Salento, ta pravá Itálie stranou turistických davů

aktualizováno 
Pobřeží mírně zvlněné s krásnými plážemi, vnitrozemí vyprahlé, prostoupené olivovými sady a vinicemi. Takové je Salento, proslulý "podpatek italské boty". Autentickou italskou oblast dosud nezkazil mezinárodní turismus, i pro ostřílené cestovatele tak může být výlet na Salento cestou do neznáma.

Santa Maria di Leuca, Punta Ristola, nejjižnější výběžek poloostrova | foto: Vít Štěpánek, pro iDNES.cz

Při pohledu z terasy před bazilikou nad městečkem Santa Maria di Leuca se myšlenkám o nekonečnosti prostoru sotva vyhnete, jižním a západním směrem není vidět nic než modrá hladina. Právě zde se, alespoň podle geografické logiky, setkávají vody Jaderského a Jónského moře a současně je to italské okno do Orientu: lodě, jejichž zahoukání občas poruší všeobjímající ticho, směřují nejspíš z Bari či Brindisi do Turecka nebo aspoň do Řecka.

Za jen trochu dobré viditelnosti vás na severovýchodním obzoru mohou za vodou překvapit obrysy vysokých kopců. To jsou hory v Albánii, jejíž pobřeží je odtud vzdálené jen necelých 80 kilometrů.

Fotogalerie

Santa Maria di Leuca se nachází na úplném konci italského "podpatku". Na mysu stával od nepaměti maják – ten současný je skoro padesát metrů vysoký – a také kostel. Chrám, který spatříte dnes, pochází z 1. poloviny 18. století a příznačně se nazývá Basilica Santa Maria De Finibus Terrae, tedy Bazilika Panny Marie na konci světa, což snad nejlépe vystihuje pozici místa. Chráněný přístav s promenádou a rybími restauracemi se prostírá asi o kilometr dál.

Tip na dovolenou

Vyberte si z nabídky zájezdů do Itálie na dovolena.iDNES.cz.

Leucu byste při návštěvě Salentinského poloostrova neměli minout, ale zajímavostí je v okolí mnohem víc. Jaderské i Jónské pobřeží Salenta dodnes lemují strážní věže, které dávají tušit, že v minulosti si tudy chtěl do nitra Apeninského poloostrova proklestit cestu nejeden nepřítel.

Jedna z nejlépe dochovaných věží stojí v letovisku Torre Vado, kousek od mysu Leuca. Nedaleko odtud, u městečka Marina di Pescoluse, se táhnou báječné písečné pláže, částečně lemované dunami. A pokud by vás oslovily dramatičtější scenérie, tak se vydejte podél východního (Jaderského) pobřeží na sever, kde je pobřeží vyšší, místy dokonce s útesy. Na koupání je ale potřeba počítat spíše s oblázky.

Obranná věž v Torre Vado

Obranná věž v Torre Vado

Gallipoli drží laťku vysoko

Krásné město, jak zní překlad původního řeckého názvu (Kallipolis), dělá čest svému jménu. Gallipoli je nevýslovně nádherné, ať se na něj podíváte od moře či když se posléze zanoříte do uliček historické části. Tento největší salentský přístav na západním pobřeží poloostrova leží na ostrově spojeném s pevninou mostem.

Dnes je to s výjimkou letní turistické sezony docela klidné, nevzrušivé místo. Až se nechce věřit, že před dobytím Římany ve 3. století před Kristem tohle bylo jedno z nejvýznamnějších sídel Magna Grecia, Velkého Řecka. A koneckonců i v moderní době zažilo Gallipoli aspoň kousek slávy, vždyť z žádného jiného místa Středomoří se v 18. století nevyváželo tolik olivového oleje jako právě odtud.

