Většinu klášterů lze nalézt východně od města Suceava, v oblasti takzvaného Moldavska, které dříve zasahovalo mnohem hlouběji do území dnešní Moldávie a Ukrajiny. Zde, zhruba před 500 lety vyrůstaly kláštery, jako útočiště byzantské církve. Mezi nejdochovalejší kláštery patří Voronet, Moldovita, Sucevita, Putna a Humor. Kláštery jsou přístupné turistům, vstupné činí v přepočtu dvacet až čtyřicet korun. Po vstupu do kláštera se návštěvník ocitne doslova v jiném světě a je vtažen jeho vnitřním životem. Nejpůsobivějším objektem každého kláštera je bezesporu kostel, stojící v centru čtvercového "náměstí", ohraničeného zdmi a hospodářskými budovami. Vnější i vnitřní stěny kostela jsou vyzdobeny malbami - dodnes se některé z nich dochovaly téměř neporušené, přestože na rozdíl od klasických italských fresek je vrstva barvy silná pouhých čtvrt milimetru. Tyto "billboardy středověku" zobrazují rozličné náboženské motivy, často i velice morbidní a do detailu zpracované výjevy.
Pokud byste se nemohli rozhodnout, který z klášterů navštívit, vězte, že: asi nejhezčí malby najdete v klášteru Voroneta, Sucevita a Moldovita, zajímavou architekturou (kombinace byzantského stylu a gotiky) se může pochlubit klášter Putna. Klášter Sucevita má nádherné umístění v krajině - nejhezčí pohled na něj a okolní hory je ze sousedního pahorku. Nejvhodnější doba pro návštěvu je co nejdříve ráno - většina klášterů otevírá v osm hodin. Převážnou část turistů zde tvoří Rumuni, zahraniční návštěvníci přijíždějí nejčastěji z Maďarska a Německa. Poblíž klášterů rozkládají své stánky místní trhovci, nabízející nejrůznější suvenýry - od pletených košů až po ručně tkané koberce z ovčího rouna.
Samozřejmě, že vysoká koncentrace návštěvníků přitahuje i jiné existence - parkoviště obcházejí žebrající cikánky s dětmi v náručí a zkoušejí na cizincích své štěstí. Není však radno jim cokoliv dávat, neboť zde více než kde jinde platí přísloví: Podej prst a utrhnou ti celou ruku.
O kus dál na západním směrem, za sedlem Prislop, se zdvihá pohraniční hřeben hor Maramuret. I tyto rozložité hory, kde se střídají hluboké lesy a otevřená údolí pokrytá pastvinami, skýtají mnohá překvapení. Pravou perlu Maramurešských hor najdeme v údolí řeky Iza, kde se v mozaice políček, luk a lesů nachází několik vesnic s unikátní dřevěnou architekturou. Rázovité původní dřevěné architektuře zde dominují všudypřítomné řecko - katolické a ortodoxní kostely. Nejstarší dřevěný kostel v kraji je z roku 1364 a nachází se na malém pahorku ve vesnici Ieud. Naproti tomu nejvyšší kostel najdeme ukrytý v sadu jedné z usedlostí ve vesnici Turdetti -věž kostela z roku 1724 je 45 metrů vysoká a je nejvyšší dřevěnou stavbou v Evropě vůbec. Pokud budete důvěřovat starému schodišti, naskytne se vám z ochozu věže překrásný panoramatický výhled do okolní krajiny.
Interiéry většiny kostelů jsou zdobeny náboženskými motivy, malby pocházejí většinou z 18. století a byly prováděny místními umělci. Kostely jsou většinou přístupné ojedinělým návštěvníkům. Jestliže najdete dveře zamčené, stačí zaklepat v nejbližším stavení a jeho obyvatelé vám s největší pravděpodobností kostel odemknou a provedou vás po něm.
Pokud byste se nemohli rozhodnout, který z klášterů navštívit, vězte, že: asi nejhezčí malby najdete v klášteru Voroneta, Sucevita a Moldovita, zajímavou architekturou (kombinace byzantského stylu a gotiky) se může pochlubit klášter Putna. Klášter Sucevita má nádherné umístění v krajině - nejhezčí pohled na něj a okolní hory je ze sousedního pahorku. Nejvhodnější doba pro návštěvu je co nejdříve ráno - většina klášterů otevírá v osm hodin. Převážnou část turistů zde tvoří Rumuni, zahraniční návštěvníci přijíždějí nejčastěji z Maďarska a Německa. Poblíž klášterů rozkládají své stánky místní trhovci, nabízející nejrůznější suvenýry - od pletených košů až po ručně tkané koberce z ovčího rouna.
Samozřejmě, že vysoká koncentrace návštěvníků přitahuje i jiné existence - parkoviště obcházejí žebrající cikánky s dětmi v náručí a zkoušejí na cizincích své štěstí. Není však radno jim cokoliv dávat, neboť zde více než kde jinde platí přísloví: Podej prst a utrhnou ti celou ruku.
O kus dál na západním směrem, za sedlem Prislop, se zdvihá pohraniční hřeben hor Maramuret. I tyto rozložité hory, kde se střídají hluboké lesy a otevřená údolí pokrytá pastvinami, skýtají mnohá překvapení. Pravou perlu Maramurešských hor najdeme v údolí řeky Iza, kde se v mozaice políček, luk a lesů nachází několik vesnic s unikátní dřevěnou architekturou. Rázovité původní dřevěné architektuře zde dominují všudypřítomné řecko - katolické a ortodoxní kostely. Nejstarší dřevěný kostel v kraji je z roku 1364 a nachází se na malém pahorku ve vesnici Ieud. Naproti tomu nejvyšší kostel najdeme ukrytý v sadu jedné z usedlostí ve vesnici Turdetti -věž kostela z roku 1724 je 45 metrů vysoká a je nejvyšší dřevěnou stavbou v Evropě vůbec. Pokud budete důvěřovat starému schodišti, naskytne se vám z ochozu věže překrásný panoramatický výhled do okolní krajiny.
Interiéry většiny kostelů jsou zdobeny náboženskými motivy, malby pocházejí většinou z 18. století a byly prováděny místními umělci. Kostely jsou většinou přístupné ojedinělým návštěvníkům. Jestliže najdete dveře zamčené, stačí zaklepat v nejbližším stavení a jeho obyvatelé vám s největší pravděpodobností kostel odemknou a provedou vás po něm.
JAK SE TAM DOSTAT:
Do Rumunska se můžete dostat vlakem, nebo vlastním autem - doporučený hraniční přechod je Oradea. V uvedených oblastech je nejlepší se pohybovat vlastní dopravou (autem, na kole) nebo pěšky. Veřejná doprava je nespolehlivá, za autostop je zvykem platit. Jedna z mála, která sem pořádá zájezdy, je například pražská Adventura. Podrobné mapy jsou vzácností, dostupná vhodná mapa na trhu je v edici Marco Polo v měřítku 1:750 000.
UBYTOVÁNÍ:
Pod stanem na tábořištích (poznáte je podle zbytků ohnišť a odpadků), nebo ve volné přírodě. V privatu jen v turistických oblastech - například poblíž klášterů není problémem, nebo se spolehnout na pozvání domů (musíte ale vypadat chudě). Turistické ubytovny - tzv. "cabany" z hygienických důvodů se nedoporučují.
