Jako na všech dovolených, i v Izraeli si s kamarádkou půjčujeme auto. Přímo v centru Tel Avivu, za dobrou cenu a z praktických důvodů to nejmenší, jaké půjčovna nabízí. Čeká nás malá kia, kterou hystericky odmítám.
V půjčovně si mysleli, že „holce ze Západu“ udělají automatem radost. Vyprošuji si manuál a vyrážím do ulic. Záhy zjišťuji, že půjčený Chevrolet Spark se rozjíždí až na dvojku a na čtyřku skoro nejede. Takže takový poloautomat.
Velkoměstský provoz pro otrlé
Tel Aviv je zběsilé město, kde se všichni řítí takovým tempem, aby to v pátek mohli v práci zabalit už v poledne a odebrat se na šábesovou oslavu. Snídají v autě, druhou rukou točí volantem a do toho telefonují. Občas tu platí pravidlo: zelená = můžeš jet, oranžová = můžeš jet, ale rychle, červená = můžeš jet, ale zatrub a dej pozor.
Město protkávají až šestiproudé magistrály, po kterých kromě aut jezdí i cyklisté, lidé na koloběžkách a všemožných elektrických vehiklech. Na jedné křižovatce slyším ránu do karoserie – to se jen cyklista odrazil od našeho auta nohou, aby vybral zatáčku. Dalšího cyklistu potkáváme na dálnici. Divíme se už jen trochu.
Opouštíme město a vyrážíme na výlet do zhruba sedmdesát kilometrů vzdáleného Jeruzaléma, kde zjišťujeme, že i ortodoxní Židé v kaftanech a s klobouky na hlavách umějí pořádně vzít za volant a nebojí se agresivně nacpat do mezery, kterou bych i na motorce projížděla s respektem.
Všichni troubí a my troubíme taky. Pro jistotu. Parkovací místo ale kupodivu nacházíme, a to kousek od muzea holokaustu Jad Vašem, kam se chystáme.
Fakt, že je naše auto spolu s ostatními po návratu zablokováno čtyřmi autobusy, které si z průjezdu parkovištěm udělaly odstavnou plochu na dobu neurčitou, nás nijak nepřekvapuje. Po zralé úvaze, že spark má podvozek příliš nízký na přejetí obrubníku, čekáme, dokud se vše nedá do pohybu, a pokračujeme směrem k Mrtvému moři.
Cestou zpět dostáváme poučení, že i půjčenému autu musíme kontrolovat palivoměr. Benzin nám dochází někde uprostřed pouště na kontrolovaném území. Chvíli váháme, zda se vrátit deset kilometrů k policejní hlídce a škemrat o trochu paliva, nebo to risknout a dojet na benzinku. Je to 27 kilometrů a auto ukazuje dojezd ještě 40, ale vzápětí si to rozmyslí a hodí tam nulu. Na čerpací stanici se dá platit pouze hotovostí, což zjišťujeme až po natankování plné nádrže. Skládáme se a vychází nám to na šekel přesně.
Nabíráme opravdu plnou, na benzinku jsme podle našich propočtů dorazily s pěti deci benzinu v nádrži. Na příští cestě tankujeme raději každou chvíli, protože čerpací stanice v Izraeli opravdu nejsou takovou samozřejmostí jako u nás. V celé zemi se platí kartou, nikdo po vás nechce PIN a občas to funguje tak, že si obsluha půjčí vaši kartu, někam s ní odběhne a pak se zase vrátí. Ani jednou se však nestalo, že by nám někdo strhl více, než měl.
Izrael, přestávka v poušti
Na většině benzinek lze platit kartou přímo u stojanu, který na vás začne mluvit hebrejsky nebo ukazovat „biblická“ písmenka, která – i když je znáte – nestihnete přečíst. Obsluha nebo někdo z kolemjdoucích vám ale vždycky rád pomůže. Izraelci jsou vůbec ochotní – stačí, když uprostřed pouště chvíli stojíte u auta a koukáte do mobilu, a už někdo zastaví a běží k vám. A ne, nejde vás okrást a zabít, ale zeptat se, zda nepotřebujete ukázat cestu.