Největší viditelný byznys dnešního Gallipoli je ten rybářský a vyplatí se zažít ho na vlastní oči. Když vyrazíte do ulic dostatečně včas po ránu, tak hned za mostem, ještě před nástupem do labyrintu uliček starého města spatříte desítky zdejších rybářů, jak debatují nad právě vytaženými úlovky, spravují poničené sítě nebo aspoň natírají pestrobarevné lodě. A všechno, co moře toho časného ráno vydalo, se tu samozřejmě také prodává – ryby, ústřice, chobotnice, mušle i mořští ježci.

Nábřežní promenáda v Gallipoli

Nábřežní promenáda v Gallipoli

V rybářském přístavu v Gallipoli

V rybářském přístavu v Gallipoli

Zatímco rybářský přístav, nacházející se ve stínu mohutné pevnosti, je přirozeně usmolený, v křivolakých ulicích historického jádra, často širokých jen půldruhého metru, panuje nekompromisní pořádek, na jižní Itálii nezvyklý. Většina budov je vycizelovaná, nikde žádné polorozpadlé zříceniny.

Kostely i běžné městské domy mají vesměs barokní podobu a jsou vystavěné z místního světlého vápence. To platí také pro katedrálu, která se tyčí ve středu zhruba okrouhlého ostrova, ale moc místa kolem jí měšťané nenechali. Na to, abyste se podívali na filigránsky zdobené průčelí, budete muset v uzoučké uličce pořádně zaklánět hlavu. Vejdete-li dovnitř kostela, dojem se prudce změní. Řada obřích pláten, která zdobí postranní oltáře i ten hlavní, vyvolává dojem, že jste právě vstoupili do nějaké obrazárny spíše než do božího stánku.

Milá je v Gallipoli i procházka podél hradeb, obklopujících ostrov kolem dokola. A když je vedro přílišné, není nic snazšího než skočit do vody, na východním pobřeží najdete pěknou pláž.

Pláž u Marina di Pescoluse

Pláž u Marina di Pescoluse

Lecce, hlavní město baroka

Hlavním městem Apulie, kam Salento administrativně patří, je sice Bari, ovšem za metropoli baroka platí Lecce, vnitrozemské město na začátku Salentského poloostrova. Barokní umělci tu na konci 17. století dosáhli takové virtuozity, že jejich díla se nedají srovnat s ničím jiným v Itálii.

Stavby v Lecce svítí do dálky charakteristickým nažloutlým vápencem a ohromují marnotratnou zdobností. Tam, kde by jinde průčelí dělily dvě zdobené římsy, jich v Lecce napočítáte deset. Z portálů se na vás šklebí desítky andělíčků, sochy světců v expresivních gestech se nad vámi naklánějí jenjen vypadnout do ulice a obrovská rozeta je tak nesnesitelně dekorativní, až máte pocit, že ty štuky tam někdo před chvílí nastříkal šlehačkou.

Lecce, průčelí chrámu Santa Croce

Lecce, průčelí chrámu Santa Croce

V Lecce v každém případě doporučujeme nevynechat dvě centrální náměstí (Piazza Duomo a Piazza Sant'Oronzo) obklopená monumentálními budovami,  tady spatříte i valnou část odkrytého antického amfiteátru. Určitě zajděte i ke chrámu Santa Croce, tomu nejzdobenějšímu ze zdobených, jen pozor na otvírací dobu, od oběda do pozdního odpoledne je zavřeno.

Jinak ale Lecce patří mezi města, v nichž se lze toulat bez cíle a kde za každým rohem objevíte nějakou zajímavost. Barokně ozdobenou, samozřejmě. A je-li to jen trochu možné, naplánujte si návštěvu tohoto podivuhodného místa tak, abyste je spatřili i za tmy – decentním nasvícením dostává teatrální dekorativnost historických budov Lecce další netušené rozměry.

