Úkol vojenských újezdů byl kdysi jasný: připravit vojáky k obraně socialistické hráze. Pohlížet tedy na tyto hvozdy můžeme dvojím metrem. Jednak jako na relikvii naší nedávné minulosti připomínající ne příliš slavné doby naší historii a jednak optikou cyklisty. A ta nám tyto oblasti přibližuje jako krásná přírodní území se spoustou stezek, dávající cyklistice tak trochu punc tajemna.
Drahotuš v Oderských vrších
Jako výchozí stanici doporučujeme Lipník nad Bečvou, sympatické městečko s asi osmi tisíci obyvatel. Nebudeme se zbytečně zdržovat, na prohlídku jistě zbude čas v odpoledních hodinách. My se nyní nacházíme v nadmořské výšce něco málo přes tři sta metrů a postupně budeme stoupat až do šesti set, protože Libavá se rozkládá v pahorkatině Oderské vrchy, která náleží do geomorfologického celku Nízký Jeseník, takže cesta to až zase tak jednoduchá nebude.
Hned na začátku prostoru nás donutí slézt s kola prohlídka zříceniny hradu Drahotuš. Jde o památku velkého významu, protože hrad byl vystavěn již před rokem 1300, čímž se řadí mezi nejstarší stavby svého druhu u nás. Jeho úkolem byla v minulosti ochrana Jantarové stezky, která tudy vedla a byla významnou spojnicí mezí námi a Polskem. Atmosféra dávných věků na vás zde opravdu přímo dýchne.
Zřícenina hradu Drahotuš
Od čerta k ďáblu
Další cesta vede podél Jezerního potoka, někdy také Jezernice. Cesta je to vskutku pekelná, protože nejdříve míjíme hájovnu V Pekle, pak stejnojmennou křižovatku, abychom po několika kilometrech dorazili k přírodní scenérii Čertovy kazatelny. K místu se vztahuje pověst, kterak sedlák přechytračil čerta. Ne že by to zvládl sám, ale jeho žena byla mazaná, a tak nad čertem vyhráli. Vy se určitě zastavte a pokochejte se mimořádně působivým skalním masivem.
Za prameny Odry
Libavá
|
U Čertových kazatelen odbočíme z hlavní cesty a vydáme se cestou lesní, která nás zavede na křižovatku Zelený kříž. Nacházíme se již poměrně vysoko, kde pásmo listnatých stromů přechází plynule v jehličnaté.
Na křižovatce se budeme otáčet za naší levou rukou, mineme vesničku Kozlov a vyjedeme k pramenům po lesní cestě Radeška s typickým značením VLS, kde začíná svoji evropskou pouť řeka Odra. Prameny řek jsou obvykle čímsi posvátným a nejinak je tomu zde. Jedna z mála českých řek, která ústí do moře, v tomto případě Baltského, dosahuje na své pouti šíře až 200 metrů. Dlouho tvoří hranici mezi Polskem a Německem a v nížinatých oblastech na dolním toku musí být svázána vysokými protipovodňovými valy. Její délka je úctyhodných 857 kilometrů a je druhou nejdelší polskou řekou.
Tady začíná řeka Odra svou téměř 900 km dlouhou pouť.
Na jídlo do Kozlova
Nyní jsme sice plni dojmů, ale něco malého do žaludku by také neškodilo, tudíž sjíždíme do nedaleké obce Kozlov, kde zastavujeme v restauraci se stylovým názvem U pramene Odry. Tvář obce je celkem pochopitelně odrazem nedávné doby, takže ji tvoří několik rodinných a tři panelové domy, které sem příliš nezapadají. Ale jídlo je dobré a my se vydáváme na sjezd do Ranošova, tedy obce, která dopadla nepoměrně hůře. Vzhledem ke své poloze uprostřed vojenského újezdu byla úplně zlikvidována a její památku připomíná již jen kamenný obelisk. Inu, cena za naši bezpečnost byla kdysi mimořádně vysoká.
Kozlov, jedno z mála míst, kde lze zakoupit něco k jídlu.
Z Lipníku na La Manche
Z Ranošova již pak opouštíme vojenský prostor a nadjezdem nad dálnicí se vracíme zpět, kde jsme dnešní výlet začínali. Cesty územím Vojenských lesů a statků nás nadchly a inspirovaly k návštěvě podobných míst, kterých je v Česku ještě celá řada, podívejte se na www.vls.cz.
Ještě zbývá si prohlédnout Lipník, který za to také stojí. Kromě několika pamětihodností, jako jsou např. nejstarší moravská synagoga a hned dva židovské hřbitovy, bychom město rádi připomněli jako rodiště známého českého atleta Františka Venclovského. Ten jako první Čech na druhý pokus pokořil slavný kanál La Manche. A kdo ví, možná ho k tomuto výkonu inspirovaly třeba i nedaleké prameny Odry.
