Pestré kontrasty severoitalského Furlánska nejostřeji vyniknou u městečka Gemona del Friuli. Jestliže jste již někdy uháněli tradiční letní tepnou z rakouského Villachu k Benátkám a dále do nitra Apeninského poloostrova, tak se vám okolí Gemony určitě trvale zapsalo do paměti. Tady náhle skončilo těsné sevření kamenné hradby Alp, vzduchem zavoněly silice divokého fenyklu a do střechy vozu se opřely palčivé paprsky Středomoří.
Ze severní strany se tu zubatí ostře řezané špičky skalnatých vrcholů, naopak k jihu se táhne plochá rovina. Vysoko nahoře se bělá sníh, dole se pro změnu zase zelenají keře fíkovníků. A přímo v tomto předělu se do strmé stráně rozbíhají uličky Gemony, zakončené průčelím monumentálního dómu, za nímž se ježí holé stěny vrcholu Monte Glemina.
Monte Ciampon. 1709 metrů vysoký soused vrcholu Monte Cuarnan
Kouzelné Julské Předalpy
Ačkoli město leží v pouhých 200 metrech, úchvatné hory máte doslova na dosah ruky. Vyzbrojen podrobnou mapou hledám mezi změtí ulic tu správnou, která mě přivede k počátku turistického značení. Chystám se vystoupit na Monte Cuarnan. Nadmořská výše 1 372 metrů z něj sice v alpském měřítku dělá trpaslíka, nicméně zvládnout 1 100 metrů převýšení už garantuje pořádnou túru.
U posledních domků Gemony zaznamenávám před sebou zvláštní postavu: šedivého stařečka, jak se vyzbrojen dvěma masivními holemi s okovanou špicí rychle sune kupředu. Záhy se z něj vyklubal zdatný veterán vysokohorské turistiky a vynikající znalec místních hor. Takřka až pod vrchol tedy putujeme ve dvou. Komunikační jazyk představuje směs němčiny a slovinštiny. Úředním jazykem země je sice italština, ale místní obyvatelé horlivě preferují svoji furlánštinu, která se nyní úspěšně prosazuje i na oficiálních místech. Dále se zde vyskytují ostrůvky slovinské menšiny. A můj komplic, který pochází z Gorizie, je po rodičích Němec.
S přibývající výškou se postupně otvírají překrásné výhledy. Byť se zdejší horstvo nazývá Prealpi Giulie, což se česky překládá Julské Předalpy, jsou to hory se vším všudy. Těsně vedle nás se tyčí monumentální Monte Chiampon. "Můžeš ho v pohodě zdolat za pár hodin," radí mi souputník. " A tam máš Triglav," ukazuje ke vzdálené zasněžené špici.
Fantastický výhled a snadná dostupnost jsou hlavní přednosti, díky nimž se Monte Cuarnan stal oblíbeným cílem sobotních výletů. Vrcholovou plošinu a jeho holé jižní svahy krášlí na sklonku jara početné trsy žlutých upolínů společně s divokými narcisy a sytě modrými hořci. Monte Cuarnan si dále vydobyl exkluzivní postavení u vyznavačů paraglidingu. Během mé návštěvy dokonce hostil mezinárodní soustředění a já se tedy mohl pokochat nezvyklou podívanou na bezmála dvacítku odvážlivců elegantně plachtících vzduchem.
Tragická katastrofa
Brouzdáme-li centrem Gemony, zarazí nás absence většího množství historických zákoutí, která by se tu zákonitě dala očekávat. Existenci staré Gemony ukončilo 6. května roku 1976 katastrofální zemětřesení. Většina zástavby byla tehdy zničena. Pouze zázrakem přežil zdejší dóm.
Monumentální gemonský dóm je jedním z mála historických objektů, který přestál zemětřesení.
Rotunda ve Venzone. Uvnitř jejího podzemí jsou vystaveny proslulé zdejší mumie.
Stopy tragédie jsou dodnes živé, archivní fotografie pobořeného města najdeme za výlohami obchodů i uvnitř pouličních galerií. Obdobně tehdy dopadlo sousední městečko Venzone. Tam se ale obnova podřídila jeho původnímu duchu. Mravenčím úsilím, kámen po kameni, se mu podařilo vrátit ztracenou starobylou tvář. Výsledek je natolik přesvědčivý, že neznalý návštěvník nic nepozná. Téměř bez šrámu následky zemětřesení přežily proslulé venzonské mumie v kryptě rotundy vedle chrámu.