Může se hodit

Jak se tam dostat
Nejbližší letiště přijímající pravidelné lety se nachází v Brindisi, vzdáleném z Gallipoli 80 kilometrů. Z Česka je ale nejjednodušší doprava do Bari (dalších 100 kilometrů k severozápadu), kam pravidelně zalétávají z Prahy přímé linky nízkonákladového dopravce Wizz Air (http://wizzair.com). Cesta po zemi je ze střední Evropy nekonečně dlouhá, silniční vzdálenost z Prahy do Gallipoli činí 1 800 kilometrů.

Doprava v oblasti
Z Brindisi (případně Bari) vás do Lecce dopraví vlaky italských státních železnic Trenitalia (www.trenitalia.com).

Z Lecce dál na jih se ale musíte spolehnout na železniční, případně autobusové spoje soukromé společnosti Ferrovie del Sud Est (www.fseonline.it).

Chcete-li pořádně prozkoumat vnitrozemí Salenta, pak nezbývá než si půjčit auto, nejlépe předem na internetu – spolehlivý je např. britský provider Holiday Autos (www.holidayautos.co.uk).

Sezona
V moři se na "podpatku" spolehlivě vykoupete od poloviny června do poloviny října. Na podzim už ale počítejte s nějakou tou kapkou shůry, říjen a listopad jsou tady totiž nejdeštivějšími měsíci. Na "poznávačku" je proto nejlepší květen, byť mořská voda je v tuto dobu ještě chladná. A jako všude v Itálii se i zde vyhněte návštěvě v srpnu, kdy si skoro všichni Italové berou dovolenou.

Autor: pro iDNES.cz

Nejčtenější

KVÍZ: Lidé pro ně i umírají. Jak dobře znáte státní vlajky?

Víte, který stát má na své vlajce kalašnikov?

Jsou jedním z nejvýraznějších symbolů každého státu. Některé vlajky pozná na první pohled téměř každý, jiné se dají...

Slavný cestovatel Miroslav Zikmund slaví sto let, svůj věk bere jako dar

Miroslav Zikmund

Při dvou cestách projel Miroslav Zikmund Asii, Afriku i Ameriku. Je absolutní systematik, jeho život má pevně daný...

Místo prosecca si dám radši pivo, říká nejlepší someliér na světě

Nejlepší sommeliér světa za rok 2018 Eros Teboni miluje ryzlinky a jihotyrolská...

Víno má podle něj hlavně vzbuzovat silné emoce. A o vínu umí Ital Eros Teboni vyprávět tak, že odložíte skleničku a...

Lyže v Německu, postel v Česku. Zkusili jsme lyžování na Velkém Javoru

Lyžování na Grosser Arber stojí za to i v pozdějších odpoledních hodinách, kdy...

Moderní lanovky, sjezdovky všech obtížností, výborné sněhové podmínky obvykle až do dubna a perfektní zázemí. To jsou...

Je to drahé, ale luxusní. Výlet za tři stovky na Dlouhé stráně na běžkách

U horní nádrže přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně

Utrácet nehorázné sumy na sjezdovkách se stalo samozřejmostí, zatímco na běžkách je u nás zvykem jezdit zadarmo. Ne...

Další z rubriky

Virunga je opět bezpečná, turisté se mohou vrátit ke gorilám v mlze

Vrchol Bisoke se nachází ve výšce 3 711 m n m.

Národní park Virunga na východě Konga, kde žije více než polovina světové populace kriticky ohrožených goril horských,...

VIDEO: Přistání v Grónsku je jako přílet na jinou planetu

Přistání v Grónsku připomíná přílet na jinou planetu

Tady není prostor pro žádnou chybu ani zaváhání, letiště na ostrově Maniitsoq u západního pobřeží Grónska vyžaduje...

Čína uzavřela Tibet cizincům, bojí se nepokojů při výročí povstání

Fotograf Kevin Frayer z Getty Images fotil každoroční shromáždění tibetských...

Čínské úřady zakázaly cizincům vstup do Tibetu a začnou je tam znovu pouštět až začátkem dubna. Zákaz potvrdily...

Najdete na iDNES.cz