Když se země roztřásla a z útrob maličkého ostrova uprostřed Egejského moře se začala řinout láva, na pobřeží více než sto kilometrů vzdálené Kréty narazily ohromné ničivé vlny a smetly do moře flotily a paláce krále Minona. Tak prý zanikla bájná Atlantida.
Poté, co se sopečný prach usadil, mohli svědci, pokud by tam bývali nějací zbyli, s úžasem spatřit, že většina povrchu ostrova se pohroužila do mořských vod. Nad hladinou ještě nějaký čas čoudil kráter vulkánu a ve vzdálenosti několika set metrů od něj se z vod kaldery trochu bázlivě zdvíhaly příkré stěny srpovitého útvaru. Tak vzniklo Santorini. Většina turistů, kteří do Řecka na Santorini jezdí za nádhernými západy slunce, černými plážemi a pitoreskní architekturou, si ovšem fakt, že Santorini byly vlastně druhé Pompeje, vůbec neuvědomuje. Místo po zemi šlapou po strupu ze sopečné lávy,který mění barvy od červené k černé a hnědé, a netuší, že dodnes si vědci lámou hlavou nad tím, kam se poděli obyvatelé ostrova se svými zvířaty a cennostmi v okamžik výbuchu patnáct set let před Kristem. Zbyly po nich pouze kompletně evakuované, dodnes dochovalé budovy a spousta otázek. Ulice,několikapatrové domy s nádhernými malbami na zdech, sklady - tak vypadalo městečko Akrotiri, které podobně jako Pompeje dlouhá staletí spočívalo pod vrstvou lávy a prachu. Zatímco v Pompejích výbuch obyvatelstvo překvapil nepřipravené a pohřbil je zaživa, obyvatelé Strongyle, jak se tehdy ostrov nazýval, patrně vytušili blížící se nebezpečí, ohlašované několika zemětřeseními, a uchýlili se do bezpečí. Odpluli a vzali s sebou i své cennosti a zvířata. Kterým směrem však jejich lodě vypluly,ani to, zda plavbu přežili, dodnes není známo. Ostatně k odhalení existence této záhadné civilizace a odkrytí zachovalého města, došlo až v tomto století. Pozůstatky z Akrotiri se nachází na jihozápadním cípu ostrova nedaleko takzvané »Červené« pláže se zbarveným pískem. Obvodová zdiva kamenných domů ohraničují uličky a náměstí, které místy dosahují i několikametrové výšky. V chladném přítmí plechového přístřešku, který městečko chrání před povětrnostními živly, snadno rozpoznáte v troskách domů otvory pro okna a dveře a dokonce i dochované nádoby - vypráví příběh o tom, jak žili lidé před tři a půl tisíci lety. Ti, kdo městečko pod lávou objevili první, se mohli pokochat i dokonalými malbami na stěnách, jež znázorňovaly scény z tehdejšího života. Dnes je můžete obdivovat v originální podobě v Národním archeologickém muzeu v Aténách.
Stará Thira
Několik set metrů nad mořem, na skalnatém útesu víří jemný vánek hradbu horkého vzduchu a víská stébla vysoké trávy. Sem a tam si to šustí vyprahlá vegetace a otírá se o v kamenni ukrytou zašlou slávu starých časů. Hon na zaniklé civilizace totiž nalezištěm Akrotiri na Santorini nekončí. Právě na vrcholu skály zaklíněné do pobřeží se nacházela Stará T hira, pevnost, kterou v devátém století před naším letopočtem založili Dórové a o níž se během dějin dělili i Féničané, Římané a Byzantští. Narozdíl od Akrotiri zanikla Stará T hira přirozeným způsobem. I tady žili lidé v kamenných domech s úzkými uličkami, které se sbíhaly do místa, v němž stálo divadlo. To tam stojí dodnes podél prašné cesty,z jeho někdejší velikosti a mohutnosti rozmělněné na prach vystupují kamenné základy,z nichž se dá lehce ve fantazii vykonstruovat jeho někdejší sláva. Středem Staré T hiry vede Posvátná cesta, kolem níž jsou nakupeny lázně, svatyně, tržiště a dokonce i hroby. Na některých kamenech jsou starým thirským písmem vytesána jména boha A polona a různých obyvatel. Ptolemájovci si tu v helenistickém období (300-145 před Kristem) zavedli vojenskou posádku, jež shlížela na hlavní přístav v hloubce pod sebou. Výlet do minulosti Staré T hiry je příjemným vytržením z plážové nudy. Nachází se totiž přímo nad oblíbenou santorinskou pláží Kamari. Od mořské hladiny můžete vystoupat několik set metrů na náhorní plošinu, která odděluje Kamari na jedné a pláž Perissu na druhé straně. Cesta je to krkolomná, zvláště z Perissy, a po pravdě hodná poutníka. Vlní se v několika proudech podél strmé stěny útesu, proudy se rozbíhají a zase sbíhají a většinou vedou k poznání, že existují-li mezi nimi zkratky,tak jsou pouze optické. T urista ve formě zdolá kopec za dobrou půlhodinku, turista zámožnější potom může volit přístup z druhé strany. Tam totiž čekají osedlaní mezci, kteří za hvizdu bičíku a za nemalý bakšiš zhruba za stejnou dobu turistu na T hiru dopraví na vlastním hřbetu po silnici.
