Velký traverz severním Polskem aneb když u Baltu pršelo

Krásné pobřežní scenérie, ohromující cihelné kostely, majestátní veletoky i četné připomínky socialistické minulosti. A výtečné jídlo. To všechno nás potkalo při cestě po severozápadní části Polska – na výletě, který původně měl vypadat úplně jinak.

Dešťové přeháňky střídají jedna druhou, fouká prudký vítr a povětrnostní podmínky za chvíli vykouzlí nad mořem dvojitou duhu. Teplota se drží na patnácti stupních. Polský Balt nás v polovině srpna „přivítal“ počasím, které by v českých podmínkách odpovídalo tak druhé polovině října.

Přesto to byla krásná procházka: deset větrných kilometrů po panenské, nekonečné pláži u letoviska Międzyzdroje na samém severozápadě Polska. Pobřeží tu rámují 30 až 90 metrů vysoké útesy, nad hlavami nám kroužila hejna racků a maják nad obcí Wiselka jsme mezi provázky deště na zamlženém obzoru jen tušili. Během dvou hodin pochodu jsme potkali jen pár jednotlivců.

Meteorologická předpověď na další dny nás nicméně přiměla obrátili azimut směrem do polského vnitrozemí, kde měly panovat přece jen příznivější podmínky. Z baltského tripu se tak stal výlet po polských historických městech – včetně takových, o nichž v Česku panuje jen mlhavé povědomí.

Štětín: pruská chlouba zničená válkou

Druhá největší polská řeka Odra se ve Štětíně rozplétá do několika ramen a ve vzduchu je znát, že ústí do Baltského moře není daleko. Právě existence důležité vodní cesty stála u zrodu města, které mělo vždy strategický význam. A na tuto svoji polohu nakonec ve 20. století i těžce doplatilo. Spojenecké nálety v letech 1944–1945 totiž tehdejší německý Stettin těžce poškodily, centrum města vzalo zasvé prakticky celé.

Domy na Senovážném náměstí (Rynek Sienny) ve Štětíně jsou většinou výsledkem poválečných rekonstrukcí.

Některé štětínské památky byly od té doby opraveny, respektive znovu vystavěny, jako třeba zámek, bývalé sídlo pomořanských vévodů. Ten se podařilo pěkně včlenit do organismu města i tím, že jeho nádvoří jsou volně přístupná a koná se tam řada kulturních akcí. V původní kráse se skví i štětínská katedrála, která návštěvníky téměř drtí svojí mohutnou hmotou: 110 metrů vysoká věž vyrůstá z širokého západního průčelí, uvnitř zaujme věnec kaplí, z nichž jedna ukrývá relikviář s ostatky svatého Vojtěcha.

Rekonstrukce města ale není ani 76 let po skončení války hotová, o čemž svědčí probíhající rezidenční výstavba těsně vedle historické radnice. A když popojedeme pár zastávek tramvají z „historické“ části Štětína do moderního centra, čeká nás směs domovních bloků z přelomu 19. a 20. století (ty připomínají třeba zašlejší pražské Vinohrady) a nevzhledných paneláků. To vše – jak je v Polsku zvykem – „vylepšené“ obřími nevkusnými reklamami v těch nejkřiklavějších barvách.

Přístav ve Štětíně

Více než dvě staletí pruské, respektive německé vlády (1720–1945) obdařily Štětín řadou reprezentativních budov a také mohutnou terasou nad Odrou, původně nazývanou Hakenterasse (dnes Wały Chrobrego). Ta poskytuje pěkný výhled na řeku a nakonec tak trochu zachraňuje rozpačitý dojem z města.

Stargard: odlesky někdejší slávy

Také Stargard, historické město položené asi 50 kilometrů východně od Štětína, nás vítá nevzhlednou změtí omšelých paneláků. Jakmile se ale cestou z nádraží dostaneme na obvod středověkého města, dojmy se rychle zlepšují. Téměř celé městečko obklopují středověké hradby a mohutnost jejich bašt dává tušit, že Stargard býval v minulosti významnějším sídlem než dnes. Nemalá část zboží z vnitrozemí Pomořan totiž ve středověku putovala k Baltu po říčce Ině protékající Stargardem, město z tranzitu prosperovalo a bylo významným členem hanzy.

Chórová klenba v mariánském chrámu ve Stargardu

Někdejší slávu Stargardu dokládá i nádherný mariánský kostel, jeden z největších cihelných chrámů Evropy – jeho hmota je dnes ve zřetelném nepoměru k nevelkému městu. Na úpravě původního halového chrámu v baziliku se v 15. století podílel Heinrich Brunsberg, elitní architekt své doby – skvělý je věnec chórových kaplí, dílo korunuje vznešená křížová klenba.

