Mapa © PLANstudio s.r.o.
Hora Marhát (748 m) leží 10 km východně od věhlasných Piešťan a ve svém bezprostředním okolí vytváří nápadnou dominantu. Je nejvyšším bodem jižní části Povážského Inovce a se sousedním Bieleným vrchem (732 m) tvoří nápadný dvojvrcholový masiv v krajině.
Přestože pohoří v těchto partiích ztrácí svou nadmořskou výšku, terén je tady velmi členitý a nápadný. Mají to na svědomí souvrství druhohorních vápenců, na nichž vznikly nejenom výrazné terénní tvary, ale i krasové jevy. Z hlediska turistické návštěvnosti však tato oblast představuje zapomenutý kout, kam našinec zabloudí spíše jen omylem. Pokud by se vám to stalo, určitě nebudete litovat.
Krajina dolního Ponitří z vrchu Marhát
Název hory souvisí s Velkomoravskou říší
Název Marhát má zřejmě raně středověký původ a souvisí pravděpodobně s etnickým názvem obyvatel západního Slovenska a jižní Moravy v dobách Velké Moravy, která byla zvláště ve franských písemných pramenech uváděna jako Merhárie či Merehari. Historie zde však začíná již v mladší době kamenné před 2 500 až 2 700 lety, kdy na Marhátě existovalo valy opevněné hradisko, jehož sídlištní terasy se zachovaly na jihovýchodních svazích.
V dobách Velkomoravské říše tu vznikla středověká osada vesnického typu, jejíž obyvatelé se specializovali na těžbu a zpracování železné rudy. Archeologický výzkum z let 1974–1980 odkryl dva palisádové dvorce z 9. a 10. století, asi 150 kostrových hrobů, šperky, žernovy a tavicí pece. V té době tu také vedla důležitá cestní komunikace spojující Ponitří s Povážím a dalšími hradisky na Moravě.
Osídlení tu končí na přelomu 13. a 14. století, kdy se pod vrchem Marhát zřejmě již vyčerpaly zásoby železné rudy a vesnice se přemístila níže do úrodnějšího kraje. Také cestní komunikace napříč horami změnila směr a od té doby až dodnes vede výhodnějším terénem přes sedlo Havran.
Dnes je v okolí bývalé středověké osady jenom pustý, hluboký les a při četbě historických informací z panelu naučné stezky na vás dýchne zvláštní, tajuplná atmosféra. Tu si můžete ještě okořenit posezením u mystikou opředeného místa, které se nazývá svatý Jurko.
Nejstarší stavba na Slovensku
Malý kostelík na malé loučce uprostřed hlubokých lesů na jižním úpatí Marhátu představuje již sám o sobě překrásné místo. Zároveň se však jedná o unikátní architektonickou památku, která se řadí k nejstarším stavbám na Slovensku. Jde o starorománskou rotundu z první poloviny 9. století zasvěcenou svatému Jiří.
Dolina Výtoky v Povážském Inovci
Sprašová rokle Velký jarok u Moravan
Stavba od té doby pochopitelně prošla mnohými architektonickými přestavbami, avšak zdivo má původní základ a podle odborných výzkumů se zachovalo až do výšky 5–7 metrů. Vznik stavby souvisí s existencí výše zmíněné středověké osady. I po jejím zániku byl kostelík udržován, roku 1530 tu byla postavena poustevna a středověká církevní škola.
Románská rotunda Jurko - národní kulturní památka
Svatý Jurko je nejenom přední architektonickou a archeologickou památkou na Slovensku, ale také významným poutním místem. Pravidelně několikrát do roka se tu pořádají různá setkání a poutě, čemuž je přizpůsobeno i bezprostřední okolí s malým amfiteátrem.
Po větší část roku tu však bývá pusto a prázdno, což umožňuje naplno vychutnat mystickou a tajuplnou atmosféru tohoto překrásného, kdysi hustě osídleného místa, kde v dávných dobách žili, pracovali a umírali lidé...
Pro živější a názornější představy návštěvníkům slouží palisádová brána při vstupu do areálu a středověké srubové obydlí naproti kostelíku.
Marhát zatím bez rozhledny
Ke svatému Jurkovi a na vrch Marhát se nejčastěji chodívá z jihu z obce Nitranská Blatnica, kde začíná i trasa naučné stezky. Krajinářsky mnohem přitažlivější je však cesta ze severu z doliny Výtoky, kde lze u rekreačního střediska zaparkovat.
Vstupní palisádová brána do areálu národní kulturní památky Jurko
Zelená turistická značka vás odtud povede ostrým vápencovým hřebenem kolem několika krasových jeskyní a přes spoustu skalních vyhlídek, odkud se otevřou překrásné vzdušné pohledy do hlubin doliny, na kopce Povážského Inovce a zejména na majestátní masiv zalesněného vrchu Marhát. Tato část pohoří nese název Krahulčí vrchy a patří k nejkrásnějším v celém pohoří.
Krasová jeskyně pod Krahulčími vrchy
Třešničkou na dortu je pak přechod hřebene hory Marhát, který pokrývají zcela neobvyklé lesní porosty se zajímavou květenou tvořené převážně jasanem a javorem, místy i bukem. Při pohledu na pokroucené stromy neobvyklého druhového složení pochopíte, že se nacházíte již v poněkud odlišné klimatické zóně, vystavené výrazně teplým vlivům z jihu.
Vrchol samotný je sice bez výhledu, při přechodu hřebene po červené značce se však otevřou několikrát průhledy směrem na jih a východ na protilehlé pohoří Tríbeč. Ještě zhruba před 20 lety stála na nejvyšším bodě dřevěná triangulační vyhlídková věž. Bohužel již spadla a novou zatím nikdo nepostavil. Snad i proto chodí do oblasti vrchu Marhát zatím jen velmi málo návštěvníků, což umožňuje naplno vychutnat zvláštní kouzlo této pozoruhodné lokality.
Může se hoditDoporučená trasa 2) Nitranská Blatnica – svatý Jurko (zelená a žlutá) – sedlo Marhátu (žlutá) – Marhát (červená) – sedlo Gajda (červená) – Visiace skaly (červená odbočka) – Nitranská Blatnica (zelená). Celkem cca 18 km, 6 hodin. Jak se tam dostat Mapa Užitečný web |
