Horské štíty, hluboké kaňony a nádherné treky. Mallorca jak ji neznáte

Létu se raději vyhněte, ten pravý čas je teď. Vyražte na Mallorce do krásných hor a přelidněné letní pláže přenechte jiným. Na jaře ještě není takové vedro a hlavně se po ostrově pohybuje řádově méně lidí než v hlavní turistické sezoně.

Něco přes tři a půl tisíce čtverečních kilometrů (tedy asi jako Karlovarský kraj) a více než deset milionů turistů ročně (tedy asi jako v celém Česku) – to není dobrá matematika. Právě taková jsou ale čísla na Mallorce, největším ze španělských ostrovů.

Výsledek je jednoznačný: pokud tam dorazíte v hlavní sezoně, tedy o letních prázdninách, budete prostor sdílet s příliš mnoha dalšími zájemci. A ne jenom v hotelu či na pláži. Nepříjemně plno bude i na silnicích, v restauracích, v katedrále v Palmě, na lodním okruhu... prostě všude.

Ne nadarmo se v posledních letech část místních obyvatel (na ostrově jich žije asi 850 000) začala proti příliš intenzivnímu turistickému ruchu bouřit. Navzdory tomu, že nemalá část rezidentů právě z turismu žije.

Řešení je nasnadě. Na Mallorcu je třeba vyrazit buď teď, nebo na podzim. Jarní termín má výhodu předlouhých dnů (v květnu je vidět do deseti do večera), v říjnu se zase ještě vykoupete v moři, které je na jaře studené.

Na Mallorský Matterhorn

Serra de Tramuntana, vápencové pohoří táhnoucí se nad severozápadním pobřežím Mallorcy, je impozantní. Hory tu „vyrůstají“ přímo z moře, jejich svahy jsou strmé, rozčleněné řadou hlubokých údolí a díky nízkému zalesnění poskytují impozantní výhledy. Pro pěší turistiku na Mallorce představuje asi 70 kilometrů dlouhá Tramuntana základní oblast.

Nejvyšší vrchol ostrova Puig Major měří 1 445 metrů a spravuje jej španělská armáda – celý masiv je proto nepřístupný. Není ale třeba želet, Tramuntana nabízí mnoho dalších pěkných vrcholů. Po celé délce pohoří prochází pěší značená cesta GR221 a nabízí se tu samozřejmě celá řada jednodenních výšlapů.

Jedním z kopců, které na Mallorce padnou do oka, je 1 026 metrů vysoký Pug de Galatzó. Proslulost si vydobyl jednak svojí prominencí (jde s přehledem o nejvyšší vrchol jižní třetiny pohoří) a hlavně tvarem. Při pohledu od jihu totiž Galatzó nápadně připomíná slavný alpský štít na italsko-švýcarské hranici a říká se mu proto Mallorský Matterhorn.

Na jižním hřebeni Puig de Galatzó

Finále výstupu na Puig de Galatzó

Většina návštěvníků volí výstup z malebné obce Estellencs nad pobřežím, taková varianta vás ale donutí jít tam a zpět povětšinu stejnou cestou. My volíme orientačně náročnější a mnohem méně frekventovanou trasu od jihovýchodu.

Východiště u pramene Font des Pi totiž umožní udělat okruh přes impozantní jižní hřeben Galatzó. Dostat se na start tohoto kolečka ale není úplně snadné, potřebujete bezpodmínečně auto a z obce Puigpunyent je třeba se proplést labyrintem neoznačených lesních silniček.

Celý pěší okruh přes Puig de Galatzó trvá asi pět hodin, převýšení činí 500 metrů. Hlavně výstupová část jižním hřebenem je divoká a spíše než pochod po horské stezce to připomíná hru „najdi si svojí cestičku“. Na začátku treku je snadné zabloudit, dál už orientaci usnadňují občasné mužiky.

Pohled z vrcholu Puig de Galatzó k severu

Holý vrchol Galatzó poskytuje báječné výhledy na všechny strany, ty nejatraktivnější se otevírají směrem k pobřeží. Horní část horských svahů je úplně panenská a teprve níže, hlavně v okolí osad, jsou vidět terasovitá políčka – místy ještě využívaná, jinde ležící ladem. K dole se lesknoucí mořské hladině terén spadá strmě, nezřídka kolmými skalami. Zpět k lesnímu parkovišti sestoupíte pohodlnější cestou severovýchodním úbočím hory.

Tisíc a jedna zatáčka

Jiná perspektiva Serry de Tramuntana se naskytne z vyhlídkové silnice Ma-10, která prochází celou délkou pohoří z Andratxu na jihu až po mys Formentor na severozápadě ostrova. Neustále se kroutící cesta se na žádném místě nepřimyká k pobřeží a místy vystupuje do značné nadmořské výšky. Maximem je 870 nadmořských metrů na svahu horského hřbetu pod Puig Majorem, který cesta proráží tunelem.