Bydhošť: překvapení na Brdě

Stary Rynek (Staroměstské náměstí) v Bydhošti splňuje pohlednicovou představu evropských historických měst. Rozlehlý čtvercový prostor lemují fasády vzorně opravených historických domů a s večerem se restaurační zahrádky zaplňují do posledního místa. Atmosféra je přitom autentická, z cizinců sem zabloudí málokdo – či spíše skoro nikdo. Všude kolem je slyšet měkká polština.

Trojice historických sýpek na nábřeží v Bydhošti

Třísetpadesátitisícové město, od kterého jsme mnoho nečekali, je nakonec příjemným překvapením, Bydhošti dodává na kráse říčka s poetickým názvem Brda. Rekonstrukce rozlehlého komplexu parních mlýnů v meandru řeky je těsně před dokončením, okolní prostor s četnými restauracemi ale již nyní přetéká životem. Do celkového obrazu města dobře zapadá i moderní budova opery, zprovozněná v roce 2006.

Toruň: polská chlouba na Visle

Ulice starého města jsou zaplněné (výhradně polskými) návštěvníky, na výstup na radniční věž se stojí fronta a najít místo v některém z bezpočtu místních gastropodniků je téměř nadlidský úkol. Do Toruně, jednoho z nejkrásnějších a historicky nejvýznamnějších polských měst, jsme přijeli v sobotu – abychom zjistili, že podobný nápad měly i tisíce polských rodin a přátelských skupin z bližšího i vzdálenějšího okolí.

Tok Visly je v Toruni docela mohutný.

Z určitého pohledu to bylo příjemné zjištění, totiž že věci fungují stejně, jako to bývalo zvykem před epidemií. A když jsme se jen trochu vzdálili od centrálního náměstí (Rynek Staromiejski), davy návštěvníků rychle prořídly a v postranních uličkách bylo možné vychutnat si genia loci krásného města v příjemném klidu.

Toruň boduje pěknou polohou na mírném návrší nad Vislou, která tu má – alespoň na evropské poměry – parametry pořádně velké řeky, vždyť z jednoho břehu na druhý je to půl kilometru.

Zbytky křižáckého hradu v Toruni

Z téměř intaktně dochované zástavby starého města vystupují věže tří velkolepých cihelných kostelů (Toruň je zapsaná na seznamu památek světového dědictví UNESCO) a přinejmenším každý Polák ví, že ve městě se v roce 1473 narodil slavný astronom Mikuláš Koperník. Ostatně pořídit si selfie před Koperníkovým rodným domem evidentně patří k povinným položkám návštěvy Toruně.

Stejně jako návštěva některé z četných prodejen toruňského perníku (Toruńskie pierniki). Tímto produktem, v Toruni vyráběným nejméně od 14. století, je město proslulé po celém Polsku a pro Čechy je tak snadné Toruň překřtít na „polské Pardubice“.

Může se hodit

Polské železnice (Polskie Koleje Państwowe, PKP) fungují spolehlivě a doprava po hlavních tratích je, alespoň na východoevropské poměry, docela rychlá: cestovní průměr se blíží 100 km/h. Příjemné jsou i ceny, jízdné na delší trasy dělá v přepočtu přibližně jednu korunu za kilometr. Spojení lze najít a jízdenky zaplatit na www.intercity.pl; jízdenky na expresy a regionální vlaky je třeba pořídit zvlášť.

Obchody mívají i v menších místech otevřeno dlouho do večera, v neděli je však většinou zavřeno. Ceny potravin jsou vesměs o něco nižší než v Česku (u řady položek i výrazně), opačně je to s kvalitou – ta české supermarkety dalece převyšuje.

Vstupné do turistických atrakcí je zpravidla nízké až zanedbatelné, například devadesátiminutový lodní okruh v Bydhošti po řece vyjde na 15 PLN (asi 85 Kč), vstupné do Národního muzea ve Štětíně na 12 PLN (asi 67 Kč) apod.

Koronavirová omezení sice technicky existují, v praxi je ovšem téměř nikdo nedodržuje. Povinnost nosit obličejové masky a dodržovat "bezpečný odstup" hlásají piktogramy na vstupech do obchodů, institucí či dopravních prostředků, nikdo ji ale nevymáhá. Ve vozidlech dálkové dopravy, v hotelech, restauracích apod. nenosí roušky ani respirátory nikdo, v obchodech jen nečetní jednotlivci. Policie nedodržování nařízení nepostihuje.