Finkenberg vypadá jako běžná tyrolská podhorská obec, ale to by v tom byl čert, aby se tu nenašlo něco speciálního. A taky že jo. Přes ďábelsky hlubokou a děsivě vypadající rokli, která spojuje dvě části obce, vede jak jinak než Čertův most.
Byl postaven v roce 1876 a je opředen legendou. Finkenbergští chtěli postavit přes tu pekelnou soutěsku lávku, ale nevěděli přesně, jak na to. Proto požádali o pomoc čerta. Ten jim přislíbil pomoc, ale za odměnu si vyžádal první živou bytost, která přes most přejde.
Finkenbergští souhlasili, protože bez čertovy pomoci by nezvládli most postavit. Čert tedy postavil krásný dřevěný most se zábradlím, dokonce i se stříškou a po dokončení na něm čekal na svou odměnu, tedy první živou bytost, která po něm projde. Jenže Finkenbergští ďábla převezli a poslali jako prvního přes most kozla.
Je vidět, že nejsme sami, kdo to dokázal s nadpřirozenými bytostmi vždycky nějak uhrát. Kolo a kopec ovšem nijak neoblafneme. Čeká nás výlet k Schlegeis, což je velká přehrada ležící v nadmořské výšce 1 800 metrů. Bude to tedy zhruba tisíc výškových metrů, takže taky slušné peklíčko.
Než se tam ovšem dostaneme, představíme si po cestě spoustu zajímavých akčních sportů, které se dají v Zillertalu provozovat. Ta ďábelská soutěska s Čertovým mostem není v okolí jediná, a tak je tady velice populární možností canyoning.
Na tento adrenalinový sport potřebujete přece jen už specifické podmínky. Tak za prvé nějaký ten kaňon s říčkou, ale hlavně připravenou cestu. Jištění, lana, karabiny a taky nějaké ty neopreny, sedáky a podobné vybavení k zapůjčení. To vše tady v Zillertalu na říčce Zammbach mají, a je to skvělé zpestření letních sportovních aktivit.
Přehrada Schlegeis
Na širších úsecích řeky můžete zkusit rafting nebo na místních kopcích paragliding a vybavení se dá vždycky pochopitelně zapůjčit. Možnosti, jak si užít místní hory, se zdají nevyčerpatelné.
Národní park
Velkou část naší cesty projíždíme národním parem Zillertalské Alpy, který zahrnuje 422 km² a tvoří 40 procent celé oblasti Zillertal. Nachází se zde mnoho chráněných nebo jedinečných živočišných druhů, které tady můžete pozorovat na vlastní oči a z bezprostřední blízkosti.
Mapa cestovatele #COVID19
Zdroj: Webové stránky Ministerstva zahraničních věcíPřesto si nepřipadáme jako v nějakém muzeu přírody. Samozřejmě musíte dodržovat různá pravidla, ať už jde o zakázané cesty nebo koupání, ale jinak se zdá, že se může vlézt úplně všude. Ono se tu taky úplně všude leze a taky tu snad leze úplně každý, včetně malých dětí.
Hlavní město lezení
Takovým hlavním městem lezení je vesnice Ginzling. Boom horolezectví nastal v 19. století, kdy se Ginzling stal častým výchozím bodem pro mnoho horských túr. Proto se sem také přestěhovalo mnoho horských vůdců. Německý alpinistický klub později na místních hřebenech postavil různé vrcholové chaty v čele s Berliner Hütte. Můžete na ní přenocovat a druhý den se vydat dál na průzkum Zillertalských Alp, které dosahují výšky až 3 500 metrů.
Jen asi sedm kilometrů výše naším údolím se nacházejí Věčná loviště, tedy Ewige Jagdgründe, což je soubor pěti lezeckých stěn, které jsou vyhlášené nejen tady v Zillertalu, ale v celém Tyrolsku a lezeckém světě vůbec. Nabízí přes 130 lezeckých tras od úrovně tři plus po jedenáct, takže od velmi snadných po velmi obtížné.
Je to prý jeden z nejlepších lezeckých parků v celé Evropě. Mohou tu lézt úplně všichni, jen musí pochopitelně dodržovat pravidla. V tomto případě si musíte vzít vlastní vybavení, lano, karabiny, ale také vás to nic nestojí. Areál je otevřený všem, od začátečníků po velmi zkušené lezce.
Schlegeis Stausee
Auta musí po cestě k přehradě projet jednosměrnou soukromou cestou, kterou je třeba zaplatit. Cyklotrasa je vedena přes les a mimo tunel a je samozřejmě zdarma. Vyškrábat se do výšky 1 700 metrů, kde se zhruba nachází hráz Schlegeis Stausee, ovšem taky není zadarmo. Hráz má výšku 130 metrů, takže více než 10 procent dnešního převýšení nás čekalo jen od paty hráze k vodní hladině. O to větší je pak odměna, když se před vámi otevře nádherná modrozelená plocha mezi štíty tyrolských Alp. V dálce se lesknou ledovce, které přehradu napájí ze své tisíce let staré zásobárny.
Olpererhütte v Zillertalu
Jedna z dalších sportovních možností, kterou nabízí místní průvodci, je na kole jezero napůl objet, nechat bicykly na parkovišti pro kola na druhé straně přehrady a dál pokračovat pěšky až k chatě Furtschlaglhaus. Nebo se dají kola zaparkovat u hráze a vyjít pěšky nahoru k chatě Olpererhütte nebo na Friesenberghaus.
Létající liška
Samotná hráz ovšem nabízí tři další adrenalinové sportovní aktivity. Buď můžete vylézt jejích 130 metrů v podstatě převislé lezecké stěny, což ovšem vyžaduje pokročilé lezecké zkušenosti. Další možností je via ferata, což je sice jištěná diagonální lezecká vycházka po stěně hráze, ale i tak to prý pod hodinu většinou nestihnete.
Třetí varianta je časově i technicky poměrně nenáročná, přesto vyžaduje ze všech tří asi největší odvahu. Flying fox! Co to je? Pověsíte se na lano a svezete se asi 400 metrů z jedné strany přehrady na druhou nad údolím pod hrází. Proč se tomu říká zrovna Létající liška, je to poslední, na co v tu chvíli myslíte. Ti, kteří mají rádi adrenalin, to ovšem podle mého názoru a vlastní zkušenosti musí vyzkoušet!
Zillertal
Nemusíte se sem stěhovat
Mimochodem, mým průvodcem Zillertalem byl Rasmus. Sportovec, který evidentně hory miluje a v mládí prý byl dokonce závodním lyžařem. Zeptal jsem se jej, jestli byl dobrý. Odpověď zněla „Já jsem z Dánska.“ To je opravdu smůla, když milujete hory a narodíte se v zemi, jejíž nejvyšší bod je sto sedmdesát metrů! A tak se Rasmus přestěhoval sem.
Vy se sem stěhovat nemusíte, přece jen nějaké hory máme a taky to sem máme blízko, ale zajet si to sem na týden užít, to byste, myslím, mohli.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
