Národ Marijců žijící v Povolží má dodnes vlastní náboženství, k němuž se pojí i specifické tradice a obřady. Na jeden takový vás nyní zveme do Joškar-Ola, hlavního města Marij El.
Svátek v sosnovém háji
V borovém háji na okraji dvousettisícové Joškar-Oly tiše naslouchá modlitbě marijského duchovního asi padesát lidí. Někteří oblečeni do tradičních pestrých krojů, jiní si jen tak v civilu přišli připomenout tradiční svátek Agavarem.
To, že se obřad koná po širým nebem, není žádná náhoda. Jak mi po jeho skončení vysvětluje duchovní Albert Rukověšnikov, marijská víra je založena na propojení člověka s přírodou, která má nad lidmi magickou moc a je pro ně zdrojem absolutního dobra, pokud jí lidé neškodí.
"Agavarem je pro nás Marijce jeden z největších svátků. Modlíme se, přinášíme oběti našim bohům, děkujeme jim a prosíme je o pomoc. Po skončení obřadu se pak navzájem hostíme tradičním jídlem, které každý přineseme, např. lívanci, vejci, kaší. Mladí společně se starými pak hrajeme různé hry. Je to svátek radosti a vidíte - bohu se to líbí, ještě ráno pršelo a teď nám poslal pěkné počasí," usmívá se Albert Rukověšnikov.
Marijský duchovní Albert Rukověšnikov
Republika Marij ElHlavní město: Joškar-Ola (dříve Carjovokokšajsk) |
"Dnešek je dnem, kdy se klaníme sílám přírody a společně se scházíme, radujeme a veselíme. A to všechno vychází z naší duše, však sama vidíte - nikdo nám nepřikazuje, abychom přišli. Jsem moc ráda, že jsme my Marijci naše tradice zachovali, že jsme schopní se sejít a i v těžkých časech společně hledat sílu překonávat problémy, které nás trápí," říká viditelně dojatá žena.
Noční obřady za SSSR
Časy, kdy se příslušníci marijského národa scházet nemohli, respektive mohli pouze za nekompromisního dohledu sovětských úřadů, přitom nejsou tak daleko.
PohanstvíPohanství, též paganismus, je výraz používaný dnes především v křesťanské kultuře pro veškerá polyteistická náboženství vyznávaná zejména v oblasti Evropy. Jedná se o náboženství a kulty, které uznávali především staří Germáni, Slované, Keltové a jiné evropské národy. |
"Za komunistů nám modlitby zakazovali. Jako dítě jsem chodil s babičkou na tajné noční obřady, kde jsme se modlili do pěti, šesti do rána. Milice i partajní výbory za to tehdy lidi pronásledovali, situace se zlepšila až za Gorbačova po perestrojce. Jediná výjimka byla za války. V roce 1943 byla situace tak špatná, že i Stalin věděl, že se bez naší silné víry neobejde a dovolil lidem se modlit," vzpomíná marijský duchovní.
Kroj jako upomínka na sovětska léta
"Nebezpečná" víra na seznamu ohrožených druhů
Echo nepřetržité úřední kontroly se mírně rozeznívá ale i dnes. U obětního ohniště znuděně postává skupinka policistů, kteří jsou tu údajně jsou kvůli bezpečnosti oslavujících. Není mi ale jasné, jak by si zcela střízliví lidé, jimž víra zakazuje pít i kouřit, mohli ublížit při modlení nebo poměrně neškodných dětských hrách, jako je třeba přehazování stromu uvařeným vajíčkem.
Po pár kolech soutěží spěje svátek ke konci. Hájem se ještě chvíli nese marijština, než se - pro tentokrát snad jen dočasně - rozplyne na okraji převážně rusky hovořící místní metropole.
Jak dodává jeden z duchovních, nezbývá než se snažit, aby stejný osud nepotkal i celou marijskou kulturu.
ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ
Sobota: Neděle: |
Tuto sobotu a neděli od 10:05 (repríza ve 22:05) na Radiožurnálu:
