Španělsko tak, jak ho neznáme. Picos de Europa okouzlí milovníky hor

Místní jim neřeknou jinak než prostě Picos, tedy "Štíty". A svoji přezdívku mají právem. Vápencové pohoří Picos de Europa se strmě zvedá nad pobřežím severního Španělska jako neprostupná, zubatá stěna. Odlehlé pohoří je rájem vysokohorských turistů, vzdálené od přelidněných pláží či žárem rozpálených měst.

Silnice, po kterých se dostanete alespoň k úpatí hor, spočítáte na prstech jedné ruky; lanovka je tu jediná a horských chat poskrovnu. Je jasné, že tohle nebude žádný lunapark a putování po horských stezkách v Picos de Europa opravdu není úplně pro každého.

Tip na dovolenou

Prožijte svoji dovolenou na plážích ve Španělsku! Vyberte si zájezd na dovolena.iDNES.cz.

Abyste si zdejší přírodu užili, je třeba hodit do kletru vedle spacáku i nezbytný proviant a připravit se na namáhavé výstupy i sestupy. Odměnou vám budou ohromující scenérie trochu připomínající italské Dolomity, ovšem bez turistických zástupů. Snad s výjimkou prázdninových víkendů tu potkáte jen velmi málo lidí.

Srdcem Centrálního masivu

Východištěm do střední a nejvyšší části Picos de Europa, označované jako Macizo Central (Centrální masiv, 2 650 m), je lokalita Fuente Dé položená v impozantním ledovcovém kotli pod strmými skalními stěnami. Vede tam slepá silnice a v letním období dokonce existuje autobusové spojení z Potesu, hlavního turistického centra malebného údolí Liebana.

Ranní výhled na masiv Macizo Oriental

Pokud si chcete výstup do vápencových pustin usnadnit, lze použít lanovku, která vám ušetří asi 700 výškových metrů. Od horní stanice (1 830 m) už ale musíte každopádně po svých a vesměs po úzkých a často strmých horských stezkách s minimálním značením. Mít sebou mapu je nutností.

Nad plošinu Centrálního masivu se zvedá řada nedobytně působících štítů, z nichž nejznámější je nepochybně Naranjo de Bulnes (2 519 m). Jeho přes půl kilometru vysoká západní stěna se při západu slunce zbarvuje do oranžova a při pohledu na skálu snadno porozumíte tomu, že lidé dokázali tento kopec zlézt poprvé až v roce 1904.

Večerní pohled na Naranjo de Bulnes si ovšem musíte zasloužit, z jižního směru tam vede dosti dlouhá a také poměrně náročná stezka. Bohužel jde o jediný možný traverz srdcem Centrálního masivu.

Naranjo de Bulnes

Obtížnější než dlouhý, ale většinou pozvolný výstup do sedla Collado de Horcados Rojos (2 340 m), obklopeného zcela pustou, nehostinnou krajinou vápencových skal a trosek, je následný sestup, při kterém je nutné vážit každý krok. Přibližně po pěti hodinách pochodu od lanovky dorazíte k chatě Vega de Urriello (též Ubeda), kde se dá přespat. Chata stojí přímo na úpatí Naranjo de Bulnes a popravdě, krásnější místo na nocleh je sotva možné si představit.

Počasí ve Španělsku

Druhý den můžete sejít, většinou pozvolně, do kamenné osady Sotres a pokračovat pohodlnou cestou malebným širokým údolím, které stoupá jižním směrem k hotelu Refugio de Aliva. Z rozsáhlých luk v okolí hotelu se otevírají snad nejlepší výhledy na stěny Centrálního masivu, od nichž tu máte aspoň trochu odstup. Zpět do "civilizace" se můžete dostat buď opět pomocí lanovky, případně lze sejít do osady Espinama na autobus.

Do nejhlubší soutěsky

Pokud by pro vás byl přechod vrcholové části Picos přece jen příliš náročný, můžete do pohoří relativně snadno aspoň "nahlédnout" v mohutné soutěsce Garganta de Cares. Řeka Cares totiž mezi osadami Caín a Poncébos vyhloubila velmi hluboký kaňon, který svými parametry v Evropě jen těžko hledá sobě rovného. Zatímco nadmořská výška údolního dna se pohybuje mezi 250 až 400 metry, okolní štíty šplhají přes 2 500 metrů. Převýšení tedy dosahuje až 2 200 metrů a to je o dost víc než třeba ve světoznámém Grand Canyonu v Arizoně.

Garganta del Cares

Soutěskou Cares vede stezka, jejíž větší část byla počátkem 20. století vybudována pro údržbu vodního kanálu. Ten vede nad údolím a napájí se jím hydroelektrárna u obce Poncébos. Pokud byste ovšem získali dojem, že to bude úplně nenáročná procházka, není tomu tak. Projít celé údolí znamená poměrně dlouhý výlet (tři a půl hodiny pochodu v jednom směru) a ani převýšení není zanedbatelné.

Štěrková stezka vede místy nad vysokými, kolmými srázy, pod nimiž burácí divoká zelenomodrá voda řeky. V horní části pod osadou Caín je údolí úzké a stinné a stezka prochází několika dlouhými, tmavými tunely. Později, směrem k severnímu vyústění kaňonu u Poncébos, se skalní stěny poněkud rozevírají.

Díky tomu, že stezka vystupuje až 300 metrů nad úroveň řeky a neustále se klikatí, střídají se různorodé výhledy. Společníky vám občas budou dělat ovce a kozy a v letní sezóně také ostatní výletníci. Díky poměrně snadné dostupnosti totiž patří výlet do "Garganty" k nejpopulárnějším cílům v Picos de Europa.

Pokud do kaňonu chcete vyrazit na jednodenní výlet, nemáte mnoho jiných možností než jít pěšky tam a zpět stejnou cestou. Silniční trasa spojující Poncébos a Caín totiž měří přes 100 kilometrů a nejezdí tu žádná veřejná doprava. V obou místech nabízí ubytování několik penzionů a hotelů.

Může se hodit

Informace:
www.thepicosdeeuropa.com: Turistické možnosti, příroda oblasti, odkazy na horské chaty (anglicky)
www.picoseuropa.net: Podrobný popis turistických možností včetně plánků výletů (španělsky)
www.spain.info: Informace o dovolené ve Španělsku (všechny světové jazyky)

Doprava:
Letiště nejblíže k horám se nachází v Santanderu, ale lepší spojení najdete do Bilbaa, kam dokonce zalétává dokonce i přímá linka z Prahy (SmartWings, zpáteční letenka kolem 5000 CZK). Cestovat se dá i s Lufthansou z Mnichova. Z Bilbaa dojedete do Potesu dvěma autobusy s přestupem v Santanderu, spojení je třikrát denně.

Ubytování:
Hostal La Serna v centru Potesu (www.restaurantelaserna.com) účtuje 40 až 50 € za dvoulůžkový pokoj a noc, zastávka autobusů je přímo před podnikem.

Zobrazit místo Picos de Europa na větší mapě