Málokdy se v našich zeměpisných šířkách stává, že by Češi hromadně po setmění vyráželi za hranice velkoměst a snažili se zahlédnout aspoň nepatrný záblesk Aurory nad severním obzorem. Šance byla před pár dny, jenže příroda se nedá naprogramovat.
Zklamání ale není na místě. Protože se slunce dostává po jedenácti letech do svého maxima, pořád existuje šance, že brzy zažijeme tuto bezesporu nádhernou světelnou show i v Česku. Naposledy se nad naším územím objevila slabá aurora borealis (severní polární záře, pozn. red.) v roce 2015, byť byla sluneční aktivita v té nejnižší fázi.
Domov polární záře
Kochat se neuvěřitelnou éterickou paletou světelných barev a tvarů mohou přes zimní období hlavně obyvatelé severských zemí a zejména potom Islandu. Leží totiž přímo pod tzv. aurorálním oválem, tedy prstencem kolem magnetických pólů, v němž se nejčastěji vyskytují polární záře.
 |
Po konci krátkého léta začíná slunce na Islandu zapadat pod obzor a polární den střídá období prodlužujících se nocí. Tato výhoda je ovšem vykoupená poměrně drsným klimatem a počasím, o kterém vám i islandští meteorologové řeknou, že je nepředpověditelné. Mění se totiž každou chvíli. Jedno staré islandské přísloví říká: „Nelibí se vám počasí? Počkejte čtvrt hodiny, bude ještě hůř!“
Z okna nic neuvidíte
K pozorování polární záře na Islandu ovšem nestačí jen vystrčit hlavu z okna. Je třeba podniknout nezbytná opatření a hlavně mít trpělivost. Musíte si vybrat místo bez oblačnosti a světelného znečištění.
Na Islandu jsme za polární září najezdili díky počasí stovky kilometrů. Kvůli špatným podmínkám jsme vraceli ze severu země na jih přes tři sta kilometrů za hustého sněžení, pak deště a nakonec jsme jeli po namrzlé silnici. Nikdo z nás toho nelitoval.
Polární záře poblíž Laugaru, Island
Od začátku září do konce března je nejpříznivější období, kdy se vyplatí na Island vyrazit. Léto vám sice poskytne nekonečné dny, kdy si i o půlnoci můžete venku pohodlně číst, ale musíte počítat s tím, že z jednoho z nejúchvatnějších přírodních jevů neuvidíte vůbec nic. Zato si můžete být jistí, že kamkoliv se hnete, budete se před některým z vodopádů potkávat s množstvím turistů s mobilními telefony.
Poprvé jsem na Islandu zažil polární záři v roce 2008, na severu země v Ósaru. Těsně před půlnocí se na nebi objevily proměnlivé zelené pruhy, které místy zazářily tak silně, až jsem měl pocit, že si musím zaclonit oči. Od té doby jsem věděl, že kvůli tomuto zážitku se vyplatí trocha nepohodlí a probdělých mrazivých nocí. To, že musíte vyjet za město do tmy, platí i na Islandu. Na rozdíl od střední Evropy to ovšem není vůbec žádný problém.
Mýtický tanec duchů nebo Valkýry
Island je zemí, kde je aurora naprosto běžným jevem. Někteří místní lidé jsou už tak zvyklí, že je „nějaká záře“ nemůže vykolejit. Starousedlíci ale stále znají legendy, které se k ní vážou. První obyvatelé Islandu, Vikingové, spojovali tančící pruhy světla přicházející z temnoty s válkou. Věřili, že se světla objevují, když se sluneční paprsky odrážejí od lesklých štítů Valkýr, které uhánějí po obloze na cestě k místu svého odpočinku – Valhalle.
Polární záře v horách nad Seydisfjördurem, Island
Jiná legenda je spjatá s porodem. Aurora má prý zázračnou moc tlumit porodní bolesti. Ale pokud se nastávající matka dívá přímo na oblohu, může se jí narodit šilhavé dítě. Další mýtické příběhy popisují tanec zlých duchů, kteří jsou schopní člověka uchvátit a odnést do podsvětí. Proto se během polární záře nesmí tančit a zpívat, aby na sebe člověk neupozornil.
Pomyslný vrchol polární záře
K Islandu se váže i jeden z mých nejkrásnějších zážitků s polární září. Před několika lety jsem v říjnu cestoval po poloostrově Snaefelsness. Jeden místní farmář mi v noci přišel oznámit, že polární zář právě zmizela. Nechtěl jsem tomu uvěřit. Navlékl jsem na sebe zimní vrstvy, sebral fotoaparáty a vyrazil do ponuré noci. Když jsem míjel starý hřbitov s kostelíkem, měl jsem pocit, jako bych byl v nějakém béčkovém hororu. Ponurá atmosféra ale netrvala dlouho. O pár desítek minut později prořízl oblohu první zelený pruh a obloha se celá roztančila éterickým a uhrančivým světlem aurory.
Kolem půlnoci pak nastal ohromující jev. Jakoby se nebe otevřelo přímo nad vaší hlavou a dolů se sypal hvězdný prach. Říká se mu koróna a je to vrchol polární záře.
Spektakulární polární záře na jihu Islandu, poblíž obce Vík
Nebojte se aurory
Když se letos objevila předpověď astronomů, že by polární záře mohla být viditelná i v našich končinách, někteří lidé začali na sociálních sítích zveřejňovat rady, jak se před takovou nocí zachovat a jak se chránit. Přece jen jde u nás o velmi vzácný a neobvyklý jev, který rozhodně není na denním pořádku, a tak může vzbuzovat pozornost, ale také i obavy.
Podle některých rad bychom měli vytáhnout ze zásuvek všechny spotřebiče, z notebooků vyndat baterie a vypnout citlivou elektroniku včetně mobilních telefonů. Byla z toho cítit jistá panika.
Naprostá většina slunečních erupcí na Zemi ovšem žádné škody nezpůsobí. Výjimkou je snad gigantická sluneční bouře v září 1959, která zkratovala telegrafní dráty v USA i Evropě a způsobila rozsáhlé požáry. Tehdy byla polární záře tak silná, že ji mohli pozorovat i obyvatelé tropických oblastí. Je to však naprosto výjimečné a zatím poslední sluneční erupce, která k nám nakonec auroru nedonesla, nemohla nic takového způsobit. Na Islandu, kde je aurora téměř na denním pořádku, to dávno vědí.
