Koloběžka v posledních letech zažívá svoji renesanci. Dnes na ní dovádějí jezdci všech věkových kategorií a patří mezi ně také cestovatelka a milovnice koloběžek Veronika Jiříčková, která používá i přezdívku Neklidné nohy.
„Poprvé jsem si pořídila koloběžku hned v prvním ročníku vysoké školy, kdy jsem si chtěla pořídit nějaké přibližovadlo na cestu z kolejí do školy. Na autobus to byla moc krátká vzdálenost, pěšky už zase moc dlouhá. A nějak mě to chytlo. Začal mě bavit ten samotný pohyb, líbilo se mi, jak se na mě lidi usmívají, občas mě i pozdraví, nebo se se mnou začnou bavit,“ vypráví Veronika.
Na své koloběžce vozí vše, co potřebuje k životu v přírodě. Ta její má proto velká nafukovací kola a několik cestovních brašen. „Vezu si tam věci na spaní, na vaření, hygienu, oblečení, jídlo i vodu. V podstatě je to hodně podobné jako na kole nebo pěšky. Člověk tou krajinou putuje, není od ní odstřižený jako třeba v autě, můžu se s kýmkoli pozdravit nebo se s ním dát rovnou do řeči,“ vysvětluje.
„Ale oproti kolu má koloběžka své specifikum. Lidé ve světě ji totiž moc neznají, takže je mnohem snazší se s nimi dát do řeči. Je to jako bych jela na jednorožci. Lidé vidí něco, co neznají, co v životě neviděli a netušili, že se na něčem takovém dá jezdit. A mají tedy spousty otázek. To je velká výhoda koloběžky,“ domnívá se cestovatelka.
Její neklidné nohy ji v roce 2022 přivedli do Irska, kde počasí navzdory ujela více než dva tisíce kilometrů. Šlo o nejdelší cestu, jakou doposud absolvovala. „Moc jsem se těšila na národní park Burren. Je to specifická oblast, která je hodně vápencová. Není tam žádná voda, protože skoro všechna steče vápencem dolů, takže tam sice nerostou žádné stromy, ale najdete tam nepřeberné množství květin, které by spolu vůbec neměly růst. Má to opravdu krásnou atmosféru,“ vzpomíná Veronika na své irské dobrodružství.
Samozřejmě nesměla vynechat i nedaleké Moherské útesy a také poměrně neznámé útesy Kilkee. „Ty jsou sice o trochu nižší, ale na druhou stranu tam není vůbec nikdo. Za mě to místo mělo mnohem větší atmosféru,“ říká.
Celkem čtyřicet dnů byla v těsném kontaktu s přírodou – přes den převážně na své žluté koloběžce, v noci pod širákem nebo ve stanu. Jak se jí dařilo nocovat v oblasti, která má pověst jednoho z nejhorších míst na stanování vůbec? A na jaká další místa se plánuje vydat se svou koloběžkou? Dozvíte se v naší video reportáži, ve které uvidíte i nádherné záběry z cest této sympatické cestovatelky.
Veronika Jiříčková alias Neklidné nohyŘíká o sobě, že je normálně nenormální člověk, který má neklidné nohy.Její touha po objevování krás naší planety ji zkrátka nenechá chvíli v klidu. Nejlépe jí je na cestách nebo někde v přírodě. Cestuje na koloběžce, pěšky, během nebo klidně i lodí. Vystudovaný cestorušec a rekreolog, turistický průvodce a webový vývojář. Její koloběžková kariéra začala v roce 2018, kdy se vydala s koloběžkou na svou první expedici, a to rovnou na to nejideálnější místo na světě – Island. Výpravy na koloběžce: Výbava O svých cestách vypráví na přednáškách, festivalech nebo na sociálních sítích. Více informací najdete na těchto stránkách. |