Modré oko u nezkrocené řeky
Blízké podhůří také skrývá přírodní skvosty, jaké se hned tak nevidí. Prvním z nich je řeka Tagliamento. Ta se zde plně odhaluje v divoké nenarušené kráse. Poté, co opustila úzké sevření na svém horním toku, se volně rozlévá do nepravidelné soustavy ramen, meandrů a zákrut. Místy její řečiště dosahuje až dvoukilometrové šíře. Z pohledu do nekonečné plochy obnažených nánosů štěrku, protkané stuhami říčního proudu a mozaikovitě prokreslené ostrůvky zelené vegetace, se úplně tají dech. Technokrat s vidinou zisku z obřích betonárek by zajásal. Naštěstí je niva Tagliamenta chráněným územím.
Průzračné Lago di Cornino. Tady na zahraniční turisty pravděpodobně nenarazíte.
Hned vedle řeky se za krátkým pásem lesa ukrývá malebné jezírko Lago di Cornino. Nejblíže je k němu ze stejnojmenné osady. Uvítalo mě vzrušující podívanou na obří siluety páru supů bělohlavých, majestátně kroužících nad prohlubní s jezerem. O opětovný návrat tohoto vzácného dravce se intenzivně snaží zdejší přírodovědná stanice. Pak se přede mnou rozestoupil hustý porost a já s úžasem hleděl na průzračnou hladinu modrého oka orámovaného vápencovou stěnou.
Kastely, vinice a pršut
Tip iDNES.czŠest kilometrů jihozápadně od Gemony, přímo vedle štěrkového koryta Tagliamenta, leží městečko Osoppo, kterému dominuje izolovaný pahorek s památkově chráněným komplexem pevnosti. Původně benátská stavba z roku 1514 sehrála významnou úlohu během válek s rakouskou monarchií. Pro pěší výlety a horské túry doporučuji koupit si za 7,5 eur kvalitní turistickou mapu Prealpi Carniche e Giulie del Gemonese udinského vydavatelství Tabacco. Nocovat lze v některém z hotelů v Gemoně nebo příjemném kempu na okraji města. Pod vrcholem Monte Cuarnan pak najdete volně přístupnou útulnu. Domácí mléčné produkty ze zdejších hor lze koupit na blízké farmě Malga Cuarnan, která funguje i jako občerstvovna. |
Při zpáteční cestě z výletu jsem marně čekal na místní autobus, který měl podle jízdního řádu přijet. Servírka z krčmy mi jen rozpačitě naznačila, že snad za chvíli někdy něco možná... Trn z paty mi vytrhl Luigi, bohém na prahu penze, který mé stoické postávání na liduprázdné zastávce pozoroval od stolku s kávou. Dopil, zaplatil, a pak se mě optal, kam potřebuji hodit. Když jsme po pár minutách zjistili, že máme společné zájmy, to znamená opomíjené poklady kulturního dědictví a přírody, začala vyhlídková jízda přilehlým krajem.
Z nivy Tagliamenta sevřené klínem hor vystupují osamocená seskupení oblých pahorků, po jejichž úbočích se táhnou řádky vinic, zakončené háji pinií, pitoreskními městečky nebo osamělými kastely. Nejprve máme na řadě starobylé sídlo San Daniele del Friuli, středisko výroby pršutu, který slávu města roznesl do celého světa. A pak už to jde ráz naráz. Castello di Arcano, Fagagna, Moruzzo…
Kastel za kastelem, koňská dávka renesance, ladné kampanily, prázdné úzké silničky v líbezné krajině, kde by srdce cyklistů plesala radostí. Jako správný furlánský patriot nevynechává Luigi sebemenší příležitost pochlubit se půvaby svého rodiště. "Všichni turisté se hrnou do Toskánska nebo dále na jih a o nás nemají pomalu ani ponětí. Přitom je zde tolik krás," dodává. A mně nezbývá nic jiného než absolutně souhlasit.
Může se hoditJAK SE TAM DOSTAT Z Villachu do Udine vlaky moc nejezdí, nahrazují je autobusy rakouských drah se specifickým tarifem. Naopak mezi Udine a Gemonou pendluje dostatek příměstských motoráků. Po okolí Gemony můžete během pracovních dnů obstojně cestovat autobusy integrovaného systému města Udine. Víkendová četnost spojů je ale velmi slabá. Na venkovských zastávkách občas chybějí jízdní řády a ústní informace jsou mnohdy v rozporu s údaji na webu dopravního systému Udine. UŽITEČNÉ WEBY |
