Změť těl, pachů, vůní, zvuků, kouře, světel, hudby, dupání, výskotu, pohybů, nadšení, vášní, dojetí i zuřivosti. V rudém mlýně to hučí jako v úle a atmosféra by se dala krájet. Vzduch taky. Čpí to životem a inspirací. Na pódiu se zmítá tanečník Gumový Valentin a mezi stoly víří jeho svůdné kolegyně. Místy jsou těla hostů namačkána jedno na druhé – krásní i oškliví, mladí i staří, bohatí i chudí. Každý je přitom osobnost, nezřídka s osudem, jaký by vydal na pět knih. Zanedlouho jich o některých vznikne ještě daleko víc. A o podniku samotném vedle filmů a divadelních představení také. To je Moulin Rouge roku 1889, kdy ho jako tančírnu založil Joseph Oller, který měl s provozováním kabaretů a kaváren už velké zkušenosti. Tentokrát se skutečně trefil a vytvořil nejslavnější ze všech bohémských podniků světa s maketou velkého červeného mlýna v průčelí.
Člověk má čas si tu s nadhledem uvědomit, že Praha je vlastně malá Paříž, což myslím v nejlepším smyslu slova. Nikde jinde si totiž nepřipadáte víc v Praze než právě tady.