Poté, co se sopečný prach usadil, mohli svědci, pokud by tam bývali nějací zbyli, s úžasem spatřit, že většina povrchu ostrova se pohroužila do mořských vod. Nad hladinou ještě nějaký čas čoudil kráter vulkánu a ve vzdálenosti několika set metrů od něj se z vod kaldery trochu bázlivě zdvíhaly příkré stěny srpovitého útvaru. Tak vzniklo Santorini. Většina turistů, kteří do Řecka na Santorini jezdí za nádhernými západy slunce, černými plážemi a pitoreskní architekturou, si ovšem fakt, že Santorini byly vlastně druhé Pompeje, vůbec neuvědomuje. Místo po zemi šlapou po strupu ze sopečné lávy,který mění barvy od červené k černé a hnědé, a netuší, že dodnes si vědci lámou hlavou nad tím, kam se poděli obyvatelé ostrova se svými zvířaty a cennostmi v okamžik výbuchu patnáct set let před Kristem. Zbyly po nich pouze kompletně evakuované, dodnes dochovalé budovy a spousta otázek. Ulice,několikapatrové domy s nádhernými malbami na zdech, sklady - tak vypadalo městečko Akrotiri, které podobně jako Pompeje dlouhá staletí spočívalo pod vrstvou lávy a prachu. Zatímco v Pompejích výbuch obyvatelstvo překvapil nepřipravené a pohřbil je zaživa, obyvatelé Strongyle, jak se tehdy ostrov nazýval, patrně vytušili blížící se nebezpečí, ohlašované několika zemětřeseními, a uchýlili se do bezpečí. Odpluli a vzali s sebou i své cennosti a zvířata. Kterým směrem však jejich lodě vypluly,ani to, zda plavbu přežili, dodnes není známo. Ostatně k odhalení existence této záhadné civilizace a odkrytí zachovalého města, došlo až v tomto století. Pozůstatky z Akrotiri se nachází na jihozápadním cípu ostrova nedaleko takzvané »Červené« pláže se zbarveným pískem. Obvodová zdiva kamenných domů ohraničují uličky a náměstí, které místy dosahují i několikametrové výšky. V chladném přítmí plechového přístřešku, který městečko chrání před povětrnostními živly, snadno rozpoznáte v troskách domů otvory pro okna a dveře a dokonce i dochované nádoby - vypráví příběh o tom, jak žili lidé před tři a půl tisíci lety. Ti, kdo městečko pod lávou objevili první, se mohli pokochat i dokonalými malbami na stěnách, jež znázorňovaly scény z tehdejšího života. Dnes je můžete obdivovat v originální podobě v Národním archeologickém muzeu v Aténách.
Stará Thira
Několik set metrů nad mořem, na skalnatém útesu víří jemný vánek hradbu horkého vzduchu a víská stébla vysoké trávy. Sem a tam si to šustí vyprahlá vegetace a otírá se o v kamenni ukrytou zašlou slávu starých časů. Hon na zaniklé civilizace totiž nalezištěm Akrotiri na Santorini nekončí. Právě na vrcholu skály zaklíněné do pobřeží se nacházela Stará T hira, pevnost, kterou v devátém století před naším letopočtem založili Dórové a o níž se během dějin dělili i Féničané, Římané a Byzantští. Narozdíl od Akrotiri zanikla Stará T hira přirozeným způsobem. I tady žili lidé v kamenných domech s úzkými uličkami, které se sbíhaly do místa, v němž stálo divadlo. To tam stojí dodnes podél prašné cesty,z jeho někdejší velikosti a mohutnosti rozmělněné na prach vystupují kamenné základy,z nichž se dá lehce ve fantazii vykonstruovat jeho někdejší sláva. Středem Staré T hiry vede Posvátná cesta, kolem níž jsou nakupeny lázně, svatyně, tržiště a dokonce i hroby. Na některých kamenech jsou starým thirským písmem vytesána jména boha A polona a různých obyvatel. Ptolemájovci si tu v helenistickém období (300-145 před Kristem) zavedli vojenskou posádku, jež shlížela na hlavní přístav v hloubce pod sebou. Výlet do minulosti Staré T hiry je příjemným vytržením z plážové nudy. Nachází se totiž přímo nad oblíbenou santorinskou pláží Kamari. Od mořské hladiny můžete vystoupat několik set metrů na náhorní plošinu, která odděluje Kamari na jedné a pláž Perissu na druhé straně. Cesta je to krkolomná, zvláště z Perissy, a po pravdě hodná poutníka. Vlní se v několika proudech podél strmé stěny útesu, proudy se rozbíhají a zase sbíhají a většinou vedou k poznání, že existují-li mezi nimi zkratky,tak jsou pouze optické. T urista ve formě zdolá kopec za dobrou půlhodinku, turista zámožnější potom může volit přístup z druhé strany. Tam totiž čekají osedlaní mezci, kteří za hvizdu bičíku a za nemalý bakšiš zhruba za stejnou dobu turistu na T hiru dopraví na vlastním hřbetu po silnici.
 Zvonice kostela na ostrově Santorini přehlíží vody kaledry |
 Jako šlehačka na dortu jsou na strmých skalách ostrova posazené vesničky - pohled od vyhaslého vulkánu. |
 Starověká Thira dodnes shlíží na vody egyptského moře z vrcholu strmého útesu |
 Kaskádovité terasy vesničky Oia na ostrově Santorini |
 Thira, hlavní město Santorini |
 Zapadlá zákoutí nabízejí oddych i občerstvení |
