Vtáčnik: neznámá hora, odkud je závratný výhled na půl Slovenska

Slovenské pohoří Vtáčnik turisté většinou míjejí. Pro ty, kdo mají rádi opuštěné pěšinky a nádherné, tiché lesy s občas vyčnívající skálou, jsou ale tyto zapomenuté hory učiněným rájem. Na podzim bývají díky souvislým bukovým lesům doslova zlaté.

Sopečné pohoří Vtáčnik odděluje údolí Hronu na východě od Hornonitranské kotliny na západě. Snadno ho poznáte podle táhlého hřbetu hlavního hřebene bez výrazného výškového členění, který působí dojmem jednolité horské hradby.

Nejvyšší bod nese stejné jméno jako celé horstvo a dosahuje výšky 1 346 m. To není na první pohled mnoho, díky zeměpisné poloze bývá ale Vtáčnik vidět z většiny slovenských hor. Platí to pochopitelně i naopak, takže za dobrého počasí nabízí nejvyšší vrchol podívanou opravdu téměř na půlku slovenské země.

Via ferratou na Sivý Kameň

Na Vtáčnik se lze vydat například z vesnice Pohradie, ležící na okraji Hornonitranské kotliny těsně při západním úpatí hor. Jak její název napovídá, poblíž na kopci se nacházejí ruiny středověkého hradu. Na slovenské poměry jsou to ruiny více než skromné, v podstatě jen pár neúplných zdí, které před úplným rozpadem chrání pletivo a ukotvení ocelovými lany. Hrad se jmenuje Sivý Kameň, pochází ze 14. století a patřil ke královským majetkům.

Přestože z hradu už moc nezbylo, lokalita je velmi atraktivní. Hradní bradlo je skalnaté a leze se na něj strmým chodníkem, zajištěným místy i železnými řetězy. Taková malá via ferrata!

Z vrcholku se pak otvírá závratný pohled na Podhradie a na celou Hornonitranskou kotlinu se zámkem Bojnice a tepelnou elektrárnou v Novákách. Přes hluboké údolí potoka je vidět šedohnědý skalní masiv (odtud název Sivý Kameň), který je přírodní rezervací. Představuje andezitový lávový proud vytékající kdysi z nitra pohoří Vtáčnik. Jeho součástí je i hradní bradlo, na němž jsou vidět náznaky sloupcové odlučnosti horniny.

Lesy jako z pohádky

Tip na dovolenou

Vyberte si z nabídky zájezdů na Slovensko na dovolena.iDNES.cz.

Z hradu je nutné sestoupit zpět do vesnice a vydat se po žluté značce na cestu směřující do nitra hor. Zprvu se jde otevřeným terénem mezi pastvinami, posléze se vchází do lesa, z něhož se člověk vynoří až na vrcholu Vtáčniku po několika hodinách intenzivního stoupání.

Lesy jsou zdejším největším přírodním bohatstvím. Pokrývají souvisle celý horský masiv a jsou jen málo narušené těžbou. Převládají bučiny, které se s přibývající nadmořskou výškou proměňují z forem hospodářsko-lesnických na formy přírodní až pralesovité. Putovat několik hodin takovýmto podzimně zabarveným lesem po chodníčku, kterým projde pár lidí za den, může být pro někoho nuda, pro jiného hotová duševní očista. Šance někoho potkat je reálná hlavně o víkendech, kdy sem vyrážejí turisté z okolních měst (Prievidza, Partizánske, Žiar nad Hronom). Přespolních tu moc nebývá a uprostřed týdne zde narazíte maximálně na dřevorubce.

Bučiny na Vtáčniku

Bukové lesy na podzim

Po dosažení kóty Jarabá skala (1 169 m) s ocelovou věží mobilního operátora následuje hřebenové putování po červené magistrále s menšími výškovými rozdíly. Blízkost nejvyššího vrcholu prozrazují bizarně pokroucené buky zakrslého vzrůstu, sužované drsným horským klimatem. Závěrečným krátkým, ale mimořádně strmým výšvihem se člověk poprvé dostane nad koruny stromů a žasne nad nádherou, která se pod ním a před ním otvírá.

Hory, města i průmysl

Může se hodit

Přechod nejkrásnějšími partiemi Vtáčniku
Handlová – Veľký Grič (červená), 1:45 h – Biely kameň (červená), 3:00 h – Jarabá skala (červená), 4:30 – Vtáčnik (červená), 6:30 h – Rúbaný vrch (červená), 7:40 h – Buchlov (žlutá), 9:00 h – Žarnov (žlutá), 10:00 h – Oslany (žlutá) 11: 50 h.

Jak se tam dostat
Autem přes hraniční přechod Starý Hrozenkov a pak stále rovně směr Prievidza a Zvolen. Do vesnic (východisek) na západním úpatí hor je nutné odbočit z hlavní silnice mezi Nováky a Prievidzou.
Při vícedenním putování je výhodné dojet vlakem do Handlové a odtud vyjít na přechod.

Hora Vtáčnik nenabízí kruhový rozhled, jelikož má tvar ploché zalesněné vyvýšeniny, useknuté pouze na severu strmým skalním srázem. A právě z této skalní hrany, ozdobené andezitovými skalkami, balvany a křížem je vidět doslova půlka Slovenska. Rozeznat lze Malou i Velkou Fatru, Velký Choč, vysílač na Skalce u Kremnice, Sitno, Poľanu, Chopok, Kráľovu holu, Kriváň a Západní Tatry. Přes Strážovské vrchy dokonce vyčuhuje Lysá hora v Beskydech a Velký Lopeník v Bílých Karpatech.

Pozoruhodné je, že vyhlídka z Vtáčniku neobsahuje pouze horská panoramata, ale je odtud zřetelně vidět i několik velkých měst, což nebývá běžné, například Prievidza, Žiar nad Hronom, Zvolen, Martin. Nepřehlédnutelným symbolem okolního kraje je čoudící 300 m vysoký komín tepelné elektrárny v Novákách, která zásobuje Slovensko téměř 10 procenty veškeré elektrické energie. Komín bývá uváděn jako nejvyšší stavba na Slovensku.

Spalování hnědého uhlí obsahujícího síru se na vrcholových partiích Vtáčniku bohužel podepsalo. V nejvyšších polohách se totiž coby přírodní rarita vyskytují přirozené horské smrčiny s vlajkovými formami větví. Zatímco buky jsou, zdá se, vůči kyselým dešťům imunní, z mnoha smrků zbyla pouze suchá torza nebo pahýly.

Bojnice, Prievidza a malofatranský Kľak

Vtáčnik aspoň na víkend

Sestupy z Vtáčniku jsou zdlouhavé a strmé. Směrem na západ do Hornonitranské kotliny překonáte víc než 1 000 metrů! Hezká trasa vede například po modré hlubokou Bystričanskou dolinou s mnoha pozoruhodnými skalními útvary.

Sestupy opačným směrem do údolí Hronu jsou kratší, zde však zpravidla nastává problém s dopravou, protože je nutné objet kolem dokola celé pohoří. Nejlepší proto je vydat se na Vtáčnik alespoň na dva dny, nescházet dolů a přespat na hřebeni. Pak stihnete navštívit třeba i další skalní vyhlídky na Veľkém Griči, Biele skale, Buchlově a Žarnově. Problémy mohou být pouze s vodou, které je tu vzhledem k sopečnému podloží nedostatek.

Opomíjený Vtáčnik si vaši vícedenní návštěvu určitě zaslouží a za dobrého počasí se vám mnohonásobně odmění.

Vrchol Vtáčnik