Teréňákem napříč kráterem
Kamenitá Negevská poušť je lákadlem pro turisty, zoology i motoristy. Po běžné silnici je to až na pouštní horský pas Scorpion’s Ascent poměrně nuda. Pokud ale máte k dispozici terénní čtyřkolku, je to jiná. V okolí kráteru Ramon naleznete hned několik půjčoven offroadů. Mezi ty nejlépe hodnocené patří půjčovna Adam Sela a společnost Negev Jeep s erudovanými průvodci.
Půjčení auta na pět hodin stojí zhruba osm tisíc korun. Je jedno, zda jste osmičlenná skupinka, nebo jedinec. Lze si ale půjčit i teréňák bez průvodce a kráter si projet na vlastní pěst. Není to problém, jen se musíte držet turistických cest, které jsou na ukazatelích kromě barvy označené jako „4x4“.
Kráter Ramon je zajímavý geologický úkaz. Nevznikl po dopadu meteoritu, ale je to „machteš“. Toto hebrejské slovo, znamenající v překladu „hmoždíř“, se dostalo do geologické terminologie jako výraz pro kráter vzniklý ustupováním oceánu, erozí původní vyvýšeniny a jejím následným propadem.
Machteše najdeme pouze v Izraeli a jeden v Egyptě. Ramon je největší a nejznámější a v sezoně je v něm čilý turistický ruch. Čtyřicet kilometrů dlouhý a maximálně deset kilometrů široký kráter protíná silnici, po které byste zhruba po dvou hodinách dojeli až k Rudému moři. My ale zůstáváme v kráteru, který nabízí podívanou na celý den.
Offroad pro začátečníky
Vápencové, dolomitové, pískovcové i čedičové útvary, „pruhované“ útesy vzniklé sedimentací původního oceánského dna, díky nimž si můžete doslova sáhnout na prehistorii, nenechávají člověka v klidu se soustředit na cestu. Naštěstí to není moc potřeba, protože takový provoz jako v Tel Avivu tu rozhodně není. Cestou potkáváme další asi čtyři džípy (jak v Izraeli říkají každému terénnímu vozidlu) a několik gazel a kozorožců. Údajně tu lze potkat i levharta, ale to bychom musely přijet v noci a mít velké štěstí.
Ve výbavě naší starší Toyoty Land Cruiser je i piknikový koš s jídlem pro osm lidí (auto je pro osm cestujících a my si ho zaplatily ve dvou jen pro sebe). Usedáme do chabého stínu sukulentního stromu a ládujeme se vším možným. V oleji nakládané vinné listy plněné rýží jsou výborné, ale mají po zbytek cesty co dělat, aby se udržely v žaludku.
Izrael. Cesta v kráteru Ramon
Jízda po značených cestách necestách v Machteš Ramon je skvělou příležitostí pro terénní začátečníky. Máte šanci si tu vyzkoušet, co takové auto všechno umí, projet si nějaké to vyschlé říční koryto i pořádné šutrovité stoupání. Zároveň ale nemusíte mít strach, že se vám stane nějaký průšvih, zajedete, kam nemáte nebo se ztratíte, protože cesty pro džípy jsou opravdu kvalitně značené.
Negev je kamenitá poušť, nehrozí zde zahrabání do písku a okraj kráteru je vždy na dohled. Uprostřed kráteru nacházíme dokonce poměrně luxusní kemp Be’erot s občerstvením a veřejnými toaletami. Nemusíte se tedy obávat, že byste po cestě zemřeli žízní nebo si museli odskočit do křoví – nehledě na to, že v celé poušti žádné není. A pokud je, tak trnité.
Izrael, kráter Ramon
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