Na mapě vypadá průjezd autem Tramuntanou jako hračka, ve skutečnosti je to ale záležitost na řadu hodin, a to počítáme jen dobu řízení. Je proto lepší si takový výlet rozdělit nejméně na dva dny a zařadit některou z atraktivních slepých odboček, které z páteřní silnice klesají k pobřeží. Ne všechny jsou značené a naopak skoro všechny řádně krkolomné – odměnou vám ale budou odlehlé a málo navštěvované pláže s krásnými scenériemi. Jednou takovou možností je Port des Canonge nedaleko vesnice Esporles, blízko k moři je to i z Banyalbufaru.

Členité severozápadní pobřeží Mallorcy u obce Banyalbufar

Pěkný polodenní výlet nad silnicí Ma-10 nabídne pěší trasa mezi obcemi Valldemossou a Deiá. Obě patří k nejatraktivnějším místům ostrova (Valldemossa také kvůli „profláklému“ pobytu Fryderyka Chopina a George Sandové v zimě 1838–1839) a jsou tedy celoročně řádně zalidněné, ale jakmile se vydáte na pochod, brzy budete sami.

Stezka vystoupá na vyhlídkový vrchol Puig Gros (938 m) a na cestu budete potřebovat čtyři až pět hodin. Zpátky do Valldemossy se vrátíte autobusem, jezdí přibližně jednou za hodinu.

Nejhlubším kaňonem

Ta nejznámější a nejodvážněji postavená silniční odbočka z páteřní cesty Ma-10 vede do malého přístavu Sa Calobra. Pokud se tam budete chtít jen podívat (a možná si přitom i pořádně zařídit – některé serpentiny jsou na téměř sedmisetmetrovém převýšení opravdu famózní) bez náročnějšího programu, tak si to nechte na večer.

Na toto místo totiž turistické autobusy zajíždějí během celého roku, na sklonku dne tam ale budete sami. Několik set metrů za posledními domy Calobry projdete dvěma umělými tunely ve skalách a asi po půl kilometru se dostanete k ústí kaňonu Torrent de Pareís, nejhlubšího údolí na ostrově. V létě se tu dá koupat u malé oblázkové pláže.

Útesy u Sa Calobry

Miniaturní pláž při vyústění soutěsky Torrent de Pareis

Z Calobry se ale nabízí i náročnější varianta, totiž průchod celým kaňonem Torrent de Pareís. V takovém případě se u plážičky obraťte k moři zády a ponořte se do atraktivního údolí lemovaného kolmými skalními stěnami. Tam potkáte v každé denní době jen minimum lidí, a pokud se na tento trek – nepochybně jeden z neatraktivnějších na celém ostrově – vydáte, tak vaším cílem už nemůže být nic jiného než výstup zpět k páteřní silnici Ma-10.

Takový podnik je ale nutné dobře připravit. Akce jednak vyžaduje dvě auta, případně se můžete pro návrat do Calobry spolehnout na stop. A nejde také o žádnou snadnou procházku, po opuštění kaňonu budete muset překonat strmé pasáže a celý výstup trvá nejméně pět hodin. Vede sice mimořádně krásnou, ale také zcela opuštěnou horskou krajinou, bez možnosti doplnění pitné vody či občerstvení. Převýšení dělá 650 metrů.

Může se hodit

Oficiální turistické stránky ostrova mají adresu www.infomallorca.net, vyplatí se ale prozkoumat i další zdroje, především portál www.seemallorca.com. Dobré informace k možnostem pěší turistiky (v němčině) na ostrově najdete na adrese www.mallorca-experte.net/wandern-auf-mallorca.
Detailní popis výstupu na Puig de Galatzó najdete na adrese www.mallorcaoutdoors.com/puig-de-galatzo-from-puigpunyent-side.html

Doprava na Mallorcu
Přímé lety z Prahy do Palmy nabízí společnost SmartWings, počítejte ale s cenami kolem 3000 CZK za jednosměrnou letenku. Řádově laciněji, tedy za pár stokorun, se na Mallorcu dostanete z okolních letišť – silná konkurence je především na spojích z Berlína a Norimberka, nově také z Vídně (Ryanair a spolupracující Laudamotion).

Doprava po Mallorce
Na ostrově sice existuje poměrně hustá síť veřejné dopravy (autobusy a dokonce i sporá železniční síť), přesto se většinou vyplatí půjčit si auto. Na letišti v Palmě nabízejí služby desítky půjčoven, nejvýhodněji zpravidla vychází zařízení předem po internetu přes některého z prověřených zprostředkovatelů (např. www.holidayautos.com, www.autoeurope.co.uk). V takovém případě vás auto může stát jen zanedbatelné peníze. Linky veřejné dopravy najdete na adrese www.tib.org/en/web/ctm.