Komu poděkovat?
Nová prosperita je patrná na každém kroku. Nová linka metra, která jezdí bez řidiče, si nezadá s tou pařížskou. Stanice září pořádkem a čistotou. Restaurace se předhánějí ve sbírání hvězdiček od průvodce Michelin, a co především: kdysi bouřící přistěhovalecká předměstí se podařilo zklidnit. Sami Lyoňané se diví, že zásluhy na zlepšené situaci nepřísluší jedné politické straně.
Na někoho si však přeci vzpomenou: Raymond Barré, předseda středopravé strany Unie pro francouzskou demokracii, má bezesporu na vzestupu města velký díl. Nikdy nebyl přitom pravým Lyoňanem, přistěhoval se. Měl však zvláštní čich na to, jaké investice město potřebuje, a dovedl pro to každého získat. "Když jsem přišel, viděl jsem město potencionálně bohaté," vzpomíná. Postaral se o to, aby nadějné šance nezmizely vniveč. Dnes město převzali socialisté, podnikavost zůstala.
Prvopočátky obnovy sahají k osmdesátým letům, kdy se začaly budovat nové čtvrtě na místech dělnických bloků. "Dnes jsou to nejprestižnější byty," říká Charpentierová o prostorných bytech se stropy ve výšce čtyř metrů, kde kdysi bydleli textilní dělníci i se svými stroji. Periferie ožila i novými investicemi.
Kulturní tolerance
Nový a sebevědomý Lyon se tváří přívětivěji k cizím vlivům. Průzkum společnosti Ipsos vypovídá o tom, že jeden Lyoňan ze čtyř ještě před deseti lety ve městě nežil. Každý druhý příchozí měl přitom mezi dvaceti až třiceti roky. Kulturní zlom přišel v polovině devadesátých let. Obří taneční party za účasti mnoha desítek tisíc lidí duněla několik dnů rytmy hip-hopu a afro-popu. Ve městě, kde mívala silné pozice ultrapravice, nikdo neprotestoval.
Nová linka TGV přiblížila Lyon Středomoří, ale i německým a švýcarským městům. Z toho chce oblast mít užitek. Historik Philippe Dujardin se domnívá, že se tak konečně vytrácí komplex vnucený oblasti zbytkem Francie. "Lyon se schovával pod slupkou trochu tajemného, trochu uzavřeného světa. To už neplatí," řekl.
 |
