Hlava 22: 18 minut
Kdo byl někdy v New Yorku, zní mu to jako zaklínadlo: Downtown Brooklyn - Uptown Bronx. Chcete jet na Manhattanu na sever, jedete směrem Bronx, chcete na jih, vyberete směr Brooklyn. Jednoduchá severojižní orientace, kterou nelze poplést. Ale stane se nemožné a pak se dějí věci. Zoufalec narazí na háček v dokonalém systému, který připomíná pověstnou "hlavu 22" zákona ve stejnojmenné knize Josepha Hellera.
Newyorčané tomu říkají jednoduše "18 minut".
Žena u turniketů na stanici 86. ulice je viditelně naštvaná a zároveň odevzdaná. Zatímco kolem sviští davy, ona stojí a čeká. Všimnete si jí až poté, co dopadnete stejně jako ona.
Protáhnete jízdenku s magnetickým páskem, ale místo očekávaného "GO" a zeleného světélka se objeví červená a nápis "TRY AGAIN PLEASE" (zkuste znovu). Znovu a znovu na vás civí červená. A kolem už prošla půlka New Yorku. "Osmnáct minut, že jo? Osmnáct minut jako já. Je to k vzteku!" říká žena.
Jakých osmnáct minut, proboha, co to je za binec? Jízdenka musí být správná, stála 21 dolarů a má vydržet celý týden.
Po chvíli konverzace vám to dojde. Kdo se na stanici, která má rozdělená nástupiště pro severní a jižní směr, splete a sejde omylem na Uptown Bronx, ačkoli chtěl na Downtown Brooklyn, má smůlu. Musí pak čekat osmnáct minut, než ho turniket znovu pustí správným směrem. To proto, aby si chytráci nepředávali jednu jízdenku přes turniket a nepodváděli.
|
Přečtěte si |
"Tak to povíme hlídači stanice," usmějete se optimisticky na ženu a ukážete na prosklenou kukaň za vámi.
"Jo, už jsem tam byla dvakrát. A víte, co řekli? Osmnáct minut."
Jdete to zkusit taky. "Čekejte osmnáct minut," vyštěkne žena v modré uniformě. Tváří se jako ředitelka celého metra.
Až sem to vypadá jako historka, která se může stát kdekoli na světě. Až do okamžiku, než řeknete: "Tak to podlezeme."
Porušení zákona se nevyplácí
Čekající žena, která jinak vypadá, že má pro strach uděláno, zbledne a koukne na vás, jako že jste se zbláznili. A když pak skutečně proklouznete, dostaví se divný pocit. I lidé kolem se dívají divně. Teprve později člověk zjistí, že "nepodlezl obyčejný turniket", ale "porušil zákon státu New York", za což mu hrozilo okamžité zadržení a u soudu pokuta 75 dolarů nebo dva dny veřejně prospěšných prací v metru.
První, co bouchne do očí uvnitř vagonu, je relativní čistota, počet různých zákazů a příkazů, neuvěřitelná etnická i kulturní změť cestujících a konečně jejich chování.
Stůjte dál od zavírajících se dveří, prosím.
Neopírejte se o dveře. Přednostní místo pro postižené.
Nedržte dveře.
Vedle je plakát vyzývající mladé muže k nástupu do řad NYPD - newyorské policie.
Naproti sedí jamajský "rastaman" se síťkou přes vlasy a obrovským, jeden a půl metru vysokým skateboardem. Nějaký černoch se sluchátky a baseballovou čepicí rapuje před sklem jako před zrcadlem a kontroluje pohyby svých rtů. Vedle sedí dva typičtí bankovní úředníci - čisté kalhoty, vyžehlené košile, kravaty. O kus dál si jakýsi muž neustále nandává a zase sundává teplé sportovní rukavice značky Nike. Pořád dokola.
Venku je třicet, ale ani v klimatizovaném vagonu zima není. Hodně lidí si čte. Takřka všichni si hledí svého a málokdo pustí sednout staršího. Nikdo však není příliš hlučný, a když do sebe dva při výstupu vrazí, takřka vždy následuje vzájemná omluva.
Ale vše se může během vteřiny dramaticky otočit.
Potyčka v metru
"O sóle mióóóó!!!" zapěje trochu provokativně mladík při výstupu na Union Square v samém centru Manhattanu za největšího návalu. "Fuck you!" zmrazí ho kdosi o několik metrů dál. Prásk! Z ruky zneuznaného zpěváka sviští prázdná láhev od džusu a tříští se mezi procházejícími lidmi. A je tu mela, při níž jde skoro o život. Itálie versus Portoriko? Portoriko versus Jamajka? Kdo ví...
Avšak nebyl by to New York, aby během několika vteřin kolem nehvízdaly brzdy policejního křižníku. Oba mladíky to asi bude brzy mrzet. Se škraloupem u policie se v tomto městě nežije snadno.
Ale to jsou výjimky. Podobně jako v centru Manhattanu to vypadá i v podzemí Bronxu, Brooklynu nebo Harlemu. Newyorské metro si drží svůj řád, jen skladba lidí se mění. Kdo nedopatřením usne, může si připadat jako John Depp coby filmový "Mrtvý muž" ve vlaku na Divoký západ. Probudí se a bude jediným bělochem v přeplněném vagonu.
|
Čtyři miliony lidí denně Newyorské metro bylo založeno v roce 1904 a zprvu jezdila jen jedna linka po Broadwayi, dlouhá zhruba 14 kilometrů. Dnes má metro na 25 linek o celkové délce 1050 kilometrů, z nichž některé se ještě dělí na lokální a expresní. Ty nejdelší nemají dvacet stanic jako u nás v Praze, ale padesát až šedesát. Denně metrem projdou čtyři miliony lidí. Jedinečně hustá síť umožní, že na Manhattanu se člověk může pohybovat jenom metrem. Takřka na jakékoli místo dojede za půl hodiny a pěšky pak dorazí tam, kam potřebuje, za dalších patnáct minut. Vlaky jsou delší než u nás a uprostřed je navíc průvodčí. Přibližně do roku 2010 by newyorská podzemka, která je stále relativně technologicky zastaralá, měla projít totální modernizací na plně automatický systém. |
 Stanice na Times Square po 11. září 2001. na zdech jsou fotografie nezvěstných. |
 Tak vypadají turnikety metry v New Yorku. Dají se podlézt, i přeskočit, ale dovolí si to jen málokdo |
 V neworském metru si všichni hledí svého, nkdo není příliš hlučný a málokdo pustí sednout staršího |
 Příští rok to bude sto let, kdy v new Yorku začalo jezdit metro. Takhle to v něm vypadalo v 50. letech. |
