Z území Česka a Slovenska možná lidé ze soboty na neděli spatří polární záři, sdělil astronom Petr Horálek ze Slezské univerzity v Opavě s odkazem na informace amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru. Záře je důsledkem interakce hustého oblaku nabitých částic se zemskou atmosférou.
Podle vedoucího Slunečního oddělení Astronomického ústavu Miroslava Bárty se však v Čechách momentálně zatahuje. „Nejvíce by mohla být vidět mezi 23:00 a 3:00. Polární záře se očekává i jižněji než v obvyklých vysokých zeměpisných šířkách, nicméně nejsevernější místo v našem okolí, odkud by ještě měla být pozorovatelná, je Hamburg. Takže nejspíše vyjdeme naprázdno, ať už to s počasím dopadne jakkoli,“ doplnil.
„Na Slunci došlo 28. října v 17:35 k velmi silné erupci třídy X1. Jde o jednu z nejsilnějších erupcí tohoto roku,“ vysvětlil Horálek.
„Pokud bude geomagnetická bouře tak silná, jak astronomové předpovídají, budou záře pozorovatelné z našich končin nízko nad severním obzorem s největší pravděpodobností už po setmění. Pozorovat se ale vyplatí v průběhu celé noci,“ uvedl. Předpověď počasí je podle něj zatím dobrá, pozorování nemá rušit ani Měsíc, který vyjde až v druhé půlce noci.
Astronom upozornil, že pro pozorování je třeba najít místo s dokonalým výhledem k severu bez světelného znečištění. „A průběžně sledovat nějaký online aurorální monitor, například SolarHam,“ dodal.
Polární záře lze podle Horálka v podmínkách ČR statisticky pozorovat tak jednou do roka. „Ale jsou roky, kdy se nic neděje, a pak jsou roky, kdy jsou třeba čtyři v jednom roce. Zpravidla v době okolo maxima jedenáctiletého cyklu sluneční aktivity - maximum se blíží, odehraje se v roce 2025,“ uvedl. Poslední výraznou polární záři lidé spatřili z území Česka v březnu 2015.
Nadšenci i vědci fotili polární záři nad Českem, přišla po solární bouři |
Polární záře podle Horálka vznikají díky interakci nabitých částic, které putují kontinuálně ze Slunce, s molekulami a atomy vzduchu ve vysoké atmosféře Země. Běžně se vyskytují mezi 80 až 150 kilometry nad zemským povrchem. Za vzájemným působením stojí protony, elektrony a tzv. alfa částice, tedy jádra helia se dvěma protony a dvěma neutrony, které Slunce většinou produkuje během silných erupcí v magneticky uzavřených oblacích.
„Země má svůj přirozený magnetický štít, díky němuž je většina tohoto životu nebezpečného záření odkloněna. Část tohoto slunečního materiálu se ale uvězní v oblastech okolo zemských magnetických pólů, kde siločáry magnetického pole Země a tedy i částice proniknou do naší atmosféry.
Tam pak díky srážkám s atomy a molekulami vzduchu dochází k excitaci i ionizaci a následnému vyzáření v podobě viditelného světla,“ popsal. „Tak vlastně sledujeme v zemské atmosféře doutnavý výboj, jehož odstíny odpovídají konkrétním hodnotám vyzářené energie,“ uzavřel.
9. října 2018 |
