Nebudu dlouho zdržovat dalšími historkami o kavkazské pohostinnosti, ale o dva extrémní případy se podělit chci.
Když mě před týdnem vezl pan Mogamed do Machačkali, vnucoval mi peníze. "Vezmi si ode mě, kolik chceš," podával mi černou igelitovou tašku s bankovkami. Bylo mi trapně.
A aktuálně historik Gamzad. Z našeho pohledu to je fanatik, nekouří, nepije. Ubytoval mě a já dostal chuť na dvě piva. Koupil mi je on. A krabičku cigaret taky.
na cestěPočet dnů: 19 |
Povečeřeli jsme, později posnídali a já už to nevydržel. Zaběhl jsem do obchodu a koupil mu krabici dobré kávy. Když jsem ji přinesl, Gamzad se potil. Rozhodně ji nepřijme. Hádali jsme se dvě minuty, ale nebyla naděje. Popadl krabici, běžel s ní do obchodu a přinesl mi zpátky 250 rublů.
Jedna vesnice nerozumí druhé
Úterý bylo nejkrásnějším dnem mé pouti. Nedalo se stopovat. Pěšky jsem šel celé odpoledne, deset, možná patnáct kilometrů. Vyjetou cestou tu jezdí jenom koně a jedno dvě auta denně. Vždy po pár kilometrech jsem narazil na kamenný domek, ve kterém žijí od července do září pasáci ovcí. Dostal jsem slaný sýr, smetanu, rajčata a nabídku k přenocování, které jsem nevyužil.
Vystoupil jsem do průsmyku ve výšce 2 619 metrů a spustil se dolů. V ruce jsem držel dlouhý klacek, na strmých lukách svítily květy. V podvečer jsem pak z dálky zaslechl motor. Za pět minut mi zastavil UAZ, silná terénní mašina, kterou využívala sovětská armáda. Seděli v ní horolezci. Cestou do údolí mi vyprávěli, že se v Dagestánu mluví 36 jazyky a v tomhle kraji často nerozumí jedna vesnice druhé.
Pěšky přes hory. Průsmyk ve výšce 2 619 metrů nad mořem
Už se stmívalo, když mi zastavil historik Gamzad. A pak začala nekonečná přednáška, která se ráno zvrhla v bouřlivou diskusi.
Putin půjde před tribunál
Musíte mi věřit - ač se to z následujících řádků nebude zdát, Gamzad je velmi sečtělý, chytrý padesátník. Vystudoval univerzitu v ukrajinském Donecku a přesně ví, co se u nás stalo v letech 1918, 1938, 1948, 1968 - řekl bych, že by trumfnul průměrného brněnského gymnazistu (fór, s tím Brnem).
Všechno začalo tak, že mě zavezl do svého sela; do horského městečka Gergebil, kde vedl v první polovině 19. století chrabrý imám Šamil krutý a nekonečný boj s obrovskou převahou carského vojska.
"My nenávidíme Rusy," začal Gamzad své vyprávění. "Kavkaz byl vždy místem střetů mezi třemi mocnostmi, Persií, Turky a Rusy, ale Rusko bylo pro nás nejhorší, příšerná varianta. Od osmého století jsme byli muslimové, od dětství jsme se učili arabsky, četli jsme v Koránu a Rusko chtělo naši víru zničit, mešity zbourat, vnutit nám své zákony, svůj jazyk."
Kdo to byl imám ŠamilPo rusko-turecké a rusko-perské válce (1804 až 13), probíhající od dob Petra I. a postupného upírání suverenity Čečenům, zahájil v roce 1834 imám Šamil povstání proti Rusům. Tento legendární národní hrdina se držel na Kavkazu více než 25 let a uštědřil Rusům mnoho porážek. |
Rusové městečko Gergebil čtyřikrát vypálili a vyvraždili polovinu jeho obyvatel, naposledy Rudá armáda v roce 1919. Bylo potřeba umravnit nepoddajné Dagestánce...
Ve druhé světové válce zdejší muži hromadně odmítli bojovat za Sovětský svaz, skrývali se v horách, mnozí kolaborovali. Ještě mnohem víc jich potom Stalin poslal na Sibiř.
"Hitler byl maladěc," chválí Gamzad. "Od počátku říkal, že nám ponechá naši víru, naše zvyky. Je škoda, že válku nevyhrál."
Před spaním mi ještě řekne, ať si na něj vzpomenu. Za dvacet let bude Putina soudit mezinárodní tribunál úplně stejně, jako soudí Miloševiče. "Už jenom za to, jak ten durak bezcitně zdevastoval Čečnu."
Židé jsou vzteklí vlci
Chvíli spíme a ráno mám neblahý pocit, odpusťte mi, že Gamzad ve vedlejší místnosti masturbuje. Hned mi dojde, že se, samozřejmě, pletu. Klečí na koberci a dlouze šeptá Alláhovo jméno.
Gamzad se řídí striktním islámským právem šaría a u snídaně mi říká názory, o kterých jsem zatím pouze četl. "Když máš nemanželský sex, tak ji zabijí bratři a její tělo se navždy ztratí. Takhle to bylo vždy a tak je to i správně," povídá.
Namítám, že i on si přece nedávno našel druhou, mladou manželku. Ale to je prý logicky něco jiného, tohle Alláhovi nevadí. "Jak ti to vysvětlit," hledá slova. "Jako mladý si bereš mladou ženu; a té když je padesát, už s tebou odmítá spát, příroda to tak zařídila. Co ti zbude jiného než najít mladší a postarat se o obě?"
Tohle ještě beru, ale po snídani už se projevím jako tupý příslušník západní civilizace - to když můj vzdělaný přítel opět vzpomene Hitlera a povídá: "U vás byste mě asi zavřeli, ale já schvaluju i to, že chtěl Hitler zničit Židy, komunisty a homosexuály."
Křičím na něj, že mám kamarády Židy i gaye, můj fantastický děda že byl - a možná dodnes je - komunistou, ale Gamzad se na mě usměje. "Podívej, co je třeba udělat, když se po lese toulá vlk se vzteklinou? Zabít je ho třeba. A lidi, o který teď mluvíme, jsou jako ti vzteklí vlci..."
Načež mne Gamzad odveze na výpadovku, věnuje mi kilo broskví a dlouze se spolu objímáme.
