněnském Komárově.
Zařadil bych mezi symboly i rozhlednu Komec na jihu Brna. Sice je v rovině a na periférii, ale ten nápad obtočit schodištěm vysloužilý komín mohli mít kdekoli, ale měli ho právě v Brně. Jen pozor na chyták, rozhledna je ve čtvrti Komárov, nikoli v brněnské čtvrti Komín. A to je koneckonců taky dost „brněnské“.
