Letošní únor se tragicky zapsal zemětřesením v Turecku a Sýrii, a také velkými požáry v Chile. Po nich v pořadí následovaly ničivé povodně v Mosambiku a Brazílii, tropická cyklona zasáhla Madagaskar a nakonec bouře Judy zasáhla Šalamounovy ostrovy. Jen z tohoto výčtu událostí za nejkratší měsíc v roce je patrné, že o přírodní katastrofy ve světě není nouze. A je jim také ve zpravodajských relacích věnována nemalá pozornost.
Naopak minimální pozornosti se dočkávají katastrofy, které se podařilo odvrátit. Tedy situace s výrazně kritickým potenciálem, při nichž se ztrátám na životech či majetku podařilo „nějak“ zabránit. Mezinárodní projekt Disasters Avoided se rozhodl, že to změní. Proč? V krátkosti proto, že neinformovat o událostech, které dopadly nad očekávání dobře, je velká chyba. Jejich pozitivní příběh totiž může inspirovat, a při podobné situaci sehrát zásadní roli.
Cyklona Sitrang v Bangladéši loni v říjnu byla velice silná, ale nezpůsobila velké ztráty. Místní obyvatelé včas věděli, jak se na ni připravit.
Velmi názorným příkladem může být například oblast východního Pákistánu – dnes už Bangladéše – v listopadu 1970. Tehdy totiž oblast zasáhla nebývale silná tropická cyklona a způsobila vzestup hladiny Gangy o 10 metrů. Pod vodou tehdy skončila celá města, počet obětí na lidských životech přesáhl 300 tisíc. Od té doby se taková tragédie jako přes kopírák zopakovala ještě několikrát, včetně pětimístných až šestimístných cifer počtu obětí.
Naposledy v roce 1991, kdy těch mrtvých bylo 140 tisíc. Ale od té doby se věci konečně začaly měnit. V Bangladéši dnes žije třikrát víc lidí než před padesáti lety. A přestože jsou nyní v celém regionu tropické cyklony mnohem častější, důsledky v podobě ztrát na životech jsou tam minimální. Tedy alespoň ve srovnání s katastrofickým rokem 1970. Mrtvých bývají teď „jen“ desítky.
Projekt Disasters Avodied určitě nechce bagatelizovat současné ztráty na lidských životech. Chce spíš poukázat na to, co se například v Bangladéši v posledních letech změnilo.
Více obyvatel, hustší zástavba, frekventovanější tropické cyklony. Přesto jsou nyní ztráty na majetku a životech v Bangladéši menší.
„A protože se katastrofa biblických rozměrů nekoná, chybí u ní přítomnost světových zpravodajských médií,“ vysvětluje profesor analýz bezpečnostních rizik, Ilan Kelmanem z londýnské University College. „Díky nim se sice každý dozví, co všechno bylo špatně, když ke katastrofě doje, ale prakticky nikdo se už nedozví, co bylo uděláno dobře, pokud k ní náhodou nedošlo.“
Konkrétně v Bangladéši je snížení počtů obětí výstupem dlouhodobého programu vzdělávání veřejnosti, cvičení připravenosti, propracovanějšího varovného systému, modernizovaných postupů řízené evakuace obyvatel a také pohotovějšího zajištění náhradního přístřeší.
V bangladéšských vesnicích nyní existují pověření dobrovolníci vybavení megafony, kteří mají za úkol varovat své spoluobčany. Komunitní centra složí jako skladiště krizového materiálu, školy jsou nově budovány tak, aby mohly posloužit jako nouzová humanitární útočiště. Jde často o malé změny, které ovšem přinášejí velmi výrazné výsledky.
Setkání s fenomenální rybou potápěče nepotěšilo. Věští zemětřesení |
Projekt Disasters Avodied, vedený univerzitními badateli, analytiky a bezpečnostními konzultanty se pokouší upozorňovat právě na tyto drobné pozitivní změny.
Motivující příklady dobré praxe mohou být velmi lokální, anebo svými měřítky ohromující. Skromný je příběh z coloradské Boulder County, kde místní lidé ve spolupráci s neziskovkou Wildfire Partners „aktualizovali“ stavebně svá obydlí tak, aby odolala ohni.
Když tu v červenci 2016 došlo k velkému lesnímu požáru, muselo být evakuováno 2 tisíce lidí. Ale poté, co se oheň podařilo zkrotit, se mohli nastěhovat zpět. Ta chytře adaptovaná bydlení přispěla k tomu, že škody na domech byly minimální.
Mnohem rozsáhlejší pak byla realizace z Vietnamu. Tam povodně a bouře každý rok ohrožují existenci dvanácti milionů lidí. V průběhu posledních let se tam ve velkém investovalo do budování klimatu-odolné infrastruktury, výstavbě čtyř tisícovek domů odolávajících záplavám a také do ochrany 20 tisíc hektarů mangrovových porostů. Ty totiž slouží jako „nárazník“ proti síle vln.
Mangrovy vytvářejí podél pobřeží tropických států nárazníkové pásmo. Tlumí příboj ničivých vln, berou energii tsunami.
V roce 2019 udeřila bouře Matmo na Quang Ngai, a její síla byla destruktivní. Ale nevybila se na nepřipravených domácnostech. Škody byly v rámci možností minimální. Byla to přesně ta katastrofa, která vlastně nenastala. A o které si v novinách ze světa nepřečteme, protože pozornost strhují negativní zprávy, nikoliv pozitivní příklady.
Podle Disasters Avoided není zas tak těžké předcházet katastrofám. Chce to jen správné myšlenkové nastavení. Jde o pochopení základních příčin katastrof, správně rozložené investice na potřebná místa, chápání environmentálních a sociálních souvislostí, realistické cíle. „Katastrofy, které se nestaly, jsou pak pro lidstvo mnohem lepší lekcí, než ty, k nimž bohužel došlo,“ dodává Kelman.
