"Ano, je to nebezpečné a každý víkend se někdo zraní nebo zemře, ale nemyslíme na to, je to prostě zábava," tvrdí Anna, jediná žena v Anggově týmu, která zde působí společně s manželem v roli mechaniků. Jak se půlnoční závody zrodily, si už nikdo nepamatuje, ale jejich proslulost se záhy rozšířila po celém městě, dnes se jezdci počítají na stovky. K účasti není nutné vůbec nic, pouze přijet v obvyklou dobu na obvyklé místo. Pro mnohé ze závodníků je řidičský průkaz zbytečným přepychem a marihuana prostředkem, jak si na přibližně kilometrových drahách dodat odvahy. Závodní okruhy většinou vznikly na okrajích Jakarty, jejich uživatelé se snaží zatarasit běžné silnice tak, aby na ně nemohli vjet ti, kteří sem nepatří. Ne vždy se to podaří, navíc některé z drah si jezdci vytýčili uprostřed běžného provozu. Enol se před šesti měsíci srazil s motorovou tříkolkou, dodnes ztěžka pohybuje pravou rukou a prsty nemůže narovnat vůbec. Na jeho operaci, která stála dva roční platy státního úředníka, pořádala sbírku celá parta. Řidič tříkolky, který se s Enolem srazil, při pohledu na bezvládné zkrvavené tělo utekl. Jindy jsou to však samotní závodníci, kteří musejí ustoupit. Když jejich zábava přiláká pozornost policie, nezbývá než celé setkání rozpustit. "Pokud přijede osamělý policista, je to v klidu, prostě ho zaženeme na útěk, když se jich objeví víc, musíme zmizet my," tvrdí Rahman. Pocit volnosti a svobody jsou nejčastěji vyslovovanými důvody, které závodníky přivádějí do nočních ulic Jakarty. Jejich zábava však může mít také mnohem praktičtější ráz. Na sázkách, které závody doprovázejí, lze získat docela slušné peníze. Dobří jezdci poskytují také šanci, aby se o práci jejich mechaniků začali zajímat také ostatní. Společně si tak Angga a jejich přátelé možná splní sen o tom, že si otevřou vlastní prodejnu motocyklů.
8. listopadu 2000 8:42